Popis projektu
Povídka, později přejmenovaná na “Ztracenci”
Napsáno 1875, otištěno ve Světozoru roku 1875 pod názvem “Oběť a pokání”, roku 1879 již pod názvem “Ztracenci”
Zajímavost: Povídka byla předlohou stejnojmenného filmu Miloše Makovce “Ztracenci” z roku 1956, který je dodnes vysoce ceněn.
Dva kyrysníci Češi a husar Slovák, ztracenci z prohrané bitvy u slezského Ostřehoma a Hohenfriedbergu (1745), jsou předstiženi přední pruskou hlídkou. Spatří, přivoláni o pomoc úpějící dívkou, jak “Burkušové” vnikli do osamělého stavení nad vesnicí a týrají hospodáře i jeho ženu, domáhajíce se peněz. Tu jeden ze šesti chopí se dítěte na kolébce, aby ho utloukl o zem. Toho již našinci nesnesou, a třeba byli v menšině, vrhnou se na Prusy a učiní je neškodnými. Nejodvážněji si vede husar Janko – v podobné situaci ubil kdysi dítě; děsná vidina se mu stále vracela, teď teprve podařilo se mu smířit svou vinu. Mladší kyrysar Václav pozná, že hospodářovou manželkou je jeho bývalá milá, Baruška, která na něj na nátlak rodičů nepočkala z vojny. Ale již jsou tu také z druhé strany Prušáci, aby se pomstili. Pro Václava nemá již život cenu, vrátí se k druhům, kteří se zatím ve světnici opevnili k obraně, a najde s nimi smrt.
Dramaticky vzrušená povídka, jakoby prudký filmový výjev. Vypravováno s vervou a spádem.
(Jaromír Borecký)
Moment oběti i pokání je v příběhu obsažen, ale zvýrazněna je možnost, aby se ztracenec stal zachráncem a hrdinou, aby nebezpečí, jemuž byl vystaven, a krutosti, jež musel ve službě páchat, kompenzoval pro sebe osvobodivým, pro druhé záchovným jednáním… Vypravěčské pásmo není také nijak výrazně jazykově odlišeno, a tak nevelká povídka působí jednolitě a soustřeďuje veškerou vnímavost ne k tomu, jak postavy mluví, ale jak jednají (a jaké k tomu mají mravní a citové pohnutky).
(Jaroslava Janáčková)
Povídka patří z mnoha důvodů v celé Jiráskově tvorbě k nejvíce ceněným. Co je hodno zmínky, je hutnost a kompaktnost příběhu, který s baladickou zkratkovitostí spěje k tragickému konci. Dále je to výběr a charakteristika postav vojáků, kteří se představují především svými činy. Povídka má také zvláštní uspořádání, kdy každá z krátkých kapitol má ve svém záhlaví umístěn text nějaké lidové vojenské písně. Jejich výběr není nahodilý, protože tematicky korespondují s tím, co se odehrává v příběhu. Jednotlivé scény dynamického, dramaticky vzrušeného děje připomínají filmový střih, a proto asi nebyla náhoda, že příběh dostal svou filmovou podobu.
(Eva Koudelková)
Mistrná povídka, sugestivní, hutná, bravurně vypointovaná a s ušlechtilým poselstvím; klenot české literatury vůbec. Byla předlohou stejnojmenného úspěšného filmu.