Popis projektu
Studie
Napsáno 1906-1907. Vydáno poprvé ve Zvonu 1906-7, poté ve sv. 39 Sebraných spisů I a ve sv. 28 Sebraných spisů II
Zajímavost: Jirásek se v díle zmínil i o bratru hronovské sousedky Červíčkové, která pocházela z rodiny Lindrovy, Ignáci Václavu Lindrovi (1798-1878), někdejším archiváři Antonína Veitha, známého mecenáše na zámku Liběchově. Když se Linder jako stařec vrátil do svého rodiště, zabýval se otázkou, kde Samo porazil Franky. S Jiráskem jako studentem historie o této věci často rozmlouval. Vypravoval také o mládí Václava Levého či vévodkyni Zaháňské. Jirásek pro něj a Antonína Knahla, jako první hronovské ochotníky, u příležitosti 50 let ochotničení v Hronově, napsal verše. Před jeho smrtí si Jirásek od něj koupil několik vzácných knih – Palackého Archiv, Balbína, Pešinu, Menkenovy Scriptores rerum Germaniae aj.
Pramen poskytl Jiráskovi Max Švabinský z horské vsi Kozlova, z chaloupky, kde zmíněný samotář dožil a kde po něm nalezl na půdě zápisky.
František Emanuel Velc (1816-1890), rodák z Litomyšle, vychovatel ve šlechtických rodinách a posléze tajemník liběchovského vlastence a mecenáše Antonína Veitha, byl svérázný myslitel. Žil ze skrovné penze nejprve v České Třebové, pak v Kozlově jako úplný poustevník v chaloupce, s jejímž majitelem, starým Pecháčkem, se domluvil, že jeho tělo spálí a prach rozmetá po lesích. Pecháček se však toho neodvážil, a tak byl Velc pochován v Třebové. Svou značnou knihovnu věnoval Litomyšli, část Kozlovu – a ta zůstala v chaloupce. Teprve za republiky byl z ní podle zákona o veřejných knihovnách učiněn základ pro místní knihovnu.
O Velcovi psala i Josefa Vejrychová, tehdejší majitelka chaloupky, ve svých obrázcích “Jak bývalo v Kozlově”. Své paměti Velc pojmenoval “Kniha vděčných upomínek”.