Popis projektu

Drama o 3 dějstvích

Napsáno 1894

Ohodnoťte dílo

Zatím bez hlasování.

Premiéra: 27.11.1894 v Národním divadle, režie Josef Šmaha

Věnováno: bez věnování

Motto: bez motta

Průměrně stran: 60

Dějství: 3

Charakteristika: Vesnické drama

Doba: nespecifikováno

Hlavní témata: Chamtivost, zvůle, vzdor, závist, zloba, vražda

Zfilmováno: Ne

Zajímavost: Otec je karikaturou otcovské role a starostlivosti o děti. Žádná vesnická selanka, ale přímočarý syrový příběh.

Známý český básník a překladatel, Jiráskův zeť, Hanuš Jelínek (1878-1944) prosadil uvedení hry na pařížské scéně.

Sedlák Divíšek vládne svým dětem tvrdou rukou; svou dceru poslal i přes její naříkání do kláštera, aby ušetřil na věnu, syna Jana na studium bohosloví, aby se zalíbil Bohu a dostal se do nebe, a syna Bobše nechal doma na statku, aby na něm Bobeš pracoval. Vše se mu zatím daří.

Jedno ho přece jen trápí; to, že sousedící statek, který kdysi jeho předkové vybudovali, ale pak kvůli finančním problémům prodali, patří Kopeckým, a ne jemu.

Kopečtí se však dostanou do finanční tísně; mají syna na studiích a příliš nešetří – pořádají večírky apod. Kopecký tedy vyráží za svým příbuzným, aby ho založil. Ten však má také problémy, pomoct tedy nemůže. Jakmile se Kopecký vrátí zpět od příbuzného, potká Divíška, kterému dluží velkou částku – Divíšek má v zástavě statek Kopeckých. Kopecký žádá Divíška o prodloužení doby splátky, Divíšek souhlasí.

Mezitím se vrací Jan ze studií. Nejdříve se zastaví u Kopeckých, jejichž dceru Annu má moc rád. Ta mu vyčítá, že se otci nevzepře a neodejde z bohosloví, které ho nebaví. Jan slibuje, že se odhodlá, i když má z otce strach. Bobeš, který tvrdě dře, zahlédne, jak Anna dává Janovi kytku a zve ho na pouť. To ho rozčílí, a tak to hned žaluje otci.

Jan sděluje otci, že odejde ze semináře. To otce rozčílí a v souvislosti s kytičkou od Anny usuzuje, že za vše může Anna, která jeho syna svedla. Janovi zakáže jít na pouť a tvrdě mu vyčiní. Hnán vztekem oznamuje Kopeckému, že vypovídá smlouvu o splátce dluhu, a jelikož má v zástavě jejich statek, stává se statek Divíškovým majetkem, neboť Kopečtí nemají na zaplacení.

Kopečtí se stěhují. Hořce se loučí se svým domovem. Bobeš krouží okolo a nevybíravě uráží celou rodinu Kopeckých. Jakmile Kopecký s Kopeckou ze statku odejdou, Bobeš se střetne se synem Kopeckých; dojde ke rvačce, při které je Bobeš těžce zraněn, a na následky zranění umírá.

Syna Kopeckých čeká soud, Anna musí jít s rodiči a pomáhat jim v jejich těžké situaci. Jan se dobrovolně vrací zpět do semináře, zklamán a zdrcen vším, co se stalo.

Otec zůstává na statku sám, opuštěn a bez dědice…

Otec je útok na falešné pojetí otcovství. Svým pojetím se blíží dramatu expresionistickému a symbolistnímu. K expresivně hodnotícím prostředkům v Otci patří také nápadné využití neběžných přísloví a lidových frazeologických obratů v dialogu.

(Jaroslava Janáčková)

Nejhlavnější je skutečnost, že Jirásek tím, jak se odchýlil od důsledného kauzálního pojetí dramatičnosti, otevřel možnost pro interpretaci, která nebude hledat přímočaré poukazy na realitu české vesnice 19.století. Ale spíše na dvojakost a protikladnost lidského chování a jednání, kdy postavy nejsou bytosti zcela vědomě a účelově ovládající své chování a prožívají velmi rozporuplně a rozdílně vztahy k témže jevům.

(Jan Císař)

Otce mohl napsat pouze rozený dramatik. Bylo by věru na čase revidovat málo podepřený locus communis, který Jiráskova dramata podceňoval výtkou epičnosti.

(Hanuš Jelínek)

Celkem mne Otec Jiráskův překvapil. Čekal jsem každým způsobem plod správnější, konkrétnější, akademický a viděl jsem lichý a zvrhlý revoluční náběh; třeba sto let starý příběh; ale přece jen revoluční. Otec byl by dnes zajímavý, i kdyby jej napsal kdokoliv. Že jej napsal Jirásek, uvádí v úžas. Z Divíška učinil Jirásek výstřední, chorobné, duševně tupé, romanticky zkarikované individuum.

(F.X.Šalda)

Otec je pronikavá psychologická studie. Je to skvěle prokreslený lidský typ lakomce, pobožnůstkáře a bezohledného závistníka.

(dobová kritika)

Málo známé Jiráskovo drama je dle mého názoru jednou z nejlepších Jiráskových her. Je přímočaré, syrové a bez jakýchkoliv kudrlinek směřuje k tragickému konci. Postavy jsou načrtnuty v bravurní zkratce, která nebyla v minulosti plně doceněna, a naopak byla vykládána jako nedostatečná psychologie postav, ale dnes se jeví jako účinná a v rámci pojetí celé hry opodstatněná.

Všem hlavním postavám je jasně předurčen jejich osud, který nebyly schopny změnit; Divíšek díky své závisti zůstává sám (kdyby však býval ustoupil, nemusel tak dopadnout), Bobeš nekrotí svoji nenávist a ukřivděnost (kdyby se krotil, nemusel být zabit) a Jan se nedokáže včas vzchopit, a ztrácí tak svou lásku i svobodu, o kterou usiloval.

Jirásek si nebere s nikým servítky, líčí postavy přímo a bez přikrášlení. Dobrý režisér jistě dokáže publiku objevit zapomenutý klenot české dramatické literatury, nečekaně expresivní a strhující ve svém účinku.