Popis projektu

Historická hra o 5 jednáních

Napsáno 1910-1911

Ohodnoťte dílo

Zatím bez hlasování.

Premiéra: 31.10.1911 v Národním divadle, režie Jaroslav Kvapil

Věnováno: bez věnování

Motto: bez motta

Průměrně stran: 140

Dějství: 5

Charakteristika: Historické drama

Doba: 15.století

Hlavní témata: Pravda, boj, zápas, církev, zrada, svoboda

Zfilmováno: Ano (1954, režie Otakar Vávra)

Zajímavost: Jiráskova hra byla předmětem rakouské cenzury; pro premiérové představení musel Jirásek text hry pozměnit.

Mistr Jan Hus kritizuje před nadšenými posluchači v Betlémské kapli církevní neřesti a brojí proti odpustkům, které vyhlásil papež Jan XXIII. Husův dávný přítel, Štěpán Páleč, přichází Husa varovat; ať zmírní svá kázání, jinak jej stihne zloba mocných. Hus však odmítá a po prudké hádce se s Pálčem rozchází jako nepřátelé.

Při lidových bouřích proti vybírání odpustků jsou zatčeni a uvězněni tři mladí lidé. Hus, za mohutného doprovodu Pražanů, žádá na radnici o jejich propuštění. Znovu se střetává s Pálčem, který již stojí na straně Husových nepřátel. Kvůli obavě z lidového povstání radní přislíbí Husovi osvobození zadržených od rozsudku smrti. Jakmile však Hus dav rozvášněných Pražanů rozpustí, nechají radní zajaté okamžitě popravit.

Tlak na Husa zesiluje. Ve všech pražských kostelích byla vyhlášena papežova klatba na Husa a tzv. interdikt – kněží nemohou udílet svátosti, dokud se bude v Praze nacházet Mistr Jan Hus. Aby Hus zbavil Prahu této hrůzy, odchází kázat na venkov.

Do Prahy se vrací na pozvání císaře Zikmunda s tím, aby se odebral do Kostnice. Přátelé ho marně varují, Hus přesto odjíždí.

Hus v průvodu přítele Jana z Chlumu přichází do Kostnice. Papež dokonce zruší nad Husem klatbu a bere ho pod svoji ochranu. I přes papežskou ochranu a bez vědomí samotného papeže je však Hus uvězněn z rozkazu vysokého kněžstva. Bojí se totiž, že by si svým volným působením ve městě mohl naklonit místní obyvatele na svoji stranu.

Hus je předvolán před koncil, ve kterém se jako hlavní žalobce nachází i jeho někdejší přítel, Štěpán Páleč. Marně se hájí, marně prosí o poučení. Jeho soudcové žádají, aby bez výjimky odvolal, čeho učil. Hus však dle svého svědomí nepotupil pravdu a než by bez poučení, že chyboval, odvolal, je odhodlán podstoupit smrt na hranici. Je tedy odsouzen k potupné smrti upálením. Než Husa odvedou na hranici, přichází za ním do vězení Páleč a žádá ho s odvoláním na dřívější přátelství o odvolání. Hus však odmítá.

Jirásek odmítl licence v zájmu dramatické stavby z autentického materiálu vybíral tak, aby vzniklo srozumitelné podobenství. Aktualizoval Husovo spojení s lidem, vůli k demokratizaci vzdělání a právo na spor při hledání pravdy.

Jirásek rekonstruoval kostnická slyšení Jana Husa s pomocí autentických pramenů a důraz položil na spor mezi osobností a poznáním, jehož se dobrala, a mezi mocí. Hus má odvolat, co se mu podkládá, a tak se konečně zlomit k poslušnosti. Na straně jeho nepřátel je nejen Štěpán Páleč, ale i podloudný lhář a udavač Michal, který o sobě prohlašuje, že musel prchnout z Prahy, protože byl pronásledován, když se vzbouřil proti viklefským bludům. Tento podvodníček, financovaný vyšehradskou kapitulou, se pohybuje na okraji kostnického jednání jako trapná figurka. Trapným se v očích Mistra Jana Husa a jeho doprovodu stane i král římský Zikmund, když vydá tvrdošíjného českého kacíře svatému sboru. Z úst tohoto krále zazní v závěru předposledního dějství rozsudek: “Neodvolá-li, upalte jej. Ale kdyby i odvolal, nevěřil bych mu.”

Jan Hus v různých obměnách opakuje odhodlání “Odvolám, jen budu-li poučen.” Poctivé a nepředsudné poznání, úsudek a názorový spor hájí jako základní hodnotu života a společenského jednání. Pravda není pro něho ani to, co bylo zjeveno, ani to, co se třeba spojenými silami císařů a kardinálů tvrdí a poroučí; pravda se v Jiráskově Husovi hledá a nachází i koriguje v názorovém sporu, tváří tvář lidu a zástupům.

