Významný český archivář a historik dr. Josef Dostál (1892-1955) v roce 1940 vydal dochovanou korespondenci F.V.Heka se svým synem. Dopisy z němčiny sám přeložil a zároveň sepsal vyčerpávající komentář. Jeho dílko je významným příspěvkem k poznání významného českého vlastence, jemuž nesmrtelnost zaručil Jiráskův mistrný pětidílný román “F.L.Věk”. Dostálův komentář včetně samotných dopisů si jistě zaslouží svou pozornost i dnes.

Pro přehled uvádím životopisná data členů Hekovy rodiny, kteří vedou uváděnou korespondenci:

František Hek (otec) – 1769-1847

Marie Anna Ježková (matka) – 1773-1821

František Adam Hek (syn) – 1794-1843

Terezie Heková (dcera) – 1798-1844, vzala si v Kyšperku roku 1822 Aloise Hubnera, vdovce a měšťana v Dobrušce

Ludmila Heková (dcera) – 1802-1879, vzala si v Nekoři roku 1829 Václava Štolovského, justiciára

Slovo úvodní

Postava Františka Heka, kupce v Dobrušce, jehož život (1769-1847) obsáhl periodu tak významnou pro náš národ, jako je doba Josefa II., francouzské revoluce, Napoleona a konečně romantismu, nezvábila Aloise Jiráska nadarmo. “Obraz z dob národního probuzení”, jak Jirásek dal do podtitulu “F.L.Věka”, vskutku předvádí čtenáři na pozadí osudů dvou Heků, otce a syna, tklivý a dojemný proces národního sebeuvědomování. Za působivého střídání scenerií poznáváme celou galerii postav, pokorných dělníků na díle národní obnovy. Vedle slavných a proslulých jmen, jichž nositelé jsou dávno předmětem úcty a vděčnosti potomků, Jiráskova evokace památné doby vzkřísila provždy řadu pracovníků, jichž význam bývá shrnut stručnou a povšechnou charakteristikou. Literární historik Jakubec ve třech svazcích “Sebraných spisů Frant.Vlad.Heka” přiblížil nám jak literáta, tak člověka mnohým pozoruhodným detailem. Mezi pomůckami práce historikovy k poznání života dávno vyhaslého náleží korespondenci místo zvláštní. Dokumenty tohoto druhu vynikají bezprostředností a názorností. Jejich cena nespočívá jen v přínosu faktů a dat, často významných, ale především v tom, že otvírají přístup k poznání duchovní struktury autora dopisu.

Hrst dopisů, které psal Frant.Hek v l. 1814-1816 z Dobrušky svému synovi Františku Adamovi Hekovi do Berlína, zachovala se po naše dny dík horlivosti krajského úřadu hradeckého, který r.1817 podrobil našeho vlastence dvojímu vyšetřování. Důvodem k němu bylo šíření českých biblí, které pod titulem “Biblia sacra, to jest Biblí svatá aneb všecka svatá Písma starého i nového Zákona podle textu původního i starých vydání bratrských ponapravena i v nově vydána” dala vytisknouti r.1807 – znova r.1813 – Berlínská biblická společnost. Přístupná cena upravila cestu tomuto vydání do Čech. Ale na sklonku r.1816 převládly v Rakousku Františka II. obavy před rostoucím vlivem londýnské biblické společnosti, která získávala nadšené stoupence v Sasku. Šéf rakouské policie, hr.Sedlnický, proto vyzval nejvyššího českého purkrabí hr.Kolovrata, aby zamezil včas pronikání biblické společnosti do českých zemí. Na tento zákrok reagovalo zemské presidium v Praze oběžníkem krajským úřadům (5.10.1816), kterým bylo zakázáno rozšiřovati bible vydané biblickou společností.

Právě po vydání tohoto zákazu došlo Heka oznámení, že na celním úřadě v Náchodě leží pro něho zásilka 200 biblí. Bedny s knihami prý tam ležely po tři měsíce. Hek dal je poslati do Hradce Králové na knihkupectví Pospíšilovo, které mělo provésti vyclení. Tato skutečnost, jakož i oznámení dobrušského magistrátu, že Hek již rozděloval bible, bylo podnětem krajskému úřadu, aby pověřil vrchního z Opočna výslechem Hekovým a konfiskací zásoby biblí. Vskutku 2.dubna 1817 došlo k výslechu. Na první dotaz, zda se zabývá prodejem biblí od Londýnské biblické společnosti, Hek konstatoval, že má v komisi bible vydané v Berlíně. Byl požádán – vykládal Hek dále – od nekatolíků v Klášteře a Černilově – kteří vědí, že má v Berlíně známé (syn je tam v kondici) – aby jim opatřil českou bibli. Hek žádosti vyhověl a bible objednal již v červenci 1816. Zpožděná expedice v Berlíně zavinila, že zásilka došla až po zákazu. V dalším Hek doznal, že již počátkem roku 1816 dostalo se mu 50 biblí prostřednictvím obchodníka Pohla v Praze. Většinu těchto biblí rozebrali si pastoři v Klášteře a v Černilově, ostatní exempláře mají katoličtí duchovní. Z nich tři exempláře vzal si dobřanský farář a přítel Ziegler. Vedle opočenského fořtmistra postarali se o další kusy: děkan v Dobrušce, faráři v Přepychách, Jesenicích, v Sedloňově. Také Hekovi příbuzní: farář Ježek v Kyšperku a kaplan Ježek v Novém Bydžově pomohli odbytu. Bible dostala se také mezi venkovský lid. Asi 12 kusů Hek prodal do Dobřan, Nedvězí a Semechnic, ale jména kupců neudal s výmluvou, že jich nezná. Z této zásilky neměl již žádného exempláře. Hek popřel, že by se kdokoli předplácel. Vyznal, že má dvouměsíční úvěr a sám vydává jen proti hotovému zaplacení. Kus prodával se za 7 zl. Na konec Hek prohlásil s resignovaným klidem: nepropustí-li censura bible, budou vráceny za hranice a nakladatelství v Berlíně bude hraditi výlohy dopravy. Jestliže censura je schválí, nemá Hek námitek, převezme-li náklad biblí oprávněné knihkupectví a rozprodá je a zaplatí do Berlína.

Zajímavým výkladem (z 19.dubna) doprovodil krajský úřad v Hradci Králové svou zprávu guberniálnímu presidiu v Praze o Hekově záležitosti. I kdyby prý nebylo nařízení zem.presidia, zaslal by krajský úřad bible do Prahy, neboť jsou závadné. Krajský úřad byl si dobře vědom náboženské minulosti opočenského panství, když psal dále:

“Právě tato bible nalezla přístup do krajiny a do panství, kde stejně je mnoho nekatolíků a kde lehce jsou katolíci vydáni svodům, které by zapustily v jejich myslích teprve kořeny, až by si osvojili plnou znalost obsahu těchto biblí.”

Na konec krajský úřad se dotazoval, co má dělati s pozastavenými biblemi, jejichž ztráta by měla být trestem pro Heka, který provozoval proti zákonu obchod s knihami, “k čemuž ho beztoho sváděl jen jeho známý sklon ke svobodomyslnosti”. Sedlnický (8.7.1817) rozhodl, aby zabavené bible byly poslány zpět za hranice. Když zem.presidium oznámilo (3.8.) rozhodnutí to krajskému úřadu v Hradci Králové, dodalo, že transport bude na Hekovy útraty.

Než tím nebyla historie u konce. Vrchnostenský úřad v Novém Městě nad Metují udal 5.září 1817, že panský pacholek Josef Tlaskal koupil od Jana Ždárka bibli vydanou v Berlíně r.1813. Ždárek při výslechu doznal, že koupil čtyři bible od Heka. Krajský úřad chopil se ochotně své nové příležitosti proti našemu hrdinovi. Nařídil nové vyšetřování a 28.října konceptní praktikant Krčmář vyslechl v Dobrušce lékárníka Khittla, mydláře Linharta a učitele Millera. Khittel vypravoval, jak četl u Heka koncem ledna nebo počátkem února pochvalný a děkovný přípis z Londýna od učené společnosti. Hek měl ze zaslaných 200 biblí polovici rozdati chudým a ostatní rozprodati. Khittel ovšem nevěděl, zda Hek bible skutečně obdržel. Stran dopisu dovolával se svědectví mydláře Linharta. Tento nejdříve potvrzoval v zásadě udání Khittlovo, ale na konec korigoval, že o dopisu zvěděl z ústní rozmluvy s Hekem a z ní také poznal, že Hek přípis obdržel od biblické společnosti. Poslední svědek, učitel Miller, doznal, že dopis četl jen zběžně a že chtěl jej zapůjčiti dobrušskému děkanu (známému nepříteli Hekovu), aby prý zlepšil mínění jeho o Hekovi. Tomu prý Hek však zabránil.

Po výslechu byla provedena domovní prohlídka u Heka. Na půdě nalezla komise – byl v ní purkmistr Synáček a radní Jettmar, zapřisáhlý nepřítel Hekův, – pár knih různého obsahu, luteránský zpěvník, jednu berlínskou bibli a množství dopisů, které Hek v minulých letech psal svému synovi do Berlína.

