Popis projektu

Starodávná selanka

Napsáno 1884-1885

Ohodnoťte dílo

Zatím bez hlasování.

První vydání: 1884-1885

Věnováno: Památce A.V.Šmilovského

Motto: bez motta

Průměrně stran: 180

Kapitol: 15

Charakteristika: Historická novela

Doba: 15. století

Hlavní témata: Láska, spor, zášť, zlomyslnost, únos, smíření, politika, korunovace

Zfilmováno: Ano (1969, režie František Štěpánek)

Zajímavost: Maryla se stala tak oblíbenou, že byla dokonce dvakrát zhudebněna jako opera: Vladimírem Ambrosem pod názvem Maryla (1953) a Osvaldem Chlubnou pod názvem Jiří z Kunštátu a Poděbrad (1940-2). Obě opery – na rozdíl od literární předlohy – jsou však téměř zapomenuty a jejich kvality nebylo možné prověřit časem, neboť neexistuje jejich zvukový záznam.

Na šonovské tvrzi, po dlouhou dobu opuštěné, vládne od nedávna opět pevná mužská ruka – mladý zeman Jan Rozvoda, který zdědil tvrz po své matce, se vrátil domů. Čeká jej tu však spor o hraniční doubravu, kterou za jeho nepřítomnosti užívali jeho nejbližší sousedé, Buchovcové z Domkova. Mladší z nich, husitský hejtman Zbyněk Buchovec, přivezl s sebou z Polska Marylu, osiřelé děvče, které vychoval ve vojenském táboře a adoptoval jako vlastní dceru. A Maryla, která dosud neví o sporu mezi oběma sousedy, zabloudí na jedné ze svých vyjížděk na Šonov a okouzlí mladého Rozvodu tak, že zapomene na svůj spor a doprovodí sličnou sousedku až na Domkov.

Spor obou zemanů o doubravu by snad sám skončil v dobré sousedské pohodě, kdyby jej neustále nepodněcoval ziskuchtivý a ctižádostivý sudí Tiburcí Čelechovský ze Sobíšku, který se na Domkově uchází o ruku Zbyňkovy obstarožné sestry, panny Eufemie, a dělá si zálusk na cenný majetek. S ním se setká v doubravě mladý Rozvoda, který tu čeká na Marylu, avšak ani jedovatá slova potměšilého zlomyslníka nemohou otrávit lásku, která se rodí mezi oběma mladými lidmi.

Svou milou povahou si získala Maryla srdce všech obyvatel domovské tvrze. Jen Tiburcí, který se již těší na soudní při s Rozvodou, vidí v jejím přátelském vztahu k Šonovu nebezpečí pro své plány, a tak spolu se svou nevěstou Eufemií prozradí Zbyňkovi vše, co ví o Marylině lásce k mladému Rozvodovi. Dojde k prudkému střetnutí; Maryla brání svou lásku a pak – uražena Eufemií – s pláčem uteče do své komory. Prudký Zbyněk ihned lituje své unáhlenosti a chce se s Marylou usmířit. Domácí neshody však musí ustoupit důležitějším událostem – Zbyňkův strýc Ondřej přináší zprávu o smrti Ladislava Pohrobka. Celá země a s ní i oba domkovští zemané bude žít jen v očekávání voleb nového krále…

Srážka mezi Marylou a Zbyňkem dohnala mladou Polku k ráznému řešení – odhodlala se, že odejde za svým milým na Šonov a dá se s ním tajně oddat. Nebojí se ani odezvy, kterou tento její čin jistě vyvolá v prudkém Buchovcovi. V panu Zbyňkovi vzbouří ovšem zpráva o útěku dcery jeho válečnickou krev. Domnívá se, že byla Maryla unesena, a přitáhne s vojskem k Šonovu, aby pomstil její čest. A když se dozvídá, že Maryla odešla dobrovolně, zříká se jí navždy a zůstává hluchý k jejím prosbám i domluvám svého strýce.

Co se však nepodařilo oběma prosebníkům, napraví dobrá zpráva, která smíří rozvaděné sousedy; radost a štěstí, které všichni prožívají, když uslyší, že za českého krále byl zvolen Jiří z Poděbrad, panovník moudrý a rozvážný, způsobí, že i rozradostněný Zbyněk odpustí své nevlastní dceři a smiřuje se i se svým zetěm, v němž poznal dobrého a statečného zemana.

Zcela mimořádný čtenářský úspěch díla vedl později k tomu, že spisovatel oslaboval v Maryle disharmonické vztahy, a tím zvýrazňoval idylickou iluzi. Ještě v knižním vydání Maryly v “Kabinetní knihovně” byly zmínky o tom, že se při volbě Jiřího z Poděbrad ozývaly v davu před radnicí hlasy, že by králem měl být někdo jiný.

