Popis projektu

Povídka

Napsáno 1892

Ohodnoťte dílo

Zatím bez hlasování.

Červnové odpoledne, umrtvující parno, nikde člověka.

Vše nehnuto, jen bílá káňata poletují nad mokrými lukami a stokou.

Na suché loučce muž a žena hrabou seno. Stařec bílých vlasů, stařena v červených punčochách. Chodec – autor začne hovor. Babka, hovornější, vysvětluje: muž je skoro slepý a nedoslýchá. “A jak může pracovat?” “To už on je tak zvyklý.” A hrabou seno dál.

Autor uzavírá idylku ironicky: Co žene slepce do té práce? Neúmorná láska k ní, či návyk, dlouhá chvíle, či nouze, či ta babka?

Bravurní ukázka Jiráskova smyslu pro ironii. Dokonalá miniatura s vtipnou pointou; tato skvostná povídka rozhodně stojí za znovuobjevení.

Nálada, do níž několika rysy načrtnuty postavy, ale je tím řečeno vše.

(Jaromír Borecký)