“Poněvadž – pokračuje zápis Krčmáře – tyto dopisy většinou jako také synovy odpovědi, zachované v konceptu, obsahují mnohé o šíření biblí, Hekovi na srdci ležícím”, zabavil je a přiložil k protokolu. Zdůraznil dále, že nalezli také ročenku Berlínské biblické společnosti v obálce, jejíž adresa byla napsána rukou Elsnerovou. V osm hodin večer byl protokol podepsán. Následujícího dne byl vyslýchán Hek sám. Nejdříve byl dotazován, s kým korespondoval o biblích a kam dal takové dopisy. Na to Hek dal průchod podivení, proč jednou vyřízená věc – bible již vrátil – má znova býti projednávána. Dále prohlásil, že korespondoval s obchodníkem Elsnerem v Berlíně a Starkem ve Vratislavi. Od Starka dostal dopisy – nebylo možno zapírati, když byly nalezeny – ale na Elsnerovu korespondenci se nemohl upamatovati. Připustil však, že dostal aviso, ale roztrhal je na kornouty. Bylo to jen oznámení, že objednané bible jsou poslány přes Dušníky do Náchoda. Když byl Hek dotázán, má-li něco připomenouti, vyslovil podiv, proč tolik nepříjemností se děje kvůli biblím, které jsou v Praze, třebaže dráže, volně na prodej. Bude to sensace pro cizí státy, neboť tato bible jde celým světem a ruský car podporuje biblickou společnost všemožně. Dále Hek poukázal na Palkovičovo vydání v Bratislavě, které vypustilo závadná místa. Na konec prohlásil:

“Mimo tuto bibli není díla lépe psaného v české řeči a ačkoliv bylo by si přáti její rozšíření, ujímám se jí jen pro literární hodnotu, neboť čistota její češtiny je jedinečná. Za takových poměrů měla by vláda sama podporovati spisování vzdělávajících knih tuzemskými učenci a potom nebylo by potřebí uchylovati se do ciziny.”

Touto výzvou Hek zakončil výslech.

Z předchozího je patrno, kdo se postaral o zachování korespondence mezi otcem a synem. Konfiskované dopisy byly přílohou úředních aktů, které poslal krajský úřad hradecký na presidium gubernia v Praze. Tímto způsobem zachráněné dokumenty vnášejí do kancelářské šedivosti kus života. Máme před sebou sedm dopisů Heka-otce, z nichž pět náleží do r.1815, po jednom je z r.1814 a z r.1816. Z pěti konceptů Heka-syna tři hlásí se do r.1815, po jednom máme z r.1814 a 1816. Originály jsou psány německy. Toliko přípisky matky a sestry mladého Heka Ludmily jsou psány česky. Dvakráte (2.10.1815) mladý František píše česky: mamince a sestře Ludmile.

Rodina Hekova skládala se r.1815 z Františka Heka, šestačtyřicetiletého, z jeho manželky Marie Anny roz.Ježkové, mladší o čtyři léta, ze syna Františka Adama, který dosáhl v prosinci 1815 let jedenadvaceti, z dcer Terezie Vlasty, sedmnáctileté a Lidmily, třináctileté. Jestliže motivem, který prostupuje naše dokumenty, je jednání o bible, nevyplňuje cele náš zájem. Při troše fantasie můžeme si představiti před sebou jednotlivé členy rodiny v živých barvách. Ten trochu kazatelský a přemoudřelý František Adam, který snad po předcích matčiných zdědil rigorosnost skoro sektářskou, musí snésti rozmarnou kritiku od mladší sestry. Kouzlem komorní hudby zapůsobí místy vsuvka matčina nebo sestřina, vnášející citovou něhu do rozhovoru patetického. Víme, že František Adam zakotvil nakonec ve Vratislavi a jen potomci Ludmilky, provdané Štolovské, udrželi českou tradici Františka Vladislava Heka.

Typický osvícenec, který v podání Jiráskově jako student zachránil pro souseda Žalmana rodinnou bibli, rozšiřuje v okolí rodného města bible, symbol náboženské tradice. Dovedeme si představiti radost vlastence, když v poslední desítce života pročítal akta Jednoty Bratrské v Nízké (v Sasku) a poznával bezprostředně dokumenty k historii Čechie předbělohorské. V té době mohl již viděti kolem sebe nepopiratelné znaky skutečnosti, že národní snahy jeho generace zapustily kořeny a mohl srovnávati chudobné počátky s rozvojem české literatury, která v Máchovi, Palackém a Šafaříkovi dosáhla formátu evropského.

Zemřel r.1847, tedy před rokem, kdy český národ proklamoval své probuzení politické. Hekův život v malém městě pod Orlickými horami byl stálým bojem proti úzkoprsému okolí, které věru si příliš nevybíralo v prostředcích boje proti nekompromisnímu karateli. Než žádné protivenství nezmenšilo Hekovo nadšení pro národní věc, které sloužil s příkladnou oddaností jako pokorný dělník. Myslím, že hrst dopisů, zde vydaných, přiblíží Heka-člověka takřka na dosah ruky, a doplní některou podrobností ten láskyplný portrét, který vytvořil Alois Jirásek.

Josef Dostál

Dopisy v překladu Josefa Dostála

V Dobrušce 22.listopadu 1814

Milý synu!

Strýc Vojtěch Ježek byl u nás, aby si vyzvedl křestní list, protože se usadil ve Sprotavě, šest mil za Vratislaví při silnici k Berlínu a chce tam založit továrnu na pletení punčoch. Říkal, že má denně příležitost do Berlína a to mě pohnulo, abych užil tak nenadálé příležitosti a napsal ti, i když si nejsem jist, že tě tento list v Berlíně zastihne, neboť z tvého mlčení tuším, že se ti mezi tím, po novém zahájení obchodu, naskytlo nějaké jiné místo.

Nejmilejší bratře!

Pročpak jsi nám tak dlouho nic nenapsal? Myslím, že už nejsi v Berlíně. V Žamberku byly dvě svatby, Nany si brala sládka pana Kaplana a Franci mladého Roju. Paní matka a já jsme byly na svatbě osm dní. Oddával pan strýček z Kyšperku, pořád jsme na tebe vzpomínali. Jsme všichni zdrávi. Vinarský už u nás není. Při dobrušské škole je německá třetí třída. Musíme všichni mluvit a psát německy. Pan Bartoš studuje v Praze. Tauc zemřel ve válce. Právě tak i mladý pater Čížek ze Zastavilky. Pan otec mě vzal v létě s Terynkou do Prahy. Žij hodně šťastně a brzy piš, kde jsi a jak se ti daří. Zůstávám Tvá upřímná sestra Ludmila Heková.

Nejdražší bratře!

Tvé dlouhé mlčení nás přivedlo na myšlenku, že už nejsi v Berlíně; sám pan strýc z Kyšperku se to taky domnívá; očekáváme netrpělivě tvůj dopis, napiš nám tedy hodně brzy, jak se ti vede. Myslím často na tebe, kdyby to mohlo být, hned bych chtěla jít za tebou. Bůh tě provázej na tvých cestách, abys zas brzy mohl žít mezi námi; žij blaze a šťastně, zůstávám tvá milující sestra Terezie Vlasta Heková.

Můj milý Františku! Velkou starost mně děláš, že tak dlouho nepíšeš, jseš-li zdráv nebo někam dál do světa ses podíval. Tedy odepiš nám, jak se ti vede. Dědeček a babička tě pozdraví. Jsem tvoje matka MH.

O mírovém vyrovnání ve Vídni není slyšet nic věrohodného. Hned se mluví o tom, že Prusko bude anektovat království Saské, hned zas že prý má být Slezsko postoupeno Rakousku; to si ostatně ani jedna ani druhá země nepřeje. Naše měna denně klesá v ceně a tím je stav obchodu ve velmi zlé situaci.

Káva je zase volná, ale celní ohražení je pořád obtížné. Daň z živnosti je nový, bohužel! příliš tvrdý útisk; prostřední kupec platí ročně 30 až 60 zl – obyčejný nádeník platí 2 1/2 zl. –  Stříbro zmizelo ze země a měď s málo váženými hadry zastupují konspirující druh peněz. V rakouské monarchii se usadila skutečná bída. Dej mi přec podrobnější zprávu o české kolonii ve Vratislavi. Jak se udržuje? Je ještě úplně česká? A proč? Česká bible, vydaná 1813 u Arnošta Spöthema v Berlíně je pravé mistrovské dílo typografické. S potěšením se na ni dívám. Kteří tam jsou čeští učenci? Nevědí něco o vídeňských českých novinách? Nechtějí být s námi v literárním spojení? Avšak strýc Vojtěch Ježek spěchá. Žij blaze, můj milý synu, žij tak, abys byl co možno nejšťastnější; to ti přeje tvůj otec Fr.Hek.

