PROJEV PŘI KLADENÍ ZÁKLADNÍHO KAMENE DIVADLA V HRONOVĚ

Vážení, vzácní hosté, milí rodáci a krajané!

Dnešní den bude památný v dějinách našeho milého Hronova. Položíme základní kámen k divadelní budově, k dílu nedaleké budoucnosti. Těším se z ní, ale hned také vzpomínám na minulost. Promiňte starému člověku, že neumlčí vzpomínek na ni. Tu v těch místech stával dřevěný domek s podsíní, na který přemnozí z vás dobře se pamatují. V jeho sousedství bylo nevysoké zděné stavení, Habrův hostinec, dávno již zbořené. A v tomto domku stal se základ ochotnického divadla, tu byly začátky ochotnického spolku zdejšího.

Je tomu skoro sedmdesát let, co tu provedena první ochotnická představení podnětem studentů, hlavně Adolfa Prouzy a Jana Dobše z Radechové, za účastenství mladých sousedů, jmenovitě Antonína Hepnara a pak Aug.Zachara. Hlavou a vůdcem jejich byl starý pan Knahl, který už třicet let předtím, tedy teď sto let tomu, v době vrchnostenské zvůle, odvážil se uspořádat české ochotnické představení.

V létech pak šedesátých minulého století to již byl starý muž, vedl a řídil podnik našich studentů a s nimi i hrál.

Jako žáček staré hronovské školy jsem viděl s velkým účastenstvím i roznícením první ta představení, viděl jsem prostinké divadlo u Habrů na nízkém pódiu s dekoracemi na papíru malovanými a z plátěných plachet.

A dnes stojím u základního kamene samostatného, moderního divadla. Raduji se z pokroku svého rodného města a z té duše přeji, aby jeho divadlo bylo mu ozdobou nejen svou výstavností, ale také požehnáním svým působením, aby vždy povznášelo k ušlechtilosti, k mravní pravdě a kráse, aby tvrdilo a sílilo národní vědomí, vlastenectví.

Budiž to dílo požehnané.