Popis projektu

Povídka

Napsáno 1908

Ohodnoťte dílo

Zatím bez hlasování.

Pan Talacko ze starožitného rytířského rodu Talacků z Ještětic bojoval roku 1809 proti Napoleonovi, ale hned po míru odložil šavli a šel pomáhat strýci z matčiny strany se správou panství. Po dvaceti letech zdědil po strýci Bratronice. Byl k lidu laskavý, v robotě mírný, s každým rád promluvil, mužské oslovoval “člověče” a ženské “osobo”. Měl své originální zvyky – večer mu musel správce předčítat noviny. O šlechtické sousedy moc nedbal.

I v té absolutistické době mu bylo chloubou, že se jeho předkové zúčastnili odboje roku 1618, a trpkost z konfiskací přešla od pokolení do pokolení i do jeho srdce. Jedinou návštěvu rád vítal – pana justiciára Corelliho. Jezdil do Prahy, kde chodil do divadla. Domů vždy přivážel dárky pro úřednictvo i čeleď. O korunovaci Ferdinanda V. byl pasován na rytíře, a to bylo jediné vyznamenání, na které byl hrdý.

Rok 1848 ho velmi rozrušil, denně si posílal do města pro poštu a správce četl a četl… “Člověče, to je nový svět. Sebrané statky sic už nevrátí, nic, co pobrali. Ať dají tedy aspoň svobodu!”

Smýšlení poddaných o milostpánu se nezměnilo. Při prvních obecních volbách ho zvolili do výboru, ale starostou být odmítl.

Časy se měnily, ne však rytíř Talacko. Zůstal svůj, až odešel za farářem Příhodou a justiciárem Corellim…

I do této pozdní zemanské selanky vložil Jirásek celé teplo, jaké vedle něho do takových starosvětských miniatur uměl rozlévati u nás ještě jen František Herites.

(Jaromír Borecký)