Učiň ještě toto pravidlem: oznam mně každou změnu svého pobytu. Může se stát, že bychom ti chtěli poslat důležité zprávy a ty bys zůstal v takovém nutném případě bez spojení, když nevíme, kde jseš, abychom ti napsali.

(Do textu dopisu Frant.Heka-otce jsou vloženy přípisy dcer Ludmily a Vlasty. Německý originál má jen pár řádek českých Marie Hekové, matky adresáta. Strýc Vojtěch Ježek je bratr paní Hekové. Jiný její bratr, Jan Ježek, byl farářem v Kyšperce. R.1814 žili ještě oba rodiče M.Hekové: Antonín Ježek, otec a Terezie, roz.Archlebová, matka. Sprotava je město v lehnickém okresu ve Slezsku. Bartoš, Tauc a Čížek jsou dobrušští rodáci. Hospoda “Na Zastavilce” byla u Dobrušky.)

Panu Fr.Hekovi v Dobrušce

V Berlíně 11.prosince 1814

Vysoce vážený a nejdražší otče!

Váš vzácný dopis z 22.listopadu mi způsobil jen velkou radost, neboť jsem z něho také zvěděl, že mé dopisy, které jsem vám psal domů mezi 8.květnem a 1. nedošly a já jsem se tu tolik trápil, že jsem nedostal žádnou odpověď. Od té doby jsem ovšem už nepsal až teď, právě když jsem chtěl poslat domů psaní k vánocům, dostal jsem neočekávaně od vás dopis. Jsem pořád zde v Berlíně a sice u dobrých křesťanských lidí, kteří mě považují spíše za svého syna než za cizího člověka. Daří se mi jak sám si přeji, jsem Bohu dík a chvála zdráv a nyní vaším dopisem taky trochu osvobozen od svého trápení a soužení, když jsem se přesvědčil, že jste mě přec jen zcela nezbavil své otcovské lásky.

Kdopak je ten strýček Vojtěch Ježek, toho neznám. Se svou továrnou bude moci dobře obstáti, neboť tady je mnoho takových továren, které jsou vážené a které byly většinou založeny od chudých punčochářských tovaryšů přišlých sem částečně z německých krajů Čech. Petinet, to jest docela jemná práce, jim všem velice pomůže, neboť tato práce jde moc dobře na odbyt a nese pěkná procenta.

Zdejší česká kolonie se skládá z Čechů z největší části z okolí Hradce Králové, z Klášterce, Černilova, Čermné, Kuksu, Litomyšle a Čáslavi. Vystěhovali se před 80 lety pod tehdejším tlakem katolického duchovenstva, zvláště jezuitů, jak je jistě taky vám známo, a byli přijati od pruského krále Viléma I. Zakoupil jim statek zvaný Riksdorf půl hodiny od Berlína za 6.500 zl, z nichž platí ročně 5 %. Zde v Berlíně jim vystavěl 80 domů, které byly většinou zařízeny na tkalcovny. Učení Češi tu nejsou žádní, až na dva kazatele. S jedním, jménem Jeník, luteránem, jsem známý. Ukázal jsem mu váš dopis, měl velkou radost z toho, jak jste se vyjádřil o biblích a pozdravuje vás, i když vás nezná. Druhý se jmenuje Elsner a ten je reformovaný. Oba žijí v bratrské shodě jako příklad křesťanské lásky. Plat dostávají od krále. I když tento plat není tak velký jako u katolických duchovních, přece žijí tak, že i chudí dostanou z něho svůj díl. O vídeňských českých novinách nevědí nic, brali pražské. Jsou dosud ve spojení s Čechami, v Praze je u Jana Slunéčka sklad českých biblí! Mně slíbil pan Jeník také českou bibli, dal ji svázat. Jeho kázání jsou poučná, takže je bez řádného důvodu nevynechám, ve styku je laskavý a přívětivý. Přál bych vám, abyste tohoto muže, který je velmi ctěn a milován, znal osobně, dal byste mu přednost před mnohými katolickými duchovními. Jsem velmi rád, že jsem ho poznal a že jsem prostřednictvím jeho a za přispění sv.Ducha došel k lepšímu poznání křesťanského náboženství. Je vicepresidentem anglické misijní společnosti. Nyní je tu právě 8 misionářů, s kterými se také znám a kteří se tu učí anglicky, latinsky, řecky, hebrejsky a theologii a zdokonalují se v angličtině.

Mým sestrám

11.prosince 1814

Prosím Vás, mé milé sestry, buďte ctnostné a poslušné svých milých rodičů, dokud ještě u nich jste. I když jejich rozkazy se vám zdají trochu drsné, nejsou takové. Ó, kéž bych byl o 10 let mladší, co bych za to dal, kdybych mohl své nejdražší pány rodiče poslouchat. Vedou vás pravou cestou, abyste se jednou staly užitečnými a dobrými lidmi a křesťany. Dávají také základ k vašemu budoucímu blahu a štěstí. Buďte zdvořilé a učinlivé ke všem lidem a nebručte, když se snad někdy setkáte s lidmi nevděčnými a nezdvořilými, spíše zdvojnásobte svou úslužnost vůči lidem, kteří s vámi špatně nakládají a nežádejte díků za svou povolnost. Pomozte každému, komu pomoci můžete, díky za to najdete ve svém srdci. Tu radost po tom, když učiníte dobrý skutek, vám nedovedu ani vypověděti, radost, kterou pocítíte po takovém dobrém jednání, to by nikdo nevěřil, kdo ji nezažil. Buďte opatrné a nejednejte ukvapeně, neboť malou službičkou si člověk může získat přátele. Když vás někdo o něco prosí a vy to můžete udělat, neopomeňte a učiňte to brzy a s radostí. Žijte tak, aby vás všichni lidé milovali a mohli vás mít za úctyhodné.

(Koncept dopisu Frant.Adama Heka z Berlína. Musíme předpokládati, že forma definitivní byla dokonalejší a obsah bohatší, jak tomu nasvědčují odpovědi Heka-otce. Projevuje-li mladý Hek radost nad tím, že láska otcovská k němu trvá dál, můžeme souditi, že odchodu Frant.Adama z domova předcházela nějaká roztržka. Petinet je technika ve tkaní. Klášterec = Klášter n.Dědinou, obec u Vysokého Újezda (okres Opočno) s většinou evangelickou, kde byl založen evangelický sbor r.1782 a kde byl kazatelem od r.1811 Jiří Opočenský, s kterým se často setkáváme v této korespondenci. Jan Jeník byl kazatelem berlínského českého sboru, který r.1806 založil Berlínskou biblickou společnost jako odnož Britské biblické společnosti, ustavené r.1804. Z berlínské biblické společnosti r.1814 stala se “Preuszische Haupt-Bibelgesellschaft”. Náš Josef Dobrovský dobře Jeníka znal. Samuel Elsner, kupec v Berlíně, byl s Jeníkem členem ředitelství biblické společnosti. Jan Slunečko byl evangelík a vlastnil dům č.372 v Podskalí. Pro prodej biblí byl vyslýchán 21.11.1817. Od něho kupoval bible Josef Dobrovský. Na počátku listu měsíc chybí.)

V Dobrušce 20.února 1815

Můj milý synu!

Tvůj dopis, který jsi s datem 11.prosince minulého roku poslal z Berlína, jsem četl s velkým potěšením. Mně i všem členům naší rodiny bylo velmi milé, když se nám potvrdilo, že se ti dobře daří. Jen bych si přál, kdyby ses v budoucnosti vyvaroval určitých narážek na minulost, neboť já sám rád zapomenu a napříště chci se na to dívat, jako by se to bylo nestalo, tak příště už ani slova o tom. Má psaní ti přece potvrzují, jakou otcovskou lásku k tobě chovám; buď i dále dobrý a šlechetný a otcovské srdce tě vždy bude objímat s rozkoší.

Tvůj dopis má literární cenu, četl jsem jej panu Zieglerovi a dal mu jeho opis, půjčil jsem jej do Klášterce a dal jeho opis panu Dobrovskému v Praze, který vydává pojednání o českých biblích, jako dobrý příspěvek. Pan Elsner je znám v české literatuře, pan Dobrovský, můj přítel, mi mnoho o něm vypravoval, když nás loni na podzim navštívil. V létě sem zas přijde.

Ve Wilhelmsstrasse v Berlíně bydlí v č.117 pan Kokoška a v téže ulici v č.29 pan Skřivánek. Oba pozdravuje klášterecký kazatel pan Jiří Opočenský.

Zprávu o berlínských biblích jsem tu rozšířil do dalekého okolí, jen škoda, že se v Praze prodávají tak draho. Žádají za ně 10 šajnů. Rozšířil bych jich hodně, kdybych je měl v komisi a kdyby byly lacinější. Pražský prýmkář Slunéčko je málo známý a pan Kramerius mnoho neprodává pro vysoké ceny.

