Popis projektu

Pohádka o 4 jednáních

Napsáno 1909

Ohodnoťte dílo

Zatím bez hlasování.

Premiéra: 12.12.1909 v Městském divadle plzeňském, režie Vendelín Budil

Věnováno: bez věnování

Motto: bez motta

Průměrně stran: 60

Dějství: 4

Charakteristika: Pohádkové drama

Doba: nespecifikováno

Hlavní témata: Boj, Rýbrcoul, duchové, útěk, statečnost

Zfilmováno: Ne

Zajímavost: Hra je založena na lidových pověstech o Rýbrcoulovi, králi v Krkonoších, a o Kačenčiných horách.

Kdysi byla oblíbena jako pohádková hra pro děti u loutkových souborů.

Tomáš jako voják poznal zajatou princeznu Kačenku, která se mu velmi zalíbila. Nelíbilo se mu, jak s ní vojáci zacházeli, a tak jí chodil pro její potěšení zpívat. Náhle Kačenka uprchla. Tomáš se rozhodl, že opustí vojsko a půjde Kačenku hledat.
Dostane se do Krkonoš. Bloudí v lese a potká podivného člověka – zjistí, že se jedná o Rýbrcoula, krále Krkonoš. Náhle se objeví Kačenka, která prchá před vojskem. Tomáš jí slibuje, že ji vždy ochrání. Rýbrcoul však chce Kačenku pro sebe. Tomáš se nebojí, a vzbudí tak Rýbrcoulovu nenávist.
V malé chalupě vesnické kořenářky, která nalíčila koření proti Rýbrcoulovi, se objeví znavená Kačenka, následovaná Tomášem. Prosí o chvíli odpočinutí.
Rýbrcoul je jim však v patách. Do stavení však nemůže – je chráněno tajemnými bylinkami. Vyzývá tedy chalupníka, aby mu vydal Kačenku. Mezitím se Rýbrcoulovi podařilo chytit jeho dceru, která se objevila před chalupou. Chalupník však Rýbrcoula odmítá a vytrhne svou dceru Rýbrcoulovi. Všichni se ukryjí v chalupě, kam Rýbrcoul nemůže.
Kačenka s Tomášem putují dál, kam už nebude sahat Rýbrcoulova moc. Rýbrcoul jim však chystá v přestrojení různé překážky. Na hranici Rýbrcoulova panství hlídá salakvarda. Jemu – tak jako všem vesničanům – se snaží Rýbrcoul namluvit, že Tomáš s Kačenkou jsou podvodníci. Žádá jej, aby Kačenku nechránil, ale odešel do fingované vojenské skupiny. Kačenka však salakvardu přesvědčí tím, že jako jediná zná tajné heslo, na které má salakvarda reagovat. Rýbrcoulovi tedy není Kačenka vydána a je zachráněna. Rýbrcoul se však nevzdává…

Hra plná symbolických nápovědí pozbyla šance prosadit se do kmenového repertoáru českých divadel.

(Jaroslava Janáčková)

Téměř neznámá Jiráskova hra je právem zapomenutá. A upřímně řečeno, Jirásek v této hře vytvořil jedno ze svých nejhorších děl. Hloupý příběh, nudné dialogy, prkenné postavy, nelogický děj i chování jednotlivých postav. Oživovat ji nemá smysl, leda tak jako ukázku toho, že i velký Mistr se někdy utne, či snad jako nenáročnou loutkovou hru-pohádku pro malé děti (v úpravě pro loutky měla hra skutečně u dětí úspěch a kdysi ji loutkové soubory s radostí hrály).
Domnívám se, že hra nemůže nikoho dospělého zaujmout ani se mu líbit.
Na milost bych vzal jedině tato slova postavy Tomáše, která mi přijdou moudrá:
„Co hledat, honit štěstí. Kdo honí štěstí, sám je štván. Štěstí je sice vzácná květina, často však ji zalévají slzami. A mšice se jí drží, mšice závisti. Té klouzačky už nehledám. Nohy na ní snadno ujedou, nebo ti je podrazí a nežli se na ní rozjedeš, jsi u konce. Než rozesmát se ještě mohu, a když ke rtům nahnu džbán, nestarám se tesklivě, že uzřím jeho dno, a když fajfčičku si zapálím, nic nevzdychám, že tabák brzy dohoří.“