Popis projektu

Povídka

Napsáno 1887

Ohodnoťte dílo

Zatím bez hlasování.

Příběhy spojují osudy památných stromů s osudy lidí. Vypravěč se opozdil v lese, kde narazil na svého starého známého – podivína, který se toulá po Čechách a pracuje na stromopisné mapě Čech. Spolu s ním strávil u buku se záhadným nápisem několik zajímavých chvil. Ještě se pak dva dny toulali v lese. Co tehdy vypravěč uslyšel a co později přečetl v zápisníku a mapě, je obsahem dalších příběhů.

Je to příběh např. o starém jeřábu, jehož poražení přineslo smůlu a zkázu; o starém ořechu, ze kterého dědeček udělal každému z rodiny něco na památku, ale pro jeho syna zbyla prkna jen na rakev; o starých jedlích a životních osudech starého, dobrého a uvědomělého faráře; o starých dubech a staré zahradě se zámkem, ve kterém přebýval starý správce, jenž humorně zavzpomínal na svoje začátky; o Žižkově lípě a mocné lípě u Lažan, do jejíchž kořenů zakopal Václav Klejch své zděděné knihy, než opustil s rodinou zem; o zpívavé lípě, v níž zpíval nahluchlý stařeček, tajný bratr, a tak se prozradil…

Vypravěč končí tím, že bohužel nepodá rozluštění záhadného nápisu na buku ze začátku vypravování. Stromopisná mapa není dokončena, zápisky nevyčerpány. A že je těch zajímavých stromů tak velká řada!

Čtivá črta, svým námětem jistě zajímavá, spíše odpočinkové dílo bez vyšších uměleckých ambicí. Svým zvláštním kouzlem, očividnou láskou ke stromům a přírodě vůbec a příjemným čtením může zaujmout i dnes.

Stromy spojují osudy památných stromů s osudy lidí v řadě volných, nesouvislých obrázků, vzpomínek, přemítání a nálad, jimž je společná jen láska k přírodě a vlasti, soucit člověka s člověkem.

(Jaromír Borecký)