Popis projektu
Jaroslav Böhm:
JINDŘICH FREIWALD A JEHO DÍLO
Po absolutoriu vyšší průmyslové školy v Praze v roce 1910 zavedla Jindřicha Freiwalda touha věnovat se architektuře na Akademii výtvarných umění k profesoru Kotěrovi. Později školil se dále u prof. Balšánka, který mu svěřil zejména spolupráci na tehdy budovaném Obecním domě hlav.m. Prahy. Od té doby jako samostatně činný architekt účastnil se úspěšně celé řady veřejných soutěží, a prošed z mládí praktickou školou stavitelskou, zakládá v roce 1921 spolu s Ing. Jaroslavem Böhmem projektantskou a stavební firmu Inženýři Freiwald-Böhm, v níž působí nejvýš aktivně až do své tragické smrti, věnuje se ponejvíce činnosti výtvarné, která jest dokumentována význačnými stavbami téměř v celé stovce měst a obcí ČSR.
Podniká časté zájezdy do ciziny: do Německa, Anglie, Francie, Holandska, Norska, Švédska, Itálie, Řecka atd. za účelem pečlivého studia nových proudů ve stavitelství a teprve po všestranné a svědomité přípravě přikročuje k realizaci mnohdy závažných úkolů, které mu byly buď svěřeny, neb které si musel vybojovat a jichž se vždy zhostil se ctí.
Jeho největší zájem patřil lidovému bydlení. Rodinný domek byl mu nejmilejším objektem výtvarným a v tomto oboru zanechává po sobě rozměrné a hodnotné dílo zčásti soustředěné v knize “Naše stavby”, vydané firmou roku 1924, zčásti připravené k obsáhlé publikaci, kterou již neuskutečnil.
Výsledkem této činnosti jsou četné kolonie rodinných domků státních, družstevních, obecních, továrních apod. Tak zejména v Praze na Smíchově na Pernikářce, v Dejvicích na Ořechovce, v Duchcově, Kolíně, Opavě, Lounech, Ervěnicích, Chustu, Akně Slatině, Hodslavicích, Hořepníku, Oseku, Pardubicích aj.
Jeho tvůrčí touha a neobyčejná píle zavedly jej i k jiným úkolům, z nichž nejvýznačnějších úspěchů dosáhl v řadě projektů peněžních ústavů, divadel a jiných veřejných budov.
Po této stránce shledáváme výsledky plodné práce Freiwaldovy na spořitelnách, záloženských a bankovních budovách v Kolíně, Sobotce, Železném Brodě, Dvoře Králové, České Skalici, Červeném Kostelci, Hronově, Úpici, Polici, Novém Městě, Dobrušce, Bělé, Libochovicích, Mělníku, Klatovech, Sušici, Poličce, Luhačovicích, Hradci Králové, Přešticích, Strakonicích, Táboře, Holešově, Břeclavi, Jaroměřicích, Bystřici, Zábřehu, Chustu atd.
Z projektů divadel, kterým se zcela mimořádně věnoval s nevšední zálibou, zvládnuv zejména složité vnitřní vybavení se všemi novodobými vymoženostmi moderních scén, jsou realizovány novostavby Jiráskova divadla v Hronově, Pippichova divadla v Chrudimi, Městského divadla v Kolíně a adaptace scény Na Kovárně v poděbradském zámku.
Válka přerušila uskutečnění dalších projektovaných novostaveb, zejména v Poděbradech, Turnově, Čelákovicích, Chotěboři, Kralupech a jinde. Výtvarně lze na Freiwaldových dílech spatřovati zejména v prvních letech jeho činnosti mocný vliv jeho učitelů, zejména prof. Kotěry a Balšánka. Později však ovlivněny jsou jeho práce novějšími směry, jak mnohotvárně jsou patrny v celé stavební tvorbě, navazující na rychlý pokrok techniky, výskyt nových stavebních materiálů a novodobé požadavky moderního bydlení, jak tomu jest až po dnešní dny.
Toto stálé hledání nových forem, které ještě zdaleka není dosud ukončeno, lze sledovati postupem času i na dílech Freiwaldových, v nichž však lze vždycky zjistiti jeho vřelý poměr k domácí tvorbě, vyjádřený cituplnými ohledy regionálními, které zejména při stavbách na venkově měl povždy ohleduplně na zřeteli.
Freiwald byl jako rodilý hraničář prodchnut již od studentských dob vroucím citem vlasteneckým, který došel výrazu v jeho lásce k divadlu a českému divadelnictví vůbec a konečného svěcení jeho vlastním sebeobětováním na prahu nové svobody, které se, žel Bohu, už nedočkal.
Jindřich Freiwald (nar. 6.6.1890 v Hronově) se účastnil odboje za druhé světové války podáváním zpráv a letákovou činností a zejména obětavým sháněním potravin pro vězněné. Od 5.května 1945 se účastnil aktivně revoluce na bránickém úseku, byl zajat a zastřelen na úsvitě dne 9.května 1945.