Popis projektu

Povídka

Napsáno 1902

Ohodnoťte

Zatím bez hlasování.

V povídce vlastně vypráví Jirásek, ač zprostředkovaně, sám o sobě, o svém mládí, o škole, o černé a zlaté knize, o první spatřené mapě, která byla tehdy ještě vzácností, o bojích Černohorců za svobodu, jak se po škole i ve škole dělalo za vedení pana učitele na rány udatných Černohorců cupování z přinesených pláten.

Za deštivých listopadových dnů došlo na vzpomínky, jak za takových tmavých podvečerů bývalo doma, u dědečka. Lidka myslela, že tam bývalo smutno, ale otec, že se na to smutno nepamatuje, že se vypravovalo o vojnách – vždyť ještě žili vojáci, kteří se dostali do Němec, Itálie a Francie, kteří bojovali s Napoleonem.

Tenkrát se také zjevovali duchové. Tak vypravovala babička, jak měl tkadlec Kocián ducha v čepici. Starý Král věřil v duchy a viděl divé ženy v lese tancovat kolem pařezu, ale nejvíce se bál vodníka.

Jindy se hovořilo o “výměně” českých dětí do Němec a německých do Čech. Také o pašerácích. Jindy v roce 1866, s líčením bojiště za Náchodem, o sbírání německých, polských a českých psaní, kterých tu bylo velké množství; přitom vzpomínka na raněné Slovany, na umírajícího Malorusa. Jeden Polák zkoušel Horáka z řečtiny, byl hodný, vzdělaný muž a Horák litoval, že musel brzy zas od nich dál.

“Hlavní zbraní je živé vědomí vlastenecké, láska k mateřskému jazyku a vzdělanost. Čím budete vzdělanější, tím spíše a lépe posloužíte vlasti.”

Zatím není k dispozici.