Popis projektu

Povídka

Napsáno 1877

Ohodnoťte dílo

Zatím bez hlasování.

Téměř na konci rakouského tábora, v oddělení českých švališerů, byl stan “černé Toničky”. Žádný markytán nikdy tolik vody a vína neodbyl jako ona. Zde bylo vždy veselo. Ale nikdy si na Toničku nikdo ničeho nedovolil, ani nejdelší a nejsilnější “Krobot”, tak byla přísná. Byla důstojnické dítě, narodila se v táboře, rodiče jí brzy zemřeli. Ujal se jí starý markytán Kudrna, dobře ji pro svého syna vychoval, ale také oni oba se brzy odebrali na věčnost. Zbyla kypící vdova s malou Toničkou, s níž si teď hrával starý švališer Jagič.

Jagičův lajtnant Šimonič po Toničce pošilhával a ona nebyla švarnému oficírovi nepřízniva. Přece však dovedla svou náklonnost přemoci. Zítra chce opustit ležení, má již generálovo svolení k odchodu. V noci ji přepadne násilnický rytmistr Vrána. Tomáš Jagič, který se mezitím vrátil z krčmy rozjařen, ochrání markytánku, přispěje i Šimonič a šavlí chce pomstít její pohanění před ostatními vojáky, kteří přiběhli.

Jagič je hned postaven před polní soud. Je zbaven vyznamenání a odsouzen k “běhu uličkou”. Poručík je odsouzen před vyšším soudem k trestu smrti.

Tonička musí teď nuceně opustit tábor. Stan je stržen, zbylé zásoby ponechává Kociánovi, aby je rozdal mezi ostatní švališery, a dává mu peníze, aby ochraňoval malou Toničku, než přijde, nebo kdyby se nevrátila. Musí ještě vidět Šimoniče. V tom Prušáci podniknou náhlý výpad. V nastalém zmatku markytánka vysvobodí odsouzeného důstojníka a vyveze ho z tábora ve svém voze. Rytmistr je s jezdcem dohoní. Nastane zoufalý zápas. Nejdřív padne dobře mířenou ranou kůň s vojákem, ale rána Šimoničova na rytmistra vypálená mine se cílem. Markytánka výstřelem z karabiny zabije pod ním koně. Nastane boj šavlemi, když tu přijede desátník Kocián, kterého poslali s rozkazy za rytmistrem, a ranou zezadu jej skolí. Nyní se vrátí, že ho nezastihl, a vojáka, který byl pouze pošramocen, vezme na svém koni do tábora.

Pronásledovaní jsou zachráněni. Generál de Moulin osvobodil novoměstskou posádku, císařští museli ustoupit, v Drážďanech domluven v prosinci mír.

Jagič je propuštěn z vojny se ctí – s křížkem na starém plášti, který mu dali, a s žebráckou holí, kterou si sám uřízl. Šel si do Verovitic v Slavonii na vzkaz svého bratra pro další nějaké zprávy. Ale nemusel tam ani dojít – cestou potkal vůz a v kočáře seděl majitel nedalekého statku Kovačovič, jindy poručík Šimonič, se svou ženou a nevlastní dcerkou. Na statku pak byli všichni šťastni. Za nějaký čas houpával Jagič sličného chlapce na sudě…

Tvrdý příběh se šťastným koncem – tak trochu pohádka, nerealistická fabulace, přesto s nepochybným mistrovským vylíčením.

Bystrý tok, pravdivost líčení jsou předností této povídky, která je již pro další tvorbu Jiráskovu charakteristická idylickým zakončením.

(Jaromír Borecký)

Zatím není k dispozici.