Popis projektu

Povídka

Napsáno 1883

Ohodnoťte dílo

Zatím bez hlasování.

Povídka je pokračováním Sousedů.

Roku 1743 byla v Praze korunovace Marie Terezie. Také v Polici pořádali oslavu a Honzíček Drozanských, hrbáček, bubnoval na bubny. Byl ubohý, ale přece se dobře oženil. Byl krejčím, vtipným a zábavným člověkem. Měl syna Vašíčka, kterého velmi miloval. Ale vojna, hlad a nouze jej připravily o všechno, o ženu i děcko.
Za Vašíčka však dostal náhradu. Přijeli panduři a jejich důstojník mu odevzdal chlapce, sirotka Pavla, se slibem, že si pro něj časem přijde. A dal mu i peníze. Honzíček Pavla vychovával co nejlépe, pak ho dal i do kláštera, aby studoval na kněze. Ale malý pandurek měl v hlavě jiné plány – vojnu.
Za války se stalo, že přišel do Police císařský štáb. Generál a nejvyšší důstojníci a jejich dámy se usadili v klášteře. A měli se tam vesele, i bál měli, a mniši dělali muziku. Generál Laudon sám byl onen pandurský generál, který dal Pavla Honzíčkovi k vychování. Generál se teď staral o to, aby Pavel neopustil studium a zapomněl na vojnu. Pověděl mu o jeho rodičích, že je synem vojenského ranhojiče, kdy oba na pochodu zabili.
Strhne se však bitva a pandurek – schován na půdě – vyslechne úmluvu pruských velitelů – donese zprávu Laudonovu plukovníkovi, a přispěje tak k Laudonovu vítězství. Za vděk je Pavel přijat do vojska a odchází s ním.

Po válce se jako důstojník vrátí pro milovanou Rozárku a navštívit svého Honzíčka.

Čtivá povídka, která by neměla zůstat zapomenuta.

Živí lidé s masem a kostmi, s duší a srdcem. Okolo nich historický rámec dobrého soudobého řezání, mnohá historická epizodka, již se ty roztomilé, lidské figurky svým životem účastní.

(Jaromír Borecký)