Ujisti pana představeného společnosti o mé neobmezené úctě, s níž jsem mu srdečně oddán a promluv s ním příležitostně, zda by bylo možné, aby z fondu společnosti byla vydána dobrá domácí postila pod názvem: Postyla Evangelistská, aneb výkladové na Evangelia nedělní a sváteční prací Martina Filadelfa Zámrského v Drážďanech léta 1602. Je to kniha velmi užitečná a hledaná vzácnost. Jednomu majiteli jsem za ni nabízel 50 zl., ale marně. V Čechách jsou jen 3 exempláře a podivuhodným způsobem unikly rukám Jesuitů. Šla by jistě dobře na odbyt.

Přistoupil jsem také za člena Pražské učené společnosti stejně jako pan Ziegler, který se uchází o profesuru v Praze a doufá, že ji dostane.

A teď o záležitostech rodinných! Paní matka je – až na nohy – úplně zdráva. Rána na noze se nechce tak rychle hojit, ač lékař pořád tolik slibuje. Terynka dospívá a po velikonocích ji dám do Prahy do vzdělávacího ústavu, aby se dál vzdělávala. Je to zdravé, dobré děvče, které mi v mnohém přináší ulehčení. Lidmilka je pořád ještě veselé děvčátku, letos chodí ještě tady do německé třetí třídy, začíná německy hovořit a působí mi svým dobrým chováním jako Terynka mnoho radosti. Švagrová, paní po Antonínu Ježkovi, se nedávno provdala za Kubíčka.

Jan Černý, který slouží jako mydlářský tovaryš v Praze, a byl předešlý týden zde, byl zase 8 dní v Berlíně, kde tě hledal. Prosil mě, abych Tě jeho jménem pozdravoval. Dobře se ve světě obrousil. Známý Filip způsobil svému otci zármutek a tajně zmizel. Jeho chování mu nepřinese štěstí. Pan Model je zase zde a celé dny opisuje role a chystá se dávat po velikonocích několik divadelních her. Pan Bartoš studuje zase v Praze theologii s Danielem Čížkem. Oba přestoupili do pražské diecese. Polní kaplan Jan Čížek, starší bratr Danielův, loni zemřel.

Žij blaze, můj milý synu a buď jak jen možno spokojen a opravdu šťasten. To ti přeje tvůj tě milující otec Fr.Hek.

Nejdražší bratře!

Tvé psaní jsme uvítali s nevýslovnou radostí. Ó, jak mě to těší, že ses obrátil se svým varováním k svým sestrám. Ony povinnosti nechci nikdy zanedbati. Tvůj dopis budiž mi svatou připomínkou, kdybych snad měla kdy pochybit. Tvá paní matka tě pozdravuje a líbá tisíckrát. I jí způsobilo tvé psaní velkou radost. Přeje si nalézti tě vždy takovým, jak jsi to napsal svým sestrám. Tvůj dopis opíše pan otec do Vídně. Pan farář Ziegler jej také četl. Žij blaze. Děkuji ti za tvé napomenutí. Buď ctnostný, neboť to zdobí každého mladíka. Všemohoucí nechť tě chrání a přivede tě brzy do našeho náručí. Buď jen pilný ve psaní poznámek. Kdybych mohla, poslal bych ti poznámek celé kupy. Žij šťastně, vesel a spokojen. Tvá tě milující sestra Terezie V.Heková.

Pan Černý byl nedávno v Dobrušce a pozdravuje tě. Zatím co jsem toto psala, byla u nás má přítelkyně Eleonora, také od ní poručení. Starou Káču už nemáme. Naše krásná Nany tě dává pozdravovat. A taky naše Rosalina.

Nejmilejší bratře a můj hošíku!

Copak nás tak tuze napomínáš, vždyť nejsme žádní kacíři nebo helveti, abychom na kázání nechodily. Prosím tě, jestli je ti možno, pošli mi nějaký obrázek. Ty jseš jako nějaký učený a tvá psaní přijdou tuze daleko. Terynka se juž taky od nás odloučí, neb půjde do Prahy, tak já ubohá sama doma zůstanu. Do našeho domu je přijata Rozálka, dcera po zemřelém panu Archlebu. Hodná holka, ale nešetrná. Prosím tě, přijmi toto naučení od své upřímné sestry: Šetrnost nad práci. Kdyby se člověk potrhal prací, když nešetří, co je to platné. Já vzdychám po tobě.

(Josef Liboslav Ziegler (1782-1846) byl nejdříve kaplanem v Dobrušce a potom lokalistou ve vsi Dobřanech za Dobruškou, kde ho navštívil Dobrovský. Patriarcha české slavistiky zajímal se o české překlady bible intensivně. Již r.1782 vydal rozpravu “Über das Alter der böhmischen Bibelübersetzung” a r.1798 vrátil se k thematu studií “Über den ersten Text der böhmischen Bibelübersetzung nach den ältesten Handschriften, besonders der Dresdener”. Jan Theofil Elsner (1717-82), poslední starší českých bratří a český kazatel v Berlíně, vydal r.1765 “Versuch einer böhmischen Bibelgeschichte”. Vydával také spisy Komenského. Mezi jeho syny uvádí se také Kristian Bedřich Šalomoun (1754-1822), který býval druhým českobratrským kazatelem v Berlíně. Martina Filadelfa Zámrského Postila byla vydána poprvé r.1592, potom r.1602 v Lipsku a Drážďanech. Filip Hek byl syn Josefa Heka, bratra Františka Heka-otce. Sestra obou Anna byla provdána za učitele Antonína Vejra. V tomto listě psala Ludmila bratru česky. Její řádky uzavírají dopis.)

V Berlíně 5.března 1815

Nejváženější a nejdražší pane otče!

Váš vzácný list z 20.minulého měsíce dostal jsem 2.t.m. Ach, jak veselý a šťastný jsem teď, když se mi dostalo otcovského odpuštění. Nedovedu svůj dík za to vyjádřit slovy tak, jak jej mé srdce cítí. Přijměte tímto jen mé ujištění, že se přičiním, abych vám svým životem a dětinskou poslušností činil radost. Nechci nic, co jsem slíbil, dělat napolovic.

Kvůli té české Postile jsem s panem kazatelem Jeníkem mluvil. Nemůže to udělat z vlastní vůle, protože fond je určen pouze na rozšiřování biblí. Měl taky tuto knihu a lituje, že ji dal pryč, jinak by ji byl dal vám darem. Měl radost, že taková vzácnost ještě v Čechách existuje. Viděl jsem tu u jednoho Čecha, jehož otec sem přišel z První Lhoty, také jednu postilu s nápisem: Vejkladové na evangelia nedělní a sváteční od Jana Bohutského z Hranic měšťana Pražského od r.1625. Tato postila je přivlastněna panu Janovi Smiřickému z Smiřic, z Náchoda a z Kostelce. Je to pan Skřivánek, který pozdravuje pana Opočenského a vzkazuje mu, že jeho syn je ženatý v Kopniku. Pan Kokoška ho také pozdravuje a bude mu brzy psát. Pan Jeník vás pozdravuje a stejně i pana Opočenského, dostal jsem od něho českou bibli.

Stůně paní matka pořád tolik s nohama? Ale ta rána snad nebude nebezpečná? Pozdravujte a líbejte ji tisíckrát a všechno dobré a krásné ode mne.

Jak to půjde u vás v obchodě, když Terynka jde do Prahy, jistě si vezmete nějakého příručího nebo učedníka. Tady v Berlíně pořád ještě obchod nechce se pořádně hýbat, i když ceny jsou trochu přístupnější. Cukr se drží, kdežto káva a syrub zlevnily stejně jako některé koloniální zboží. Anglický monopol činí v obchodě určité potíže, co za tím vězí, je tajemství, alespoň úmysly Angličanů není možno uhodnouti. Mír s Amerikou dělá Angličanům mnoho škod. Četné velké domy zastavily platy. Také v Hamburku se jich několik prohlásilo za insolventní, mezi nimi také známý dům Lehman. Jakmile se v obchodě přihodí něco pozoruhodného, hned vám o tom podám zprávu. Pro lepší přehled přiložil jsem vám ceník.

Českých biblí můžete dostat kolik chcete, cena je 16 grošů. Dnešní kurs na Vídeň je 150 zl. 35 3/4 kr. 1 zl. víd.měny se rovná 5 gr 8 1/2 pf pruské měny. Přišla by tedy jedna bible na 2 zl 48 2/4 kr a tím 50 kusů za 140 zl 12 kr. Mimo to dostanete ještě na 50 kusů 5 kusů zdarma. Poplatek za dopravu až do Vratislavi po vodě byl by asi 1 1/2 až 2 zl a odtud do Mittelwalde asi také tolik a odtud už byste je mohl snadno dostat prostřednictvím pana strýce z Kyšperku. Tuto cestu udávám pouze podle svého mínění.

Pan Jänike by rád věděl, kdy asi byste si mu přál zaplatiti částku za bible, říká, že by mohl čekat 3-4 měsíce po dodání, kdybyste však potřeboval delší lhůtu, máte mu jen napsat. Můžete ještě na tutéž lhůtu dostat 100 kusů.

