Popis projektu

Historický román

Napsáno 1876-1877

Ohodnoťte dílo

Zatím bez hlasování.

První vydání: 1877

Věnováno: bez věnování

Motto: bez motta

Průměrně stran: 220

Kapitol: 27

Charakteristika: Historický román

Doba: 18.-19.století

Hlavní témata: Intriky, hudba, čest, zrada, zábava, rodina, robota, svoboda

Zfilmováno: Ano (1979, režie Evžen Němec)

Zajímavost: Jeden z hlavních hrdinů, hodný baron, navazuje podle Jiráska na paní kněžnu z Babičky Boženy Němcové. Další postava, Mařenka Podhájská, se jmenuje stejně jako Jiráskova budoucí manželka. Román má pokračování v menším románě “Ráj světa” z roku 1880.

Na dvoře vévodském

Do dychtivých příprav učitele Podhájského na tříkrálovou mši roku 1799 vpadne zvěst, že místní tenor utrpěl úraz a nebude moci účinkovat. Tak přijde ke cti cizinec, který se právě objevil a zároveň ubytoval u náchodského regenschoriho Podhájského, a zhostí se svého pěveckého úkolu k potěšení všech spoluúčinkujících i lidí při mši shromážděných. Neznámý cizinec, muž pěkného vzhledu i hlasu, se vydává za potomka muzikantského rodu Bendů. Všechny proto překvapí, když ráno zmizí; ovšem s kradenými věcmi.

Mezitím se v Praze tajně schází mladý Hlasivec se svou milou Eliškou, jejíž strýc je direktorem náchodského panství. Zemře mu matka, milovaná Eliška musela odejít s tetou z Prahy a navíc přišel o práci, a tak ho v Praze nic nedrží. Kamarádi z vlastenecké “české koruny” – hlavně profesor Pelcl – mu dohodí místo u vévody Kuronského, kterého chtějí získat pro vlasteneckou věc, aby vystavěl divadlo. To se Hlasivcovi hodí – dostane se nečekaně i blíže ke své vyvolené.

Na náchodský zámek přijíždí Petr, vévoda Kuronský a Zaháňský, s manželkou Annou Karolinou Dorotou a dcerami Kateřinou, Marií a Johanou. Doprovází je i italský učitel zpěvu Arnoldi, všemi oblíbený, zvláště vévodkyní a její dcerou Johankou, které mu obě darují květiny, když ho uvidí spícího v parku. Arnoldimu jde však jen o moc a bohatství, a tak kuje intriky, aby získal co nejvíce.

Vztah mezi starým vévodou a ještě pohlednou, mladší vévodkyní není zrovna ideální. Vévoda si ji vzal z lásky, vévodkyně si jej brala kvůli bohatství. Přestože vévoda odpustil vévodkyni její velký hřích, nemůže se ani podívat na malé děvče, které vévodkyně porodila po jedné své avantýře a které nechává při dvoře vychovávat guvernantkou.

Na zámku se vše chystá na plánovanou operu. Pomoci přichází i učitel Podhájský se svými muzikanty a zpěváky. Arnoldi se mu však nelíbí – někoho mu připomíná. Snad onoho Bendu?

Vévodkyně se snaží přemluvit vévodu, aby na místo svého sekretáře dosadil Arnoldiho – ten to rázně odmítne s tím, že už je místo obsazeno. Vévodkyně se pomstí – nepřijde na obvyklou hostinu, kterou při svém návratu na panství pravidelně pořádá vévoda.

Arnoldi rozdává úsměvy na všechny strany – i na Mařenku Podhájskou. A zamilovaný podučitel Josífek žárlí.

Na zámek přichází i Hlasivec; cestou potká záhadného “doktora”, se kterým prohodí několik odvážných slov o svobodě. Uchází se u vévody o místo a je překvapen, když ve vévodovi poznává onoho “doktora”. Vévoda ho i přes vévodkyninu nelibost s radostí přijímá. Hlasivec uvidí milovanou Elišku, kterou však vrchní Vrána i její teta hlídají. Cestou z procházky se seznámí i s místním podivínem, jednookým vlastencem Kochanem.

Vévoda si Hlasivce oblíbí, Hlasivec však musí čelit jak intrikám Arnoldiho a vrchního Vrány, který je ve skutečnosti Hlasivcovým nezdárným otcem, jenž opustil Hlasivcovu matku, a chce si vzít Elišku za manželku, a tak bojovat s vévodkyní, která mu nepřeje. Nakonec se Hlasivcovi podaří zdánlivě nemožné – za pomoci svých přátel usvědčí Arnoldiho a přiměje vévodu, aby zrušil na svém panstvím robotu. Arnoldi, který si začal milostný románek i s vévodkyní, prchne s Johankou, Vrána je propuštěn a Eliška si může vzít Hlasivce za manžela. Johanka se nakonec vrátí, jakmile poznala vypočítavost Arnoldiho, který byl jedna a tatáž osoba s cizincem vydávajícím se za potomka skladatele Bendy.

Ráj světa (pokračování románu Na dvoře vévodském)

Mezi postavami románu se oproti Na dvoře vévodském nově objevila dcera vévody Kuronského Johanka, jejíž útěk z náchodského zámku po boku chytráckého Arnoldiho patřil mezi kulminační momenty románu Na dvoře vévodském. Ji i Arnoldiho poznamenal čas i zklamání, ale ona moc nezmoudřela a on se nestal poctivějším, spíš naopak. Tato dvojice se pohybuje ve světě panských zábav a kratochvílí, které provázejí jednání vídeňského kongresu roku 1815. Stranou tohoto ráje světa, ale ve vztahu k němu, se pohybují lidé několika národností, které služba a snaha poznat svět i vyniknout svedla v hlavním městě rakouské monarchie – český hudebník Kalina, francouzský malíř Chénier a Polák Feliňski s dcerou Zosiou; ti marně čekali, že Napoleon osvobodí Polsko.

Skupinka lidí z rozličných zemí stojící v popředí příběhového pásma si v kontaktech s panstvem ujasňuje šalebnost ráje světa a hodnoty domova. Feliňski se posléze rozhodne strávit zbytek života v rodném Krakově, malíř Chénier, který se dal zlákat leskem peněz a úspěchů, pronikl do dvorských salonů, ale intrikami Arnoldiho byl odtud vyhnán, hledá východisko ze skličujícího osamocení v návratu do Francie a padne v bitvě u Waterloo. A tak jenom skromný, nevýbojný, zato houževnatý muzikant Kalina dá před uměleckou drahou přednost údělu varhaníka v rodném městečku po boku Zosii, kterou si získal trpělivou oddaností; končí v přístavu pokojné rodiny a pravidelné služby mezi svými. Vévodkyně Johanka z Acerenza, která kdysi ve Vídni odlákala Zosii Chéniera, při návštěvě na malém českém městě stane v obdivu nad Zosiiným zpěvem i štěstím.

Román má poměrně širokou exposici, v níž se v krátkých kapitolách představuje Náchod nahoře i dole, pražští vlastenci a milenci, a to všecko ne ve chvíli nějaké dějinné události, ale naopak v čase, kdy se velké změny připravují v debatách a v každodenním jednání. V dějišti centrálním, na vévodském dvoře, se má vlastně v pohodě a v zábavách trávit léto, jak si to přeje a vynucuje vévodkyně. Jí jsou naprosto cizí starosti o panství a poddané. Nepohodlný jí je dokonce i její manžel, vévoda Kuronský, jehož se snaží podle svých potřeb ovládat. Její nelibost (a Arnoldiho) se přenese také na Hlasivce. Jenomže jeho záštitou je vlastní poctivost a idea, navíc také součinnost s čestnými lidmi ve městě i na vévodském dvoře. Dík tomu je s to přispět k odhalení Arnoldiho, dosáhnout toho, aby vévoda Kuronský na svém panství podstatně snížil robotní povinnosti, a navíc získat za ženu milovanou Elišku.
Hlasivec je svorníkem románové stavby – spojuje pražské vlastence s Náchodem, město se zámkem, hodného a osvíceného vévodu s poddanými, přítomnost s tím, co bylo, co má být a již nastává. Tajemné původy, ztracené a postupně identifikované otce pěstoval romantický a sentimentální román. Získával tak příležitost dojímat čtenáře. V daném případě však Jirásek starého schématu použil k tomu, aby dodal přesvědčivosti Hlasivcovu zápasu – k etickému rozlišení dvou mužů, k odsouzení správce Vrány a k obhajobě podivínského čtenáře Kochana.
Prostředkem k identifikování pozastřených vztahů, k odhalení přetvářek a intrik jsou Hlasivcovi v několika případech dopisy. Ve vztahu k situaci poddaných se pak používá jako svědectví buď situačního motivu (žena s 3 hladovějícími dětmi), anebo přímé výpovědi, která může být zfalšovaná, a pak se jí čelí opravou (svědectví rychtářů pro robotní povinnosti a proti nim).
Zapomenuté i vědomě tajené motivy jednání a rozhodování jsou takto prezentovány ve výrazných a znápadnělých zkratkách. Tyto epizody přispívají k epické šíři Jiráskova románu, zdůvodňují přítomné chování postav a jsou nástrojem jejich jednoznačného hodnocení.
Proti pólu hravého i nadšeného muzicírování, galantního dvoření, věrného i proradného milování stojí v Jiráskově románu pól vážných osvícenských sociálních úvah a snažení. Hudba oba tyto póly uvádí v kontakt – ostatně je všudypřítomná a má významné místo v celém románu.
Rokoko jako dobový životní styl prostoupený erotickou uvolněností, požitkářstvím, galantními a pastorálními scénami, touhou po vznešené prostotě a přírodní uvolněnosti je zosobněno hlavně v postavě vévodkyně – v mírnějších, opravdovějších, citově zjemnělých formách se uplatňuje u nejmladší vévodské dcery Johanky. Trapné vystřízlivění z dobrodružství u první z těchto žen a hořké zklamání v lásce u druhé ozřejmuje zároveň iluzívnost a jakýsi spodní rmut, který byl obsažen v rokoku přes všechnu jeho absolutizaci idyly.
I v plánu specifičtěji historickém vyniká Jiráskova snaha ozřejmit rokoko jako jednu tvář doby, sice půvabnou a malebnou, ale také šalebnou.
Román dává také dobře rozpoznat, jakou roli v Jiráskově evokaci doby hrají činorodé a přitom psychologicky jednoduché postavy – svým jednáním ozřejmují vnitřní napětí a základní směřování jistého historického času. Naproti tomu svým jednoznačným charakterem a osudem zpřehledňují složitost doby a historického pohybu. Epizodické postavy tak utvářejí iluzi místního prostředí v jeho všednodennosti.
Shrnuto – román se snaží nenahlížet černobíle na vztah zámku a podzámčí. Román má svoji osobitou hodnotu – a sice v Jiráskově bodrém vypravěčství a určité naivizaci autorova umění. Jiráskovo zpodobení odlehlé doby promlouvá jako posilující poselství z jednodušších a harmoničtějších časů, svědectví o prostších, přitom jednolitějších a vyrovnanějších lidech, kteří uměli nejen zápasit, ale i vítězit.

(Jaroslava Janáčková)

Ráj světa byl prvním Jiráskovým příspěvkem do diskuse o postavení umělce ve světě rozděleném na majetné a chudé a o poslání umělecké tvorby v takto problematizovaném ráji. Chtěl otázku společenského postavení umělců a jejich tvorby prezentovat řadovému čtenáři, aniž by se sám přiklonil na tu nebo onu stranu. V postavě Chéniera varoval před ctižádostí umělce včlenit se do kruhů, které vládnou mocí a penězi, protože v nich je pramálo výjimečných znalců a mecenášů umění, zatímco většina má zájem učinit si z umělců kejklíře a šaška, výrobce podívaných a přisluhovače vlastních orgií. Navíc každý nováček je tu vystaven závisti nejrůznějších příživníků a intrikánů, na něž nezkušený nemůže stačit a stane se jejich kořistí. Naopak Kalina nehledá hodnější pány, než jaké měl a poznal Chénier, přítelovo zmarnění a neštěstí ho přiměje obrátit se zády k mocným, k lesku a přitažlivosti jejich světa a těšit se jenom domovem a tím, že svou hudbou povznáší prostá srdce.

K zásluhám Ráje světa patří, že sociálně a politicky naléhavé téma umělce a jeho společenského poslání prezentoval až líbivě sdělným příběhem. Tzv. zlatý věk pojednal Jirásek jako zjednodušující podobenství, kriticky natočené k vlastní době s cílem varovat před duchaprázdnou poživačností a zbohatlickou pýchou, vyzývat k hájení české knihy, poklonit se umění, které nenese zisk ani slávu, zato však tvoří hodnoty s poselstvím z věků do věků.

(Jaroslava Janáčková)

Román je krásným, hravým, ale přitom realistickým vylíčením kouzelné doby rokoka, kdy se po světě začínaly šířit myšlenky volnosti, rovnosti a bratrství.
Samotný příběh je roztomile vystižen, je čtivý, svižný a má mimořádný spád. Román nepostrádá pro Jiráska typickou ideu, ale oproti jeho jiným dílům je spíše zábavnou odbočkou Jiráskovou od jeho závažnějších literárních prací, jakousi autorovou hračkou. Je sice poznamenán tím, že Jirásek teprve svoji spisovatelskou kariéru začínal a neměl ještě svůj styl plně zvládnutý (jazyk je oproti vrcholným Jiráskovým dílům jednodušší a méně barvitý), rozhodně však má šanci oslovit i dnešní čtenáře (nejvíce však asi čtenářky), neboť jeho umělecké kvality a mimořádná čtivost jsou nesporné.