Popis projektu

Povídka

Napsáno 1882. Vydáno poprvé v roce 1882, poté ve sv. 3 Sebraných spisů I a ve sv. 21 Sebraných spisů II

Ohodnoťte

Zatím bez hlasování.

Bylo to roku 1593. Při pověstné českobrodské silnici stála lukavecká krčma s kovárnou, poblíž nebezpečné lesy. U hospody odpočíval farář Jan Mancipalík, který se stěhoval s rodinou jinam. Přibyl k němu mistr Kolešovský, který se vracel z dalekého světa, na oko chudý a prostý, a proto od pyšných a lakotných přátel znevažován. Uchýlil se k mladým manželům Růženým, nemajetným, ale šlechetným lidem – Růžený byl malířem kancionálů.

Pečka z Radostic, jejich pán, se choval zhýrale a ke svým poddaným byl krutý. Zavinil smrt starého Machana – jeho syn mu přísahal pomstu.

Bratr Růženého, který se vloudil do domu k Růženým, ale v hloubi duše tajil svoji závist vůči svému úspěšnějšímu bratrovi, vyšel Pečkovi vstříc, když ten si umanul, že chce za každou cenu dostat Růženého ženu, která se mu hned napoprvé zalíbila.

Ta je k jeho pochlebování lhostejná, proto Růženého bratr využije příležitosti a slíbí Pečkovi, že Růženého ženu získá násilím – najme si nevědomky potulné loupežníky, kteří slouží mladému Machanovi – ti využijí příležitosti, díky únosu Růženého ženy se dostanou do Pečkova sídla a Machan Pečku z pomsty zabije. To samé se stane Růženého bratrovi… Pomsta dokonána, vše dobře skončí.

Podařená povídka, která budí úžas i soucit.

Zde je již patrno důkladné studium Jiráskovo staré domácnosti české, se všemi zvyky a pověrami, na šatu, zařízení bytovém, náčiní stolním, jídlech. Pravý historický obraz, předtuchami smutného konce vhodný za četbu, nad níž se zamysliti může i člověk našich dní.

(Jaromír Borecký)

Vzrušující rámec loupežnického přepadení poutavě otevírá a ukončuje jednoduché příběhové pásmo, v němž se ve vzájemném dotyku odlišují skromný učenec a malíř od bohatého měšťanstva a feudálního panstva v Čechách na sklonku 16.století.

Tzv. zlatý věk pojednal Jirásek jenom takto, jako zjednodušující podobenství, kriticky natočené k vlastní době s cílem varovat před duchaprázdnou poživačností a zbohatlickou pýchou, vyzývat k hájení české knihy, poklonit se umění, které nenese zisk ani slávu, zato však tvoří hodnoty s poselstvím z věků do věků. V dalším svém vývoji se k “zlatému věku” nijak podstatněji nevrátil.

(Jaroslava Janáčková)