Popis projektu

Povídka

Napsáno 1882. Vydáno poprvé ve Světozoru 1882, poté v Povídkách 1885, ve sv. 12 Sebraných spisů I a ve sv. 23 Sebraných spisů II

Ohodnoťte

Zatím bez hlasování.

Po bitvě u Slavkova se po letech emigrace setkává vychovatelka pí Athemarová se svým chotěm, majorem v Napoleonově armádě, Pavlem Ronsinem. Přivezli ho zraněného na zámek, z něhož je provizorně nemocnice.

Domácí lékař doktor Polenský, jakoby cosi tušil, umožní domnělé slečně Athemarové setkání s krajanem. Jelikož se mu cítí vychovatelka zavázána, vypravuje mu své osudy, o svém mládí v Provence, o pobytu v Paříži a životě na zděděném panství v Bretoňsku, o prvním setkání s Pavlem u dolmenu ve vřesovišti, jejím zamilovaném koutku, který si také vymalovala na obrázku, visícím v jejím pokojíku. Tam také přestěhují majora, když ve svých horečkách nesnesl obrazy bitev a koní. A právě ten obraz přivodí zlepšení, ale též řadu otázek a pochyb, že by malířka byla jakás neznámá Athemarová – to vše probudí v doktorovi mlhavé tušení. Vychovatelka vypravuje dále, jak revoluce vše změnila, otec byl royalista, Pavel horoval pro republiku, přece však otec svolil k sňatku. Vypukly občanské boje. Pavel uprchl a dal se do republikánského vojska. S otcem také uprchli, až se dostali do Prahy. Živila se vyučováním francouzštiny a kreslení.

Major sice nezemře, přijde však o zrak. Nakonec se manželé vracejí do své drahé Bretaně.

Tklivost příběhu Jirásek nikde nepřepjal… Po stránce psychologické také živě a jímavě podány jsou halucinace raněného.

(Jaromír Borecký)

Revoluční voják Ronsin vítězí nade všemi předsudky okolí tím, že pro revoluci obětuje vše, nejdříve své rodinné štěstí, na konec i svůj zrak, o nějž přichází ranou v bitvě u Slavkova. Zde zase lidství překonává všechnu zlobu a zaujatost, k tomuto revolučnímu hrdinovi lnou s úctou i láskou všichni obyvatelé Litomyšlského zámku, nejen osvícený lékař, ale i sám hrabě na jedné a zase prostí lidé (Kubišta) na druhé straně.

(Zdeněk Nejedlý)

Celek postihuje pěkně zátiší na zámku blíž moravských hranic za pohnuté doby před a po bitvě u Slavkova. Rozluštění vznáší povahu milující ženy téměř k ideálnosti.

(dobová kritika)