(Je těžko určiti První Lhotu, ale snad ji můžeme hledati někde na Náchodsku, když ztotožníme majitele postily Jana Smiřického s Albrechtem Janem Smiřickým (zemř.1618), známou postavou z historie r.1618 a držitelem panství Náchodského v té době. V s.okr. Polici nad Metují část obce Lhoty jmenuje se přímo Náchodská Lhota. U Jonaty Bohutského z Hranic byla vydána r.1615 Postila Jana Kapity.)

V Dobrušce 13.března 1815

Milý synu!

Tvé psaní z 5.t.m. jsem dostal včera. Bylo mně milé, když jsem četl, že se ti v Berlíně dobře daří. My jsme všichni zdrávi, až na paní matku, které pořád ještě se nehojí rána na noze, jinak je však úplně zdráva. Za tři týdny pojedu do Prahy s Terynkou, abych ji dal do vzdělávacího ústavu. Tím mnoho ztratím, neboť vedle svého domácího obchodu jsem si vzal také pivovarské účetnictví a přistoupil jsem k Pražské české učené společnosti, kam musím měsíčně přispívati. Obchody se začínají i u nás vzmáhat, avšak zdá se, že jsou našemi lehkými lehkými papírovými penězi omezeny, zatím co ceny stoupají. Dnes znamená libra kávy 2 2/3 zl, cukr 3 1/2 zl, zázvor 4 zl, mandle 38, cena, která kdyby byla uvedena na stříbrné peníze, by ovšem byla nepatrná. Tím odbyt klesá. Listy z Vídně, které jsem včera četl, mě polekaly, neboť kurs s 256 znovu vystoupil na 272 a při odjezdu pošty dokonce na 290. Způsobila to rychlá zpráva ve Vídni, neboť na burse se povídalo a ukazovaly se autentické dopisy o tom, že prý Napoleon uprchl z Elby a dorazil do Neapole. Vídeňáci prý ho dokonce viděli ve Vídni. Italové mu jsou velmi nakloněni a strach (poháněný patrně spekulací) prý zavinil tento nepořádek, že v těchto bursovních dnech nebylo vůbec žádné stříbro pohotově. Můj přítel, který mi všechno v rychlosti napsal, mi slíbil, že v příští poštovní den mi bude psáti určitěji. Čekám tedy s netrpělivostí.

Obchodnický stav je na tom u nás velmi bídně: denně se měnící platební peníze, tím kolísající ceny, omezený odbyt, příliš vysoké clo a akcíz, despotismus celních a dozorčích úředníků, vyžadovaná zevrubnost ve vedení žurnálu – to vše obchodníka pobuřuje! Předešlý týden jsem platil za platejsa 175 zl. Dnes se málokdo věnuje obchodu a kupečtí mládenci zůstávají bez zaopatření, neboť i solidní domy se spokojují s málem! Vídeňáci dávají přednost Italům a zdejší lidé hledají štěstí v cizině. Tak nespravedlivě to na světe chodí. Plátno a příze velmi zlevnily, len naopak podražuje. Jaká nesrovnalost! Jedině trvalý mír a přiměřené omezení papírových peněz nám může přinést zotavení. Jinak tu všechno propadne zkáze.

Tvé učené zprávy mně byly velmi vítané, jen lituji, že nemůže být splněno přání našich Čechů, aby byla vydána Filadelfova Postila. Cožpak jsme nevydali řadu knih od Komenského v Berlíně? Já sice s knihami přímo neobchoduji, ale nezanedbám žádnou příležitost, když je mohu rozšiřovat. Mám je tedy jenom v komisi aniž do toho vkládám vlastní kapitál, to by mi bylo nemožné po požáru, zkáze, z které jsem se za následujících válečných časů dosud nemohl vzpamatovat. Tísněn okolnostmi musím zůstávat jen ve své vlastní sféře.

Šlechetnému panu Elsnerovi, panu Jeníkovi a všem dobrým Čechům se pokus prokázati mou úctu. Jejich jména jsou mi drahá, i když nemám čest znáti je osobně. Poslání pro pana Opočenského obstarám dnes. Bydlí v Klášterci. Telecí je mně neznámé místo. Kdybych po rozmluvě s panem Opočenským ještě několik biblí potřeboval, oznámím to. Cesta sem by byla přes Vratislavu a Chotěbus přímější a pro mne příležitější, protože mám s Chotěbusí spojení.

Druhého března skonala v Žamberku paní Terezie Šefčíková, žena papírníka a byla 5.pohřbena. Moje a tvá paní matka tam byla. Krátce předtím provdala své nevlastní dcery, Annu za jakéhosi sládka Kaplana a Františku za mladého Roju v Žamberku.

Pan tchán Ježek se počíná ode dneška zotavovat z nemoci, která ho 10 dní držela v posteli. Máme však obavu z následků. Můj bratr resignoval na místo starosty; při nové volbě byl jsem jednohlasně jmenován na jeho místo, odmítl jsem a tak volba přišla na pana Jiřího Synáčka, který bydlí v podloubí vedle Hvězdy. Jinak se tu nic důležitého nepřihodilo. Od tří neděl užíváme krásných jarních dnů. Už se začalo sít, já sám jsem už něco zasel, ale dnes padá hodně sněhu a silný mráz činí z dnešního dne sychravý zimní den.

Předešlý týden byla zeměbrana úplně propuštěna a včera se zas povídalo, že má znovu narukovati. Takové sobě si odporující pověsti se tu kříží a skličují nás.

Žij blaze, můj milý synu, a žij tak, abys pro Boha, své rodiče i pro sebe samého žil šťastně a blaze.

To ti přeje tvůj tě milující otec Fr.Hek.

Postila: Výkladové na Evangelia od Janaty Bohutského mně není známá. Ach, kolik toho spálily neblahé ruce Jesuitů!! Nyní se česká literatura zase pozvedá. Avšak nedostává se jí podpory, neboť ti velcí příliš málo pro ni dělají. Bohužel!!!

(Telecí, patrně obec u Poličky, známá z románů Terezy Novákové. Chotěbuz, město nad Sprévou v Braniborsku. Jiří Synáček, měšťan v Dobrušce a purkmistr. Před ním byl purkmistrem Josef Hek (1813-15).

V Dobrušce 16.května 1815

Mému milému synu v Berlíně.

Milý synu!

Když jsem se předešlý týden vrátil z Prahy, kam jsem vezl svou dobrou Terynku, našel jsem tu ležet tvé psaní. Bylo mi velmi milé, když jsem z něho vyrozuměl, že se ti dobře daří a že jsi při tom zdráv a spokojen. Za dnešního válečného neklidu bych ti byl tou radou, abys zůstal raději na jednom místě, kde jseš bezpečný, alespoň si můžeš uspořit různé nepříjemnosti, kterým jsou vystaveni cizinci, kteří překračují hranici z cizí země do země ještě cizejší. Předpokládám, že máš dobrý pas nebo nějaké jiné obvyklé listiny, kterými by ses mohl prokázati. Kdyby snad tato nešťastná válka, jejíž urovnání si tu každý přeje a právem brzy očekává, se přes léto skončila, pak by byla Altona právě jako Hamburk dobrá myšlenka.

Neměl bys příležitost připomenout strýci Vojtěchu Ježkovi ve Sprotavě ten jeho slib, že chtěl paní matce udělati tkanou sukni a poslati ji na pana Wernera v Broumově, na niž dostal už a conto ode mne košenilu? Slíbil, že ji tam dodá nejdéle k velikonocům.

Terynka je v Praze u pana profesora Vavřince Dlaska v Michalské ulici u Říšského jablka č.438, vedle Železných dveří, v II.poschodí a je tam velmi dobře schovaná, má příležitost naučit se všemu potřebnému, aby byla jednou šťastná. Psala nám včera a srdečně tě pozdravuje, přála si také tvoji adresu, kterou jí můžeš sám udat.

Zde se silně odvádí, všichni mladí muži jsou odtud pryč. Odvody jsou prováděny cizími úřady; kde se dovědí, že je zbraně schopný syn, tam hned píší, aby byl odveden a rodiče takových schopných synů, o nichž je známo, že jsou v cizině, jsou přidrženi k tomu, aby je povolali domů a až do té doby mají eksekuci, proti které není odvolání. I když se něčeho takového neobávám, přece jsem při konskribci udal, že jsi zaměstnán ve Vídni, nemohl jsem však zabrániti tomu, aby konskribující důstojník k tobě nepřipojil poznámku: Neukázal se už po tři roky při konskribci! Určil jsem pro naši korespondenci následující pravidla: Mé dopisy budou dávány na poštu v Lewině a ty budeš svá psaní adresovat: Veledůstojnému panu Josefu Zieglerovi, bakaláři theologie a duchovnímu správci na Dobřanech, k doručení Františku Vladislavovi Hekovi v Dobrušce. Tak se vyhnu tomu, aby se o dopisech vědělo, a budu mít méně starostí. Teta Šefčíková zemřela na těhotenství, o kterém se nevědělo, takže byla ošetřována opačně než měla být. Už se na ni zapomnělo, neboť 23.května se papírník Šefčík žení s osobou nám dosud neznámou z okolí Králík. 26.května pojedu k němu pro papír.

