Popis projektu

Povídka

Napsáno 1918

Ohodnoťte dílo

Zatím bez hlasování.

Jirásek líčí mrtvé ticho v dědině po odebrání zvonů a kotlů, které kdysi v roce 1848 vítaly konstituci a svobodu. Teď všechno ztichlo, i člověk zmlkl.

Autor vzpomíná Tacita, co napsal o hořkých dnech římské hrůzovlády, a vzpomíná bojiště nad Marnou na polích katalaunských, Huna a kdo s ním museli do ohromného boje na Římana a jeho spojence. Bitva dole dozuřila, ale podle pověsti o “bitvě národů” vysoko v chmurném podnebesí zahořela znovu. A teď – ó, strašná skutečnosti – teď bitvy národů a líté boje ne duchů, ale kruté zápasy živých, a zkáza a smrt dští z podoblačných výšin!

Oblaka se rozletěla, měsíc ozářil němou zvonici. Hrobové ticho; jediný hlas slyšíš, hlas daleké bouře. Věříš, že “udeří hodina, kdy nebudeš v osamělém soumraku opakovat si hořká slova velkého Římana, že nebude in servitute, ale že bude, jakoby vířily bubny a jásavé fanfáry, a jakoby zvony slavně a radostně vyzváněly”.

Ještě důrazněji a směleji, skoro již bez roušky, vyslovil Jirásek své naděje v obrázku z přírodní nálady vyrůstajícím.

(Jaromír Borecký)

Zatím není k dispozici.