Popis projektu

Povídka

Napsáno 1884

Ohodnoťte

Zatím bez hlasování.

Hlavní postavou je bojovná, hrdá Zličanka Květa, kterou zajal vladyka Charvátů, kterým se přezdívalo “Řežihlavci”, když z pomsty přepadl zlického vladyku a vydrancoval jeho hradiště. Byl z rodu Mladenoviců. Jeho syn Radovan se do Květy, která se stala jejich zajatkyní, zamiluje; když však po ní vztáhne ruku, těžce ho zraní a uteče do lesů. Tam ji nalezne Al-Fergani, španělský Arab jedoucí s karavanou žida Abrahama, kterému patří otroci vedení surovým otrokářem Bechrem a zboží, kdežto koně a bohatý náklad jsou majetkem Araba.

Kupci se jí ujmou, ovšem se zištnými úmysly, a předstírají, že ji doprovodí na Zličansko. Ve skutečnosti jdou opačným směrem.

Karavana dospěje k vesnici Mladonoviců. Dívka se sama prozradí voláním o pomoc; Charváti jí jsou přece jen bližší než cizí otrokáři. Zklame se. Vladyka, aby pomstil zranění svého syna, vymyslí trest nejtěžší – prodá ji za nevolnici “hostům” (kupcům). Ti s ní dále putují okolo hradu Vratislavi k Litomyšli, kde je na konci podhradí velké tržiště.

Zatím se Radovan dozví o prodeji, což otci velmi vyčítá. Ač je ještě nemocen, vydá se svým druhem Modlibohem za Květou. V Litomyšli ji za náhlé bouře a splašení koňů osvobodí. Prchají do lesů, ve kterém se střetnou s divokým zubrem. Radovan je znovu poraněn. Modliboh jde pro koně, poněvadž Radovana postihne zimnice a nemůže jít dál. Jelikož se Modliboh stále nevrací, odhodlá se Květa dojít na blízký Hrutov o pomoc. Radovan se mylně domnívá, že utekla. Květa se setkává s apoštolem Metodějem, který je očekáván lechem a družinou, které vyslal kníže Bořivoj k jeho uvítání. Metoděj se Květy ujme a rozhodne se jí pomoci. Spolu se zamilovaným Radovanem se tak vrací mezi Mladenovice, ne již jako nevolnice, ale jako žena jejich rodu.

Nepříliš známá delší Jiráskova povídka z dob prvního křesťanství rozhodně stojí za přečtení – je čtivá, má spád a dokáže udržet čtenářovu pozornost až do konce. Jirásek tímto dobrodružným příběhem z našeho dávnověku předjímá pozdější slavná díla Eduarda Štorcha.

Nedaleko Litomyšle, kde Jirásek tehdy učil, bylo místo, o němž se již z dob Augusta Sedláčka věřilo, že je to starý Hrutov, zemská brána u pomezního hvozdu, kudy se z Čech vycházelo na Moravu. A tam Jirásek rád vycházel. I oživoval si toto místo ve své fantazii, jak on vždy místa, jež ho zaujala, představami o životě, jenž tam kdysi, v dávných dobách prvního rozbřesku českých dějin, vládl… i když jen ve své fantazii, vykouzlil přece obraz staré té doby věrněji, než sám tušil.

(Zdeněk Nejedlý)