Popis projektu
Povídka
Napsáno 1881. Vydáno poprvé ve Velkém slovanském kalendáři 1881
Povídka se odehrává v roce 1722, kdy je v Čechách zostřen postup proti cikánům – nelidský císařský patent z roku 1721 poskytoval právo zabít cikána na české půdě.
Cikánka Cecila jde s dítětem, malou Agátou, za mužem do Čech a hned na hranicích vidí pověšeného cikána, na výstrahu všem cikánům, kteří by se chtěli dostat do Čech. Potká ji dragoun Procházka, jemuž cikáni zabili syna. Zatkne ji a odvede do Náchoda. Tam je odsouzena k trestu smrti, kdy je trest zmírněn kvůli polehčujícím okolnostem na zmrskání, uříznutí ucha, odebrání dítěte a vyhnání ze země.
Dítě je předáno staré Bérové, která je na děvčátko jako ras. Po čase se Procházka dozví, že byla Agáta staré Bérové odcizena – to jistě udělala matka-cikánka! Začne jít cikánce po stopě, až za třeskutého mrazu narazí na jeskyni ve skalách – a v ní objeví mrtvou cikánku, dítě i jejího muže. Všichni umrzli…
“Co zavinila Cecila? Proč byla odsouzena? Že byla cikánkou, že šla za mužem, aby dítě své a sebe lépe opatřila. Za to muka a trest. Tak dálo se počátkem onoho století, jež “filozofickým” se nazývá”.
Příběh je obžalobou bezcitnosti a úchvatnou oslavou mateřské lásky, jež svou silou překonává vše, co jí stojí v cestě. Je vyprávěn emotivně a při četbě závěrečných tragických řádků musí čtenáře mrazit, a zdaleka ne jen kvůli mrazivému prostředí skal na Ostaši, kde se zřejmě odehrává závěrečná štvanice, v níže se štvanou zvěří stane cikánská rodina “od sebe odloučená, po sobě toužící”. Tady vnímáme vypravěče jako hluboce přesvědčeného humanistu, hájícího nárok na základní lidská práva pro každého člověka, bez ohledu na původ i postavení.
(Eva Koudelková)
Drobná Jiráskova povídka je strhujícím, i když brutálním příběhem, kterému vévodí Jiráskova lidskost a odsouzení jakéhokoliv bezpráví a zvůle. Rozhodně stojí za přečtení i zamyšlení!