Popis projektu

Povídka

Napsáno 1888. Vydáno poprvé v roce 1888, znovu 1948, poté ve sv. 15 Sebraných spisů I a ve sv. 14 Sebraných spisů II

Ohodnoťte

Zatím bez hlasování.

Zajímavost: Novela byla zpracována v televizní inscenaci “Preceptor” z roku 1986.

Jan Hodoval, bývalý vychovatel v knížecí rodině, pak advokátní koncipient, dostal nabídku bývalého profesora Bláhy, aby přijal vychovatelské místo u majitele Ostrova, a sice proto, aby pomohl zachránit české vlastenectví mladého pána, Edy – Jan Valenta, statkář na Ostrově, byl totiž hodný pán a vlastenec, ale jeho druhá žena byla pravý opak – přeje německému továrníkovi Weinoltovi, jemuž dohazuje svou dceru Melanii. Valentův první syn Václav je inženýr, také vlastenec, zato druhý, Fricek, hejsek a maminčin mazlíček. Třetí je Edáček, kterého má Hodoval vychovávat.

Paní domu se vlastenecký vychovatel nelíbí, ale pracuje proti němu marně. Hodoval se zamiluje do Evy, Valentovy neteře, která s Valentovými žije a je také vlastenka. Eva však miluje Václava. Fricek se zaplete s paní Brožovskou, přítelkyní Valentové. Statkář se vše doví, pošle Fricka do Prahy a zakáže Brožovské návštěvy.

Václav si nakonec vezme Evu a postaví českou továrnu. Melanie se provdá za Weinolta. Hodoval se vrací zpátky do Prahy – se zlomeným srdcem, ale s dobrým pocitem, že Edáček bude studovat českou školu.

Povídka je cenná a důležitá svou pravdivou a reálnou typičností a to jak charakterů, tak idejí a děje.

(Jan Voborník)

Povídka je varovným výkřikem k záchranné práci na pomezí národnostním.

(Jaromír Borecký)

Tak jako v každé výchovné povídce i v Jiráskově agitační próze se nemenší váha než příběhu přikládá myšlenkám na skromnou fabuli navěšeným. Opakovaně se vracejí stesky nad nedostatkem vlastenecky uvědomělých žen a matek.

(Jaroslava Janáčková)

I Jirásek vidí, jak národní hnutí zjalovělo, ano líčí to zde v barvách tak černých a přitom s kritikou tak ostrou, jako málokdo jiný v té době. Již to, že jeho mluvčím činí adjunkta Vamberu, člověka povrchního a protivného, jak jich Jirásek málo vytvořil, stačí na charakteristiku této jeho kritiky. A jako Vambera, tak se tu Jiráskovi jeví i celé to povrchní tehdy vlastenčení, vybíjející se v samých národních slavnostech a formalitách.

(Zdeněk Nejedlý)

Dobře napsaná tendenční povídka, jejíž obsah a poselství však dnes už málokoho zaujme.