Popis projektu

Povídka

Napsáno 1882. Vydáno poprvé v Lumíru 1882, poté v Povídky a novely 1887, dále ve sv. 13 Sebraných spisů I a ve sv. 24 Sebraných spisů II

Ohodnoťte

Zatím bez hlasování.

Zajímavost: Spíše než o povídku se jedná o sugestivní báseň v próze. Výjimečné dílo (nejen) v celé Jiráskově tvorbě.

Nepříliš známá, avšak neméně fascinující poloha Jiráskova díla – jedná se vlastně o básnický obraz v próze, vystižení nálady než příběhu; miniatura vykreslující v příkrých kontrastech letní noc a osud starého pandura, chyceného a uvázaného uprostřed velkého ohně. Tolik očekávaný déšť se snesl z nebe příliš pozdě – starého pandura již nezachránil.

Jako ve stínohře mihne se polotemnem jezdecká bitka… Příběh, jenž se stal za letní noci 1745 nedaleko hranic na straně kladské, vržen je s vervou štětce nějakého Esajáše van de Velde nebo Philipse Woowermana. Sraz jezdců, zmetenina koní, požár obilí, to vše má plastiku, barvu, světla a stíny velikých těch mistrů bitek.

(Jaromír Borecký)

Spíše jde o lyrický obrázek zachycující epizodu z bojů roku 1745, k nimž došlo nedaleko hranic na kladské straně. Děj je skutečně jen nastíněn – domyslíme si, že došlo ke střetu pruských husarů s císařskými pandury, z nichž jeden padl do zajetí. Nepřátelé ho přivážou ke sloupu pod svatým obrázkem a kolem zapálí obilí. Déšť, který se v poslední chvíli spustí, ho už nezachrání, voják zahyne strašnou smrtí. Způsob podání připomíná báseň nebo obraz. Obraz díky plastičnosti srážky jezdců, barevnosti krajinomalby a hře světel a stínů, báseň zásluhou až máchovských kontrastů – na jedné straně teplá letní noc, plná vůní a harmonie, na straně druhé stínohra srážky, dokládající naprostý chaos a rozklad. K tomu ještě přistupují zvuky, ty už zase spíše v duchu impresionistického pojetí míšení vjemů (křik zvěře, nářek a výkřiky umírajícího pandura, hlas zvonu, šumění deště…). Vše se jenom mihne, brzy přichází tma, jež scénu nemilosrdně zahaluje. Básnická evokace prostředí je nesmírně působivá!

(Eva Koudelková)

Čistě básnická kompozice a pro Jiráska nepříliš typická absence epičnosti. Miniatura, dnes sice zapomenutá, ale zcela určitě patřící mezi skvosty české literatury. Svými kontrasty a ponurou atmosférou s tragickým koncem se řadí do úplně jiného literárního směru, než kterým je Jirásek proslavený.