Popis projektu

Historická veselohra o 3 dějstvích

Napsáno 1900

Ohodnoťte dílo

Zatím bez hlasování.

Premiéra: 25.3.1901 v Národním divadle, režie Jaroslav Kvapil

Věnováno: Paní Haně Kvapilové

Motto: bez motta

Průměrně stran: 70

Dějství: 3

Charakteristika: Historická veselohra

Doba: 1836

Hlavní témata: Láska, vlastenectví, moudrost, pomluvy

Zfilmováno: Ano (1961, režie František Filip)

Zajímavost: Hra vypráví humorný příběh z doby, kdy v Litomyšli působila česká vlastenka, autorka dodnes známé kuchařky Magdalena Dobromila Rettigová. Nejedná se však o životopisnou hru. Rettigová je jen součástí prostého příběhu o lásce.

M.D.Rettigová vede v Litomyšli český ženský spolek. Scházejí se v něm mladé dívky, které se učí domácím pracem, ale i české řeči. Mezi nimi je i Lenka. Uchází se o ni o dost starší, šedesátiletý doktor Plavec. Lenka ho neodmítá, i když miluje Valentu, mladého chlapce, který však odešel do světa a dosud nedal o sobě vědět.
Lenka i Plavec jsou celému městečku pro smích. Tak jako M.D.Rettigová pro své vlastenecké smýšlení. Když už se všichni pomalu smířili s nerovným sňatkem, objeví se v Litomyšli Valenta, který se vrací pro svou Lenku. Dozvídá se však, že je Lenka zasnoubena se starým Plavcem. Setkává se s Lenkou a obviňuje ji, že si Plavce bere pro jeho dobré postavení.
M.D.Rettigové se zamýšlená svatba Lenky se starým Plavcem nelíbí. Cítí, že Lenka Plavce nemiluje. Valenta, který ví, jak má Rettigová k Lence blízko, ji poprosí, aby mu pomohla. Ta mu přislíbí pomoc a domluví sraz mezi Lenkou a Valentou.
Poté se Rettigová sejde nejprve s Lenkou – vyzvídá, aby zjistila, zda jsou její domněnky správné. A skutečně – Lenka Valentu stále miluje a Plavce si bere jen proto, že doktor zachránil jejího milovaného otce, když těžce onemocněl, a choval se k němu i k ní tak hezky, že ji přemohla velká vděčnost. A navíc se Valenta neozýval… Rettigová se snaží Lenku přemluvit, aby si Plavce nebrala – vždyť miluje jiného! Pozve Lenku na sraz s Valentou.
Další schůzku má Rettigová s Plavcem. Přemlouvá ho, aby si Lenku nebral, že by s ním byla nešťastná, že si jej chce vzít jen z vděčnosti a že miluje jiného. Doktor však odmítá – přece by nezpůsobil Lence takovou hanbu, aby jí odřekl zasnoubení!
V háji, kde se mají sejít Lenka s Valentou, je plno. Každý z městečka je na vycházce. I Roubinková a Rollerová, místní drbny. Objevuje se Plavec, znechucen, že musel místo klidu doma za Lenkou mezi lidi. Rettigová ho znovu odrazuje od svatby s mladou ženou – ona bude chtít zábavu a děti, on svůj klid.
Lenka se schází dle domluvy s Valentou. Vysvětluje mu, že ho nezradila a proč si chce vzít doktora. Rettigová mezitím přivede doktora Plavce, který Lenku s Valentou uvidí i uslyší. Když Lenka pronese, že se musí vdát, protože kdyby svatbu zrušila, byl by pan doktor terčem posměchu, uvědomuje si doktor Plavec, že manželství s Lenkou by nebylo šťastné, a od svatby odstupuje. Rettigová vše kvituje s povděkem a doktorovi děkuje za jeho moudrost.

Zatímco se ve světě dějí věci širšího dosahu, zde na malém městě jde jen o to, aby se dívka dostala za ženu mladému muži a aby její starší ctitel neřešil svou prohru tragicky. Záleží přece na tom, aby uprostřed nekonečného světa i skromné osobní příběhy došly prostého lidského štěstí.

(Miroslav Novotný)

Vlastní dramatické jádro není silné. Je to drobné epizoda z maloměstského života.

(dobová kritika)

M.D.Rettigová je do určité míry půvabná hra, která však jaksi zatuchla. Příběh je příliš prostý a jeho vylíčení je příliš poplatné své době, tak jako charakteristika postav je plochá a nikterak silná, aby hru osvěžila. Vylíčení prostředí již dnes nikomu nepřijde vtipné (tehdy se snad ještě diváci smáli špatné češtině německy mluvících měšťanů); ostatně mnohem starší Filozofská historie vylíčila podobnou dobu nepřekonatelným způsobem – M.D.Rettigová je jen slabý pokus o dramatické zpracování obdobné látky.
Hra určitě neurazí, ale ani nijak nezaujme a neosloví. Ostatně Jirásek byl jako každý jiný člověk – něco se mu povedlo, něco ne. A M.D.Rettigová patří mezi jeho slabší a méně životná díla.