Popis projektu

Povídka

Napsáno 1887

Ohodnoťte dílo

Zatím bez hlasování.

Milostnou idylku vložil Jirásek do turistického rámce a nazval ji podle francouzského nápisu.

Nápis se četl na podstavci sochy, kterou pan farář ve svém popisu hradu určil jako sochu sv.Vendelína, která však představovala rokokového pastýře. Dala ji sem ze zámku, nevzhledné budovy přistavěné ke hradu, přenést komtesa, když v těch dříve pustých místech vytvořil zahrádku – dobře tušila, že pro ni – mladý vychovatel jejího bratříčka na nasypaném hradním příkopě, mezi vnější hradbou a baštou.

Zahrádku se záhony růží a pomněnek, s hustými keři, se zakrnělými stromy a s vonným šeříkem.

Komtesa sem přijela z Prahy, aby si na čerstvém vzduchu posílila zdraví. Když ji matka, mrzutá vdova, přivezla, musela ji ještě při chůzi podpírat, ale záhy se tu dívka zotavila. V zahrádce, odkud byl výhled do kraje, prosnila mnohou chvíli s vychovatelem při hovoru nebo při četbě. Ale když nadešel podzim, zase odjela do Prahy. Dlouho za ní z terasy hleděl štíhlý muž… Pak vstoupil do zahrádky a sklesl v hořkém pláči na lavičku u sochy pastýře.

Komtesa se vrátila až za rok. S manželem, vnuceným hrabětem…

Črta nemá ještě obraznosti pozdních drobných obrázků, ale přece již má něco z jejich delikátnosti v nedopověděném náznaku.

(Jaromír Borecký)

Zatím není k dispozici.