Popis projektu
Povídka
Napsáno 1887. Vydáno poprvé v Květech 1887, poté v Povídky 1889, dále ve sv. 24 Sebraných spisů I a ve sv. 7 Sebraných spisů II
Zajímavost: Alois Jirásek v díle působivě zachytil osobnost pátera Chaloupky, když farářoval v Klášterci. Na P.Chaloupku měl krásné vzpomínky z dětských let známý český lékař Eduard Albert (1841-1900) – “V mém srdci zůstalo zakotveno mnoho ze slov pátera Chaloupky jako trvalý ohlas jeho naučení”, napsal o něm věhlasný chirurg.
Příběhy spojují osudy památných stromů s osudy lidí. Vypravěč se opozdil v lese, kde narazil na svého starého známého – podivína, který se toulá po Čechách a pracuje na stromopisné mapě Čech. Spolu s ním strávil u buku se záhadným nápisem několik zajímavých chvil. Ještě se pak dva dny toulali v lese. Co tehdy vypravěč uslyšel a co později přečetl v zápisníku a mapě, je obsahem dalších příběhů.
Je to příběh např. o starém jeřábu, jehož poražení přineslo smůlu a zkázu; o starém ořechu, ze kterého dědeček udělal každému z rodiny něco na památku, ale pro jeho syna zbyla prkna jen na rakev; o starých jedlích a životních osudech starého, dobrého a uvědomělého faráře; o starých dubech a staré zahradě se zámkem, ve kterém přebýval starý správce, jenž humorně zavzpomínal na svoje začátky; o Žižkově lípě a mocné lípě u Lažan, do jejíchž kořenů zakopal Václav Klejch své zděděné knihy, než opustil s rodinou zem; o zpívavé lípě, v níž zpíval nahluchlý stařeček, tajný bratr, a tak se prozradil…
Vypravěč končí tím, že bohužel nepodá rozluštění záhadného nápisu na buku ze začátku vypravování. Stromopisná mapa není dokončena, zápisky nevyčerpány. A že je těch zajímavých stromů tak velká řada!
Stromy spojují osudy památných stromů s osudy lidí v řadě volných, nesouvislých obrázků, vzpomínek, přemítání a nálad, jimž je společná jen láska k přírodě a vlasti, soucit člověka s člověkem.
(Jaromír Borecký)
Stromy jsou tu pojaty jako část živé přírody a přítomné krajiny a současně jako znaky lidských situací a dějinné paměti… Paralelnost stromů a společenských osudů připomíná lumírovské a ruchovské zalíbení v jinotaji. Ale kořeny má ještě hloub než v romantismu, s nímž tu Jirásek rozehrává polemický dialog na mnoha strunách. Jeho stromopisec překonává romantický kult výjimečného zřetelem k mnohosti vzácných jedinců v krajinách i v národě a snahou tuto mnohost a bohatství individualit zmapovat i demonstrovat na malé ploše padesátistránkového vypravování. Jirásek pro tuto zkratku a samoznak současných Čech zkřížil rozličné žánrové klíče místní pověsti a báje, pohádky a sentimentální povídky, společenského románu; postupy metody romantické a realistické; komiku, humor a patos. Chtěl, aby jeho výzva k obraně všeho trvalého a jedinečného v přírodě i v národě nabyla ojedinělé důraznosti.
(Jaroslava Janáčková)
Práce jest vlastně celou řadou povídek, sloučených v jeden celek originální myšlenkou – pamětmi o všelikých starých stromech. V několika prvních povídkách provedena myšlenka tato znamenitě a nadmíru poutavě a účinně, kde totiž se pojí historie toho kterého stromu těsně s historií jednajících osob; v dalším vypravování jsou “stromy” vedlejší věcí a jenom mimotným docela pojítkem povídek úplně “bezestromých”. Nicméně i tak budou se “Stromy” líbiti každému. Zejména uloženo jest v povídce této mnoho zlatých zrn ryzí, byť tu onde i trpké pravdy, která vytryskla ze srdce upřímně českého a zasluhující, aby padla na úrodnou půdu a vynesla užitek stonásobný.
(dobová kritika)
“Stromy” nechť dosvědčí, třeba jen chudě, že miluju krajinu a stromy.
(Alois Jirásek)
Svým zvláštním kouzlem, očividnou láskou ke stromům a přírodě vůbec a poutavým vypravěčským stylem může zaujmout i dnes.