Popis projektu

Povídka

Napsáno 1880

Ohodnoťte dílo

Zatím bez hlasování.

Za války o dědictví bavorské roku 1778 stáli proti sobě v kraji při Metuji a horním Labi dva korunovaní filozofové, Fridrich a Josef. A proto stáli proti sobě na stráži také dva obecní vojáci, Václav Suk z císařského pluku Hillerova a Jan Koláčný, kladský Čech a helvit, který na sebe upozornil v husté mlze písní “Kdo ochrany Nejvyššího”.

Dohovoří se, Koláčný opře pušku o strom, a sejdou se na půl cesty. “Vždyť jsme sobě nic zlého neudělali, jsme bratři, z jedné krve; co nám do toho, co si potentáti udělali?” Jdou se ohřát, pruský Čech má s sebou plnou láhev. “Jen pojď a neboj se!”

Tak uvažovali před nimi mnozí a bude uvažováno vždy, praví vypravěč, ať jsou králové filozofy nebo podle Platónova snu filozofové králi.

A takto to s nimi dopadlo – oba se zabrali do hovoru a tu je přistihli. Jednoho zastřelili a druhý proběhl krvavou uličkou.

“Toť, co do vojska, které mudruje a uvažuje,” končí Jirásek svou brilantní povídku.

Byla v ní nezměrná hloubka citu a takové porozumění tragice národních našich dějin, že soud zněl všeobecně: zde máme před sebou historického vypravovatele první řady.

(Jan Neruda)

Povídková miniatura, zato umělecké veledílo. Ironický nadhled dodává povídce mimořádné kouzlo. Bezpochyby se jedná o skvost české povídkové literatury.