Popis projektu

Črta

Napsáno 1887. Vydáno poprvé v Literární prémii Umělecké besedy na rok 1888, poté ve sv. 9 Sebraných spisů I a ve sv. 5 Sebraných spisů II

Ohodnoťte

Zatím bez hlasování.

Povídka vypráví o dělníku-šlechtici, posledním svého rodu. Leží v litomyšlské nemocnici. Tabulka nad postelí hlásá “Václav Vesecký z Vesce”. Skromný muž se ani nechtěl k titulu hlásit; ale městský úředník Zedník na něj upozornil lékaře.

Vesecký byl vyučený kovář, provozoval svou živnost, ale továrny ho umořily. Pracoval pak jako dělník v továrnách. Žena a dcery mu zemřely. Teď se vrátil sešlý věkem a sedřen prací.

Vesecký se probudí a lékař ho seznámí s přítelem spisovatelem, který mu slíbí knihu ze 16.století o jeho předcích a vyptává se ho, zda byl ve Vesci. Vesecký přisvědčí.

Vesecký s chutí listuje v půjčené knize Bartoloměje Paprockého “O stavu rytířském”, avšak za čtrnáct dní umírá… Pohřeb má prostý, nešlechtický.

Druhý den po pohřbu překvapí lékař přítele balíčkem – je to Veseckého pozůstalost – několik rodinných listin, nový diplom měšťanství, erbovní list s erbem, výpisek z Paprockého a na dvou listech seznam měsíců a dnů šťastných i nešťastných – mezi šťastnými dny byl zrovna čtvrtek, kterého Vesecký skonal. A do starého Paprockého je připsáno jméno Václava Veseckého, chudého dělníka, posledního z rodu Veseckých z Vesce…

V črtě Jirásek srovnává utrpení dnešních dělníků s utrpením někdy sedláků v době poddanství. “Za starých časů mnoho sedláci zkoušeli, ale těm jistě nebylo hůř nežli teď dělníkům. Ti jsou teď poddaní, a ještě ke všemu – samým cizím”.

(Zdeněk Nejedlý)

Drobná, čtivá povídka, zajímavá svým námětem i pointou.