Popis projektu

Povídka

Napsáno 1902

Ohodnoťte

Zatím bez hlasování.

Povídka je skvěle napsanou kapitolou z mládí významného českého skladatele z první poloviny 19.století, Václava Jana Tomáška. S perfektním smyslem pro vnímání dětského čtenáře, kterému je povídka určena, vypravuje Jirásek příběhy malého Václava, když byl žákem regenschoriho Volfa v Chrudimi a když jel na neposedném koni do Jihlavy na zkoušku do kláštera minoritů – za vokalistu. Sice se Vašík do Jihlavy kvůli bláznivému koni málem nedostal a divže se neutopil v rybníce, ale zkoušku na vokalistu zvládl bravurně a byl přijat. Když však na konci školního roku pospíchal s dobrým vysvědčením domů, s hrůzou se dozvěděl, že jeho milovaná maminka zemřela.

Z Václava, který vystudoval práva, se později stal uznávaný hudební skladatel – na koni od té příhody z dětství již nejezdil…

Jirásek i v této povídce pro mládež prokazuje své vypravěčské umění, perfektně přizpůsobené vnímavému dětskému čtenáři. Povídka má švih i vtip, nepostrádá dobrodružný motiv cesty do Jihlavy ani se nevyhýbá krutým ranám osudu v případě smrti skladatelovy matky.

Povídka je nejen nádherným připomenutím významné osobnosti české kultury, ale i Jiráskovým holdem tehdejším muzikálním Čechám.

“Tenkráte, v 18.století, za panování královny Marie Terezie a pak za jejího syna Josefa II., milovali všude u nás v Čechách hudbu; zvláště na školách ji pěstovali, z lásky i proto, že pomáhala ve studiích i v živobytí a že ji všude vyžadovali. Do panské služby k vrchnosti dostal se jenom ten, kdož se vykázal, že umí na nějaký hudební nástroj. Obzvláště v klášteřích pěstovali chrámovou hudbu a zpěv. Aby měli na klášterním kůru dobré zpěváky svěžích hlasů, vybírali si chudé chlapce, kteří měli pěkný hlas, výborný sluch a uměli zpívat. Tito zpěváčkové klášterní, zvaní vokalisté, žili v klášteře, měli tam všechno zaopatření, chodili do školy buď do hlavní nebo do gymnasia a zůstávali v klášteře tak dlouho, dokud jim hlas sloužil. Tím způsobem přemnoho vokalistů vychodilo celé gymnasium, které tenkráte bylo jen pětitřídní, a ulevili tak svým rodičům.”