Strýček Ježek v Kyšperku je zaneprázdněn církevní slavností a čeká k nim královéhradeckého biskupa, který tam bude biřmovat. Poslal jsem mu včera tvou adresu po Jakubovi, kterého sem poslal pro zeleninu. Daří se mu tam dobře. V červnu se tu chce sejít na svátek sv.Antonína se svým panem bratrem Janem z Bydžova. O Doudlebských už nemám dávno žádnou zprávu. Na Boží tělo, to jest 25.t.m. čekám sestru Vejrovou. Z Livorna nemáme zprávy žádné. Piš nám brzy a žij tak, abys byl šťasten.

To ti přeje tvůj srdečně tě milující otec Fr.Hek.

Milý Františku, radost mám velikou, že se zdravý vynacházíš a že se ti dobře vede, my jsme, buď Bohu chvála, všichni i celé přátelstvo zdrávi jen na mou nohu, neb hrozné bolesti vytrpím a přece dost chodit musím, Terynka chybuje a Lidmilka je ještě slabá, ona ale se hodně v kvelbě rittuje, jenže nemůže nikam dostat. Pantáta má velkou práci, neb je starší nákladník, tak má mnoho starostí. Bohu tě pod ochranu poroučím a ostávám vždy tebe milující matka Marie Heková.

Babička a dědeček, též tetička Chudá tě pozdravují a Bětuška se bude vdávat, z Opočna zámečníka Jeremiáše, a na Novém Městě budou ostávat.

Nejmilejší bratře!

Mně se tuze po tobě stýská a vinšovala bych si jen půl hodiny každý den s tebou mluvit, jak se hrozně na tvá psaní těším, nemohu na tebe zapomenout. Terynka mně krásný šátek poslala a pantáta mně s panímámou taky jeden koupili.

Já zůstávám tvá upřímná sestra Ludmila Heková.

(Vavřinec Dlask učil literatuře na konservatoři. Bydlil na Starém městě, v Michalské ulici č.438. Matka i sestra píší česky. Košenila = barvivo z červů nopálových. Chybuje = chybí.)

Fr.Hek v Berlíně otci

Na zaplacení biblí máte lhůtu 4 měsíce. Pan E. vás srdečně pozdravuje a dává vám vzkazovat, abyste se kvůli svému závazku nepřenáhlil a učinil tak při příležitosti, která by se mohla možná najít odtud. Máte 4 měsíce lhůtu (promluvím o tom s Elsnerem) a jestliže jsou vám podmínky pro komisi příjemnější, můžete jich dostat víc. Bible, které jste dostal, si můžete všechny ponechat, jen kdyby vám bylo libo, můžete polovičku z nich přenechati panu Opočenskému, avšak všechny zůstanou na váš účet.

Adresu Lorda Greye jsem nemohl dostat. Ku konci měsíce sem přijede jeden kazatel z německé kolonie z Londýna, jménem Steinkopf, budu se snažit, abych tu adresu dostal od něho.

Sestře Terynce jsem psal a ji napomínal, aby takovou příležitost nepropásla. Má málo zkušeností, romány a divadla jí stouply podle mého mínění do hlavy. Ani já nejsem zcela osvobozen od takových idejí, neboť jsem silným čtením románů nasál mnoho jedu. Protože však vím, kde vězí chyba, nedal jsem se jí ovládnout. Teď uznávám, jak bych byl měl užíti času, když jsem byl doma, teď však už je pozdě, co se stalo, nedá se tak snadno změnit. Teď mám málo času pro sebe, ten čas, kdy chci něco psát nebo číst, musím, abych tak řekl, krást. O páté hodině se krám otvírá a v deset zavírá. Jednu neděli mám vždycky pro sebe 2 hodiny od 9 do 11, na kázání, druhou celé odpoledne až do 1/2 10. Tohoto odpoledne užívám takto: Kolem 2.hodiny odcházím do kostela, to trvá do 4, odtud jdu k panu Elsnerovi, zůstanu tam hodinu, i dvě, když je pěkné počasí jdu se známými, třeba s misionáři, nebo také úplně sám před bránu, abych měl čistý vzduch a také ve volné přírodě dělal všelijaká pozorování. Když mi ještě zbyde čas, navštívím své přátele. Tancovat nechodím, chuť na tanec mi úplně přešla od doby, kdy jsem odešel z domova. Ani do divadla nebo do jiné veselé společnosti nechodím. Mám tu sice mnoho známých mezi kupci a obchodními příručími, ale stykům s nimi se naprosto vyhýbám, neboť nikde nejsou svody tak velké jako zde – proto si dávám pozor, abych si dělal známosti jen s takovými lidmi, o nichž jsem přesvědčen, že mají dobré zásady a také mravní charakter. Přátel mnoho ostatně nemám a které mám, ti jsou osvědčeni jako dobří křesťané.

Odesláno 14.září 1815.

(Lord Grey je pravděpodobně známý anglický státník Karel Frey (1764-1845).

V Dobrušce 22.září 1815

Milý synu!

Teprve včera jsem dostal tak dlouho žádané bible. Potkaly je na cestě překážky. Do celní stanice Jablonného je nechtěli celní úředníci vpustit, protože chyběla deklarace – které je v rakouských státech naprosto třeba; v Praze musely být předloženy censuře a konsistoři, kde to nelibě nesou, že se objednává a dováží takové množství kacířských biblí v době, kdy z pražských nákladů zůstává tolik těch jejich hadrů na skladě, že by to trvalo celé dva roky než by se spotřebovaly třebas jenom jako nepotřebná makulatura na balení. Dostal jsem je tedy správně a nepoškozené, jenom jediné je mi nepříjemné, že páni Pohl a Sommer ve svém účtu výdajů neuvádějí náklad z Berlína do Prahy. Podle jejich poznámky jim vozka prohlásil, že očekává zaplacení výloh v Berlíně. Kdo bude tedy výlohy hradit? Komu mám počítat náhradu? A kolik mám připočítat při prodeji jednotlivých kusů? Dokud to nevím, nemohu určit, jak draho mají být bible prodávány. Nejde mi o jiný prospěch než jedině o ten, který pochází z rozšiřování díla tak spasitelného pro blaženost křesťanstva. Uděláš mi milou službu, když mi obratem pošty oznámíš, kolik se platí za metrický cent z Berlína do Prahy, abych podle toho mohl kalkulovat, neboť prositi o to přímo pana Jeníka by bylo příliš zdlouhavé a já také nemám dnes tolik času, abych mu odpovídal. Učiním to později. Kdyby však byli bývali páni Pohl a Sommer vozkovi nezaplatili omylem, musím být odškodněn a zaplatím včas mně poukázaný náklad s ostatní sumou. Jestliže však vozka nebude chtít tak dlouho čekati, a to by bylo také zcela nespravedlivé, bylo by mi velmi milé, kdybys mu to prozatím zaplatil. Pošlu ti to poštovním vozem, teď mi jde především o to, kolik to činí, abych mohl upravit prodejní cenu.

Kláštereckému panu kazateli Opočenskému jsem dal zprávu, že má u mne 55 kusů a prosil jsem ho o prohlášení, zda je chce přijmout. Dodnes však jsem bez odpovědi od něho a budu si muset jeho podíl ponechat, co je mi jedině proto nepříjemné, že nebudu moci všechno odbýti v platební lhůtě mně vyměřené, když už jeden měsíc prošel nadarmo, a poněvadž Slovo boží nepočítám k žádným obchodním artiklům, nýbrž rád je přenechám každému za to, co mě samého stojí, přicházím do situace, že to budu muset k vlastní škodě zaplatit.

Žádanou odpověď můžeš poslat přímo na mne, vynech jen místo odeslání, Berlín. Nebezpečí vojenského odvodu už minulo. Mnoho regimentů se z Francie vrací. 22.batalion zeměbrany nám byl velmi vítaný, že obstaral polní práce. Poruč mne co nejlépe panu Elsnerovi a panu Jenike, oběma napíši co nejdřív. Mám tuze mnoho práce, ale – pro záplatu boží, co na penězích málo vynáší.

Paní matka je – až na nohy – úplně zdráva. Terynka je dosud v Praze a nerozhodně váhá, aby se chopila svého štěstí, dobrá Lídy vypomáhá jen v krámě a já se plahočím s nemyslitelnými starostmi a strastmi, které však přece jsou na prospěch celku, jako ve věčném kole. Prozřetelnost mě snad určila k tomu, abych všem činil co možná největší dobro, i když bych sám při tom neměl žádný prospěch. Tam nahoře bydlí společný otec všech lidí, který, až přijde čas, všechno odmění. Sám také nejsem zištný, neboť k tomu, aby člověk činil dobro, měl by mít jen čistý popud, ať už ho někdo odmění nebo ne, jen když ví, že byl dobrý a užitečný.

