Popis projektu
Povídka
Napsáno 1884. Vydáno poprvé v Lumíru 1884, samostatně s Johankou 1886, 1889, poté ve sv. 12 Sebraných spisů I a ve sv. 23 Sebraných spisů II
Zajímavost: V povídce Jirásek využil i vypravování A.V.Šmilovského, svého litomyšlského kolegy z učitelského sboru, o skladateli Bendlovi, když byl hostem starého skladatele Měchury. Šmilovský vypravoval, že za hudebního večera, o kterém hráli také skladby Měchurovy, zasedl pak Bendl ke klavíru a začal improvizovat. Ta improvizace z duše se řinoucí uchvátila oba přítomné staré hudebníky tak, že Klička, také skladatel, seděl jako zdrcen a slzel; starý Měchura přecházel v pozadí pokoje a chytal se za hlavu rozrušen poznáním, cože je vedle toho mladého umělce. Tato epizoda ze Šmilovského vypravování se Jiráska velmi dotkla a zaryla hluboko do paměti.
Do díla se dostal zámek v Chroustovicích, který Jirásek navštívil o prázdninách roku 1883 a který Jiráska velmi zaujal, ovšem ne plným jménem a fotograficky přesně.
Na toulkách po zajímavých místech se dostane vypravěč povídky za svým prastrýcem na starobylé panské sídlo, na kterém spolu se svým prastrýcem, přítelem Benickým i majitelem panství panem Vítem dopomůže k tomu, aby opravdová, upřímná láska nedopadla špatně…
Uplatňuje se tu zase Jiráskova znalost rokoka, v starožitnostech, obrazech, hudbě i zahradnictví, jakož i dobrá znalost místní… Rámcový příběh podán svěže, sice bez ostřejší charakteristiky osob, zato plynně a líbezně.
(Jaromír Borecký)
Dvě tyto novelky jsou pravými perlami. Neoslňují sice bohatostí a leskem rozměrnějších svých sourozenců, ale vábí a poutají mysl naši právě tou jemnou svojí barvitostí, tím něžným třpytem svým; postrádají sice umělé a složité stavby, jež činí práce Jiráskovy výtvory uměleckými, nad něž písemnictvo naše málo má dokonalejších, ale prostá budova jejich ozdobena jest tolikerými podrobnostmi krásnými, že v ničem nezapřou mistra svého. Jak prostinký třeba děj první a přece jak hluboký zanechává v mysli čtenářově dojem… Toť právě znakem mistra, že z látky prosté vytvořiti dokáže dílo ušlechtilé, dokonalé. Zda-li se to Jiráskovi i tentokráte zdařilo, v tom každý čtenář přítomných novelek s námi bude za jedno, a přisvědčí zajisté našemu výroku, že jsou práce tyto pravými perlami beletristické naší literatury.
(dobová kritika)
Ač jest to vlastně novela ze současné doby a i syžetu docela nehistorického, přece jest tak prostoupena atmosférou rokoka, že právě na ní nejlépe můžeme vidět, jak byl Jirásek touto dobou tehdy přímo okouzlen. Vždyť to, čím žije pan Vít a jeho strýc, uvádí u vytržení i Jiráska samého, jenž nadto se vžívá do ducha oné doby tak živě, že sám se vyjadřuje tím lehkým tónem, jejž vyciťuje z oné doby. A tak novela se stává znamenitou, lehce nahozenou novelou právě tím, že jest tak rokokového rázu.
(Zdeněk Nejedlý)
Roztomilá, nenáročná povídka, svižně napsaná a poutající čtenářovu pozornost od začátku až do konce. Mimojiné typická ukázka Jiráskova – moderně řečeno – “urbexu”, tedy objevování zapomenutých staveb a míst (Jiráskem podaného naprosto mistrovsky a zajímavě!).