Popis projektu

Povídka

Napsáno 1887

Ohodnoťte

Zatím bez hlasování.

Příběhy spojují osudy památných stromů s osudy lidí. Vypravěč se opozdil v lese, kde narazil na svého starého známého – podivína, který se toulá po Čechách a pracuje na stromopisné mapě Čech. Spolu s ním strávil u buku se záhadným nápisem několik zajímavých chvil. Ještě se pak dva dny toulali v lese. Co tehdy vypravěč uslyšel a co později přečetl v zápisníku a mapě, je obsahem dalších příběhů.

Je to příběh např. o starém jeřábu, jehož poražení přineslo smůlu a zkázu; o starém ořechu, ze kterého dědeček udělal každému z rodiny něco na památku, ale pro jeho syna zbyla prkna jen na rakev; o starých jedlích a životních osudech starého, dobrého a uvědomělého faráře; o starých dubech a staré zahradě se zámkem, ve kterém přebýval starý správce, jenž humorně zavzpomínal na svoje začátky; o Žižkově lípě a mocné lípě u Lažan, do jejíchž kořenů zakopal Václav Klejch své zděděné knihy, než opustil s rodinou zem; o zpívavé lípě, v níž zpíval nahluchlý stařeček, tajný bratr, a tak se prozradil…

Vypravěč končí tím, že bohužel nepodá rozluštění záhadného nápisu na buku ze začátku vypravování. Stromopisná mapa není dokončena, zápisky nevyčerpány. A že je těch zajímavých stromů tak velká řada!

Stromy spojují osudy památných stromů s osudy lidí v řadě volných, nesouvislých obrázků, vzpomínek, přemítání a nálad, jimž je společná jen láska k přírodě a vlasti, soucit člověka s člověkem.

(Jaromír Borecký)

Stromy jsou tu pojaty jako část živé přírody a přítomné krajiny a současně jako znaky lidských situací a dějinné paměti… Paralelnost stromů a společenských osudů připomíná lumírovské a ruchovské zalíbení v jinotaji. Ale kořeny má ještě hloub než v romantismu, s nímž tu Jirásek rozehrává polemický dialog na mnoha strunách. Jeho stromopisec překonává romantický kult výjimečného zřetelem k mnohosti vzácných jedinců v krajinách i v národě a snahou tuto mnohost a bohatství individualit zmapovat i demonstrovat na malé ploše padesátistránkového vypravování. Jirásek pro tuto zkratku a samoznak současných Čech zkřížil rozličné žánrové klíče místní pověsti a báje, pohádky a sentimentální povídky, společenského románu; postupy metody romantické a realistické; komiku, humor a patos. Chtěl, aby jeho výzva k obraně všeho trvalého a jedinečného v přírodě i v národě nabyla ojedinělé důraznosti.

(Jaroslava Janáčková)

Svým zvláštním kouzlem, očividnou láskou ke stromům a přírodě vůbec a poutavým vypravěčským stylem může zaujmout i dnes.