Nepsal jsi něco Terynce do Prahy? Za 4 neděle pojedu za ní, buď abych její záležitost přivedl do pořádku, nebo ji odvezl domů. Až jí přejdou z románů vyčtené vrtochy, uzná, jak nerozvážně opovrhuje štěstím, které jí velmi mnohé závidí. Tak je to v dětském životě; avšak zahrávání nemůže věčně trvat a končí často mrzutostí a žalem.

Očekávám toužebně tvou odpověď a jsem vždy srdečně tě milující otec Fr.Hek.

Můj milý Františku, radost mám, že ti Bůh dává zdraví a že dobří lidé tebe rádi mají. Vzpomínám na to tuze často, kdyby bylo možno tebe u sebe jen na pár hodin mít. Terynka je dosavad v Praze a se rozmýšlí, jak má dělat. Mohl bys jí psát, že by to štěstí nemusela opustit, pan Pohl je sice již při letech, ale jí nebude věku ubývat, tak si může pomyslit, že bude starší a moudřejší, on je dobrého srdce a bohabojný, ji má tuze rád a nehledí, aby dostal bohatou, neb to ví, že Terynka velké jmění nemá a přece ji sobě žádá. On nás před třemi nedělemi navštívil. Mohl bys jí jako sám od sebe psát a rozmluvit jí to, že to venkovské živobytí je traplivé a jaké štěstí by v Dobrušce udělala, že tam, ve velkém handli, bude mít lepší než v malém městě. Budu se těšit, že nám odepíšeš a Terynce také. Pozdravím tě a líbám tvoje upřímná matka Marie Heková.

Milý bratře!

Mám velkou radost, že se dobře máš, ale copak se na mne hněváš, že mně nic nepíšeš. Terynka mně psala a ty nic, to je smutné. Jak se Terynka rozmyslela, já jsem jí to psala a představila dost moudře a jak se patří a co jsem dostala za náhradu? Psala mně, že jsem malé dítě. Aby sis nemyslel snad, že jsem malá, já jsem velká a rozumná. Už mám rozum i schopnost takovou, že to poznat můžu, co by mé sestře dobrého a užitečného bylo a k tomu jsem ho viděla, když byl u nás. Piš jí a představ jí to jak se patří. Já jsem byla nemocná. Odpusť, že to tak špatně píši, prst mě bolí. Já tě pozdravuji a zůstávám tvá upřímná sestra Lidmila Heková. Piš mi, prosím tě.

(Firma Pohl and Sommer podle Schematismu na r.1815 (Pohl Jan ve společnosti s p.Sommerem) obchodovala “mit Spezerey, Material und Farbenwaren”. Jan Pohl byl asi nápadníkem Terezie Hekové, která nijak nadšená nebyla, jak víme z této korespondence. Pozdravy matky a sestry jsou české. Pro záplatu boží, psáno česky v německém textu. Traplivé = těžké.)

V Berlíně 2.října 1815

Panu Fr.Hekovi v Dobrušce

Váš vzácný dopis z 22.minulého měsíce jsem dostal 30. I vy jste jistě už dostal povozem pana Pohla a Sommera můj dopis ze 14.září. Dovozné z Berlína do Prahy činí 5 tol. ve dvacetnících za 1 q a bylo splatné v Praze. Patrně vznikl u pana Pohla a Sommera omyl, neboť na nákladním listě bylo poznamenáno: za 1 q 5 tol. = 7 1/2 zl. ve dvacetnících. Ostatně to nic nevadí, vozka bude, až se vrátí do Berlína, vyplacen ode mne, bude mi velmi milé, když budu moci vám prokázat malou službu.

Odpovídám vám tímto ještě jednou, že se nemáte kvůli svému závazku přenáhliti. Až přejde termín 4 měsíců, ode dne přijetí a vy snad ještě nebudete mít všechny bible prodané, můžete vždycky ještě psát o prodloužení platební lhůty, neboť fond Společnosti je značný a odbyt českých biblí, kterých mají na skladě ještě několik tisíc, není tuze velký, takže je jedno, jestli bible leží u vás anebo tady. Máte-li odbyt, můžete jich dostat víc, ale z pouhého ohledu na větší odbyt se představení těžko dají přiměti k rabatu. To by se muselo udělat takto:

Páni Elsner a Jeník, dosavadní sekretáři, byli nyní jmenováni řediteli. Adresu pana Greye vám dosud nemohu udat, protože ten kazatel z Londýna dosud nepřijel, ale bude tu už co nejdříve.

Sestře jsem psal do Prahy, jsem však od 1.července bez zprávy od ní, ač mi má odpovídati na 3 psaní.

Mad.Marie Hekova v Dobrušce

Má předrahá panímámo!

Velice mi bylo milé od nich pár řádků čísti, nebo od nich dávno nic jsem nečetl. Milé mi jest, že se zdrávi vynacházejí, ale ještě milejší by mně to bylo také od nich slyšeti, že se jim dobře vede; ale tak je na světě samá trampota a soužení a k tomu i od zlých lidí pronásledování. Musíme to soužení od Pána Boha přijmout neb on sám ví, co nám je k dobrému a co nás k němu víc přivádí. Němci říkají: Not lernt beten. Jak jsem to já zakusil, co nouze jest a nouze mě přivedla k mému stvořiteli! Ó! Pán Bůh žádného neopustí, kdo se jeho nespustí a jej o jeho pomoc prosí, on jest milostivý a pomůže nám, když ví, že jeho zpomožení nám dobré bude. Pán Bůh mně pomohl ze mnoha úzkostí, když jsem ale mu se odevzdal a o jeho svatou pomoc prosil; tak on také tenkráte nás neoslyší a jeho svatou pomocí nás obdaří. On má mnoho cest a všechno tak řídí, že to musí jít tou cestou, po které on to chce mít. Žádný jiný nám nemůže spomoci ani nás uslyšet než jedině on sám nám spomůže.

Terynce jsem psal, jí to dobře na srdce položil a co jen mohl jako bratr jí představil, aby to štěstí nenechala utéci. Já čekám každý Posttag od ní nějaké psaní dostat, nebo mně dávno nic nepsala.

2.října pro krátkost času neodesláno. Odesláno 15.

Milá sestro!

Odpusť mi, že jsem tobě dávno nic nepsal, nebo nemám vždycky času, když domů píši. Tohle tobě píši v ten čas, kdy ty už zajisté spíš, nebo mé hodinky už na jedenáct ukazují a zítra jde pošta pryč. Tak to píši spěšně. Ty mně musíš odpustit, jestli já podle české dobropísemnosti nepíši a ty jako učený Čech to nesmíš tuze kritisovat.

Ačkoliv jsem tebe dávno neviděl, tak si mohu pomyslit, že ty jako čtrnáctiletá holka již rozum máš a že Terynce tys všechno dobře představila. Že tebe malým dítětem nazvala, musíš jí odpustit, nebo co se člověku nelíbí a on k tomu když je nucený, tak je nevrlý a v nevrlosti uráží každého, kdo k jeho dobrému mluví. Tys byla nemocná, o tom jsem nic neslyšel. Mně také zdraví tuze nezbývá, nebo co jsem byl u mého předešlého pána, měl jsem tam velkou a těžkou práci a to mně tuze těžké přišlo, já jsem tuze slabý a na prsou mě to bolí. Já mám dobrého doktora a doufám v Pána Boha, že mně brzo lepší bude.

(Koncepty psaní Frant.Adama Heka na sestru a matku jsou české. Na témž archu je zachován koncept psaní na Vojtěcha Ježka ve Sprotavě, kterým mladý Hek urguje sukni pro matku.)

V Dobrušce 14.října 1815

Milý synu!

8.října nastala v naší rodině smutná změna. Toho dne, v neděli, ráno o půl páté hodině, zemřel náš přemilý otec, pan Antonín Ježek, na mrtvici a všemi oplakáván byl 11.t.m. slavnostně pohřben. Jeho oba páni synové, duchovní, doprovázeli zesnulého ke hrobu. Paní matka, po něm pozůstalá vdova, je čilá a zdravá. Před několika okamžiky odjel odtud domů kyšperský pan farář a bydžovský odejde teprve zítra. Dal jsem panu faráři přečíst tvůj list z 2.t.m. a on omlouval své mlčení tím, že nevěděl tvou adresu. Dal jsem mu ji a bude ti brzy psát. Současně jsme dostali dopis od pana švagra Františka Ježka z Livorna. Bydlí v Pescheria Vecchia č.212. Daří se mu tam dosti dobře. Nepsal jsi mu? Strýc Vojtěch Ježek ve Sprotavě dosud nesplnil svůj slib, že pro naši paní matku udělá sukni. Mám každých 12 dní a někdy i dříve příležitost do Vratislavi, kdyby ji tam poslal, dostal bych ji brzy a bezpečně, kdybych předem věděl, kam ji odevzdá. Zima se blíží a paní matce by byla velmi vítaná. Zítra očekávám povozníka z Prahy a s ním konečně určité vyjádření Terynky. Podle něho se určí, mám-li příští týden jet do Prahy anebo jen obstarat příležitost, která by ji dovezla domů. To dobré dítě má úplně svobodnou volbu. Nechci ji k ničemu nutit, ač mně není lhostejný její prospěch; bohužel se zdá, že to neuznává. Jestli se nerozhodne zvolit si pana Pohla, zůstane v Praze jen do 25.-26.října a pak přijde k nám.

