Popis projektu

Povídka

Napsáno 1874

Ohodnoťte dílo

Zatím bez hlasování.

Z ran utržených v bitvě na Bílé hoře se léčí Viktořin ženich, Pavel Světelský, tajně v Praze. Jeho bývalý přítel, Mikuláš ze Sendražic, sloužící pod jménem Lahůnek jako rytmistr v císařské armádě, ho vypátrá – a Pavel musí, odsouzen k smrti na základě jeho udání, prchat. Viktora s otcem, evangelickým farářem u sv.Haštala Samuelem Martiniem z Dražanova, ho následují do vesničky v Orlických horách. Mladý doktor se brzy z ran vyléčí, že může pomýšlet na svatbu s Viktorou. Ale jeho sok v lásce, který se již jednou o Viktoru násilně pokusil, i zde ho vyšpehuje. Zastihne Viktoru v předvečer svatby v lese a vynutí na ní slib, že se stane jeho, aby zachránila otce i milence. Než dojde ke splnění slibu, vyrve Viktora násilníkovi dýku a učiní jí zrádce Sendražického neškodným, sebe však zraní smrtelně.

Ve smyslu dobové konvence pojal Jirásek tragický zvrat v českých dějinách jako elegický žalozpěv; hrdinové Viktory často slzí, v mottu i v textu se cituje Jeremiášův pláč. Postavy jsou černobílé, povídka má spád a bývala patrně dojemná a na dojímavost vypočtená. Nikde jinde nesplatil Jirásek tak velký dluh tklivé plačtivosti.

(Jaroslava Janáčková)

Nejlépe je vykreslena Viktora ve své láskyplné oddanosti a odvaze. V ostatních postavách, kromě Martinia smyšlených, vadí mlhavost a dutý patos. Sloh upadá do sentimentality, v podání není ještě historické věrnosti, jež se později stala Jiráskovi zákonem.

(Jaromír Borecký)

Zatím není k dispozici.