Páleč je tragickou postavou dramatu. Z bývalého přítele se stává Husův nepřítel. Přesto u Jiráska na závěr hry zazní citová vroucnost dávného přátelství; Páleč teď naléhá z úzkosti o dávného přítele, jemuž jde o život, a je zkroušený, když Hus gesto pokory rázně zamítne. Nepokořitelný ve svém vzdoru vůči zvůli mocných, jejichž autoritu neuznává, k bývalému příteli se Hus obrací s prosbou, aby mu odpustil.

(Jaroslava Janáčková)

Uzrálý básník nalezl cestu k tématu Jana Husa teprve tehdy, když zvládl sám veškerý pramenný materiál tak dokonale, že jej dovedl používat málem lépe než samotný Palacký. Janem Husem vytvořil Jirásek dlouho očekávané monumentální drama o Janu Husovi.

(F.M.Bartoš)

Jirásek sice nazval Jana Husa historickou hrou, ale je to v podstatě tragédie, a to nejen proto, že hra končí Husovou smrtí, ale hlavně proto, že Hus vystupuje jako velký člověk, který po dlouhém boji poznal svoji pravdu, setrval na ní a nezalekl se smrti. Do jádra hry vložil Jirásek velmi dramatický a lidský motiv – spor Husa se Štěpánem z Pálče. Byli přátelé a měli se rádi, ale pak se z Pálče stal Husův nepřítel. Ten převrat přátelství v nepřátelský zápas je silný dramatický děj, v němž je mnoho lidského obsahu. Tímto konfliktem je jasně zvýrazněn základní rozpor Jana Husa s dobou.

(dobová kritika)

V Jiráskových hrách o husitských dobách má být znázorněn dramaturgický převrat. To ale probíhá oklikou přes utváření rolí herci: zatímco tradiční role hrdiny od herce vyžaduje, aby ji odpřednášel (v její názornosti a patosu), Jiráskovo realistické historické drama je zaměřeno na individuální psychologizující vykreslení charakterů, které zároveň zdařile působí na publikum, jak dokládají dobové kritiky inscenací.

(Peter Deutschmann)

Je velká škoda, že Jiráskovo drama Jan Hus bylo zneužito komunistickou propagandou k natočení filmu Jan Hus. Tento film hrubě zkreslil nejen celé pasáže Jiráskovy hry, ale i vyznění dramatu jako celku.

Jiráskův Jan Hus není žádným třídním bojem, v jehož čele stojí Jan Hus, který dle oficiální propagandy nemohl vést boj s tehdejší mocí jinou než náboženskou formou.

Ten, kdo se s Jiráskovým Janem Husem seznámí, zjistí, že Jirásek sice dokázal jako málokterý český dramatik v masových scénách zobrazit obrovský ohlas Husova učení mezi pražskými obyvateli, ale že mu šlo hlavně o boj za pravdu a nápravu tehdejší společnosti na základě učení Ježíše Krista obsaženém v Bibli. Jirásek v dramatu nezakrývá, že i mezi církevními hodnostáři a mocnými tehdejšího světa byli Husovi příznivci; v dramatu například silně akcentuje, že Hus byl zajat proti vůli papeže, který dokonce zrušil Husovu klatbu.

Jirásek se navíc nebojí konfrontovat samotného Husa s negativními účinky masové podpory jeho učení; nejen dramatickým konfliktem s bývalým přítelem Pálčem, ale také s postavou prosté Pražačky, která Husovi vyčítá, co všechno rozpoutal a jak díky tomu lidé v Praze trpí – že nemohou přijímat svátosti apod. To také přiměje Husa k odchodu z Prahy. Hus se dále musí bránit nařčením, že jeho příznivci vyhrožují těm, kteří nevyznávají jeho učení.

Jiráskovi se podařilo s velkým dramatickým účinkem zobrazit nejen legendární postavu Mistra Jana Husa, jehož velikost není v dramatu nijak čítanková a už vůbec ne přímočará, ale přirozeně uvěřitelná díky jeho až intimně líčeným vnitřním bojům a pochybám, které překonává svou velkou mravní vyspělostí a silnou osobností, ale i složitost celé tehdejší společnosti. I záporné postavě Štěpána Pálče dává Jirásek lidský rozměr. Páleč Husa s mužnou upřímností varuje, stejně jako mu otevřeně z očí do očí přiznává, že už není jeho přítelem. A když vidí, že jde Husovi o život, začne mít o Husa upřímnou obavu.

Jiráskův Jan Hus je dle mého názoru výborné drama a zřejmě i nejlepší ze všech dosud napsaných her o Janu Husovi. Tylův Jan Hus Jiráskovy hodnoty zdaleka nedosahuje – je to hra zaplněná romantickým patosem i neuvěřitelnými proslovy, zato Jiráskův Hus je drama “krev a mlíko”, které dokonale snoubí velké dějinné hnutí s až komorně pojatým dramatem, které prožívá sám Jan Hus. Hra by si zasloužila, aby byla oprášena; má velké předpoklady strhnout a zaujmout i dnešního diváka. České divadlo má ostatně velmi málo takto podařených monumentálních dramat.