Omyl, který vznikl v Praze kvůli nezaplacenému poplatku za dovoz biblí, je mi nepříjemný. Nepočítal jsem tolik a nepřijdu při 26 již prodaných kusech na své peníze, neboť jsem při prodeji nepomýšlel na žádný zisk, nýbrž prodával jsem je z lásky k jejich šíření jen za nákupní cenu. Pan kazatel z Klášterce Opočenský mi svůj díl úplně přenechal. Mám starosti, kdy je budu moci všechny prodat. Jde to s nimi velmi pomalu a já se obávám, že exempláře, poslané nad moji objednávku zůstanou hezky dlouho ležet. Zamýšlím napsat panu Jeníkovi – jen co budu mít trochu víc pokdy – a učiniti mu rozklad, že bych podíl pana Opočenského, kdybych snad jej neodbyl do platební lhůty – a to mohu očekávat – musel pokládat za zboží v komisi a mohl je zaplatit teprve tehdy, až by se mi peníze na ně sešly. Neboť když já jednám nezištně a z lásky k většímu rozšíření čistého Slova božího je bez jakéhokoli zisku prodávám a zachovávám se tudíž podle přání společnosti, bylo by také nenáležité chtít, abych měl při svém spravedlivém úmyslu škodu.

Adresu Lorda Greye očekávám časem na jisto. Neustálým kolísáním papírových peněz je obchod v rakouských státech velmi omezen. Obchod v Berlíně je mi už dlouho znám a Vratislavi se dávala vždycky přednost. Podle Hamburského korespondenta bylo tam očekáváno loďstvo z Jamaiky a cukr nemá přidražiti, ač se plně potvrzuje, že mnoho lodí ztroskotalo.

Také v Itálii obchod uváznul. Pan švagr Ježek se vyjadřuje, že livornské obchodní domy jsou nad tím rozhořčeny. Lépe může být teprve tehdy, až vláda zapustí lépe kořeny. Naše italské obchodní domy propustily všechny americké lodě a od toho se očekává časem mnoho dobrého.

Zcela schvaluji tvou vůli zůstati ještě přes zimu v Berlíně. A na jaře by sis přál přijít do některého přímořského města? Po ukončení války bude všude dost kupeckých mládenců; tuzemci budou chtít míti přednost, ale dobrá konduita, závažné doporučení solidního domu získají přednost i cizincům. Obstaral jsi tedy poplatek za vypravení biblí do Prahy za mne? Jak ti to mám nahradit? Pan papírník odjel odtud včera. V zimě pojede s papírem do Vratislavi.

Paní matka je zdráva, až na nohy, které se přes všechny užité prostředky pořád ještě nechtějí zahojit. Lídy je také zdráva a hodně roste. Je to dobré dítě a obstará nám nejednu menší práci. Pan pater Ziegler byl povolán za profesora morálky na královéhradecké lyceum a bude od 1816 dosazen.

Žij blaze, můj milý synu a snaž se, abys byl co možno nejšťastnější. Fr.Hek.

(Zachovaná obálka s adresou prozrazuje, že Fr.Adam Hek byl “im Comtoire C.F.Lüderitz”. Livorno, přístavní město v Itálii.)

V Berlíně 24.ledna 1816

Fr.Hekovi v Dobrušce

Váš vzácný dopis z 12.t.m. jsem s velkou radostí dostal 20. Jisté je, že opustím Berlín v dubnu, avšak panu Elsnerovi se dosud nemůže podařit, aby mě usadil ve Štětíně. Navrhoval mi Královec a Gdansko, kam chce také tyto dny kvůli mně psát. Dosud to však nespěchá, až bude volná plavba, bude také více volných míst. Nyní bych měl i zde příležitost dostati se do contoiru, kde se prodává jen ve velkém, dávám však přednost jiným městům.

Divím se, že pan strýc v Kyšperku předstírá, že ztratil mou adresu, mohl mi přece napsat prostřednictvím pana Elsnera. Pravá příčina asi bude, že jsem mu psal trochu příliš luteránsky – příště už nic takového číst nebude; tím se mi znovu potvrdila má zkušenost, že se člověk má varovat toho, aby příliš hlasitě dával najevo své mínění o nějakém předmětu, když vidí, jak druhému se to nelíbí, že on je tomuto předmětu nakloněn.

1.ledna psal vám pan Elsner, jistě jste už jeho dopis dostal a také bible. Příště můžete dostat bible franko do Dušník nebo do Lewina, neboť král povolil Biblické společnosti volné porto pro bible. Můžete napsat, do kterého místa byste si přál poslání biblí. Bible můžete dostat také v kůži vázané za jeden tol. podle kursu za stejných podmínek. Bylo by to pro vás lepší, když chcete prodávat bible už vázané, neboť vím, že tak pěkně svázané bible u nás nedostanete.

Protože se tady ve městě dobře vyznám, bylo pro mne docela lehké najít Filipa Heka. Stálo mě to pouze hodinu námahy, abych ho nalezl. Měl jste starosti, můžete být však úplně klidný a bez starostí kvůli mému styku s ním, ujišťuji vás, že neopustím zásad, na kterých jsem se jednou usnesl a pro žádný světský zisk nezanechám cesty ctnosti a cti, která jediná dělá řádného muže. Tato cesta je sice velice kluzká a nepravost velice vábná, ale chci bojovat a s pomocí boží zvítězit.

V Dobrušce 4.listopadu 1816

Můj milý synu!

S velkou radostí četl jsem tvůj list z 5.října, ale nebyl jsem s to odpovědět na něj dříve. S posvícením je práce celý den, paní matka je nepřítomná a já se mořím s všelijakými vedlejšími pracemi, že jsem často takřka úplně rozmrzelý.

Protože to s nohou paní matky nechtělo být lepší, musel jsem – abych předešel zlu horšímu – myslit na to, najíti nějakého schopného doktora. V Teplicích je proslulý doktor a ten chce naši dobrou matku za 6-8 neděl úplně uzdravit. Zapomněl jsem na všechno a myslil jen na to, abych jí pomohl. 22.října tam odjela a bude tam očekávat své uzdravení. Dejž Bůh, aby se to zdařilo. Mé postavení však při tom není nejpříjemnější, neboť všechny starosti leží na mně jako břemeno.

Panu Elsnerovi nemohu tentokrát psát, poroučím se mu co nejlépe. V Dušníkách jsem učinil opatření, aby vázané bible – a já si přeji mít všechny vázané – zůstaly ležet na poštovním úřadě mně k dispozici; mám však těžkosti s celním úřadem, který je chce poslat do Prahy k censuře. Kdybych se nebyl ptal, byl bych je mohl dostat pomocí pašeráků, ale teď už mi není žádná pomoc. Tak smutně to dopadá v našich státech se Slovem božím. Musím zbytečně platit dovozné z Dušník do Prahy a odtud k nám. Jinak to nejde.

Kounovský Werner mě zase prosí, abych mu objednal 100 tun lněného semínka a sice 40 tun rižského, 40 tun vindavského a 20 tun libavského. Pojedeš-li brzy do Štětína a objednávka by mohla ještě počkat, nevěděl bys tam o něčem výhodném pro sebe i pro mne? Jako zálohu složí Kounováci 1000 zl v hotovosti a v lednu 1817 při dodávce zaplatí zbytek. Kdybys v této věci nemohl nic udělat, musel bych se spolehnout na pana Starka ve Vratislavi. Až dosud jsem mu o tom vůbec nepsal, protože bych byl rád znal napřed tvé mínění. Vůbec ti tento artikl doporučuji jako velmi výhodný v této krajině. Peníze za něj se dostanou hned a přinesou značný užitek. A tak, kdybys měl dobré známosti, mohlo by se v tom hodně pracovat.

Holoubek má dobrou naději, že se mu podaří jeho záležitost, založiti si tu obchod. Magistrát a okresní úřad to u zemského soudu doporučily. Hruška se vyrovnal se svými věřiteli na polovinu.

Předešlý týden poctil mě svou návštěvou abbé Dobrovský. Mluvil mnoho o starém panu Elsnerovi a panu Jeníkovi, kterého co nejpřátelštěji pozdravuje. Starý pan Elsner zemřel prý už před mnohými lety a na S.Elsnera se pamatuje jako na mladíka.

18.října tu byl pan farář z Kyšperku a jeho pan bratr z Bydžova. Pozdravují tě srdečně. Pan Heysler je dosud zde a jeho pan bratr zůstal ve Vídni; pan Rülling je nyní na Novém Městě, ale často k nám přichází. Babička churaví, ale ne nebezpečně. Jinak se v příbuzenstvu nic nepřihodilo. Terynka i Lídy tě srdečně pozdravují. Lituji jich, že se musí se