Jako epický útvar středního rozměru potřebovala také Maryla rozehrávat jednotlivé motivy dvojmo a trojmo, aby obraz byl hodně hybný, zábavný, plný vtipu a smyslu. Zvláštní intenzity dosáhl tentokrát Jiráskův smysl pro konfrontaci poloh patetických a tklivých, klidných a vzrušených, ještě násobené tím, že všecko je viděno jednak vážně a jednak komicky.

Z dvou zamilovaných párů v Maryle je jeden směšný a neúspěšný (Eufemie a Tiburcí). Druhý od počátku až po šťastný konec provází rozmarnost spojená s vážným cílem i s vynalézavým a energicky odpovědným jednáním. Ze sporů, které vnášejí vzruch do poklidného života dvou sousedících tvrzí, je jeden neoprávněný a nicotný (spor o doubravu), druhý komický (válečné tažení kvůli Maryle), a teprve třetí, závěrečný je vážný, podstatný pro osud země (volba nového krále). Je příznačné pro Jiráska, že tváří v tvář velkému okamžiku národních dějin odkládají jeho dobří, i ve svých zájmech drobní lidé osobní spory a nacházejí cesty k vzájemnému smíru a sblížení, které dějinnou chvíli přetrvá.

Autorovo umění rozmnožovat v poklidném obrázku rozmarnou jímavost konfrontací dějinného a obecně lidského, ztajemněle dávného a bezprostředně jasného je spojeno také s literárními reminiscencemi. Doubrava mezi oběma tvrzemi budí v čtenářích rozpomínky na Čelakovského baladu Toman a lesní panna. Zpříma a všestranněji než známá Čelakovského básně se v Maryle uplatňuje Kronika trojánská. Slouží k charakteristice času a prostředí, ke komickému předvedení sporu o krásnou Helenu – Marylu, k travestii na válečné tažení. Ale je také prototypem kroniky, schopné uspokojit bývalého válečníka i zamilovanou dívku.

(Jaroslava Janáčková)

Obsah i forma se vespolek pronikají, že není znát, kde by byla pravda bez poezie a poezie bez pravdy. Celek malý, ale dokonale souměrně ulitý. Co osoba, to zjev živoucí a teplokrevný.

(dobová kritika)

Nemůže být věrnějšího obrázku zemanského života na starých tvrzích českých, výstižnějšího obrazu doby polipanské za správcovství páně Jiříkova, kdy po zemi blahobyt, klid a upokojení se rozložily… Zde také poprvé Jirásek prosytil v značné míře básnickou řeč svou archaismy, aby tím více vystoupil dobový ráz.

(Jaromír Borecký)

Maryla je roztomilé čtení, nenáročné a příjemné. Jirásek ji koncipoval jako selanku, i když v ní velkou roli hraje spor a intriky. Vše však končí dobře a šťastně.

Jak Jirásek poznamenává už v úvodním prologu, šlo mu o to vylíčit radost z doby, kdy už přestaly zemí zmítat husitské války, boje, spory, hádky a bída. Maryla je vlastně takovým milým vydechnutím po předchozích strastech, vylíčením krátké doby míru a klidu. Malicherný spor mezi dvěma zemany ukazuje, že lidé už řeší jen drobné problémy. V panu Zbyňkovi Jirásek zobrazil bývalého husitu, který většinu svého života strávil na bojištích a ve vojenských táborech a který si těžko zvyká na nový, mírový život. Proto je mu i domnělý únos Maryly dobrou záminkou, aby si znovu připomněl svůj starý život, a vytáhne na legrační tažení na Marylinu záchranu.

Domnívám se, že kritikové, kteří v tomto díle Jiráskovi vyčítají idealizaci doby, která jistojistě v reálu tak idylická nebyla (což Jirásek moc dobře věděl, o čemž svědčí např. jeho román Husitský král), Jiráskovi vědomě křivdí a posuzují Marylu jinými měřítky, než by měli. Idyličnost Maryly souzní s autorovým záměrem vytvořit dílo, které by odráželo pocity lidí, kteří po letech válečných hrůz a všudypřítomné chudoby konečně zažívají pár klidných let i naděje na lepší budoucnost. A tento autorův záměr – dle mého názoru – vyšel perfektně. Ostatně samotný závěr/rozuzlení románu to potvrzuje; volba českého krále Jiřího z Poděbrad vybudila v lidech skutečnou euforii a obrovská očekávání. Připomíná mi to např. nadšení lidí po listopadu 1989 – tehdy také osobní problémy ustoupily do pozadí a člověk věřil v něco víc, v naději pro celou zemi.

Ten, kdo se přenese přes trochu pozvolnější rozběh a nebudou mu vadit četná, dnes již nesrozumitelná slova, kterých je v tomto díle více, než jsme u Jiráska zvyklí, a chce se jen pokochat rozkošným příběhem, si určitě přijde na své.