NA KRAJI HÁJE | Alois Jirásek

Úval stlaný měkce travou

a dvě bílé, útlé břízy

šeptající nade hlavou –

oh, jak se to blaze dívá

vzhůru, plna jarní mízy

jak se listů kadeř kývá,

jak se nebe v modro stmívá

a jak jeho plání smavou

zticha čisté mráčky plavou…

Kolem hlavy rozesněné

bzučí čmel a zlatá včela,

potok zurčí u kamene,

sasanka se v drnu bělá,

sněžnokřídlí motýlové

v zářícím si vzduchu hrají,

a mé touhy, a mí snové

jejich křídel na okraji

vznášejí se tiše vzhůru

k Pánu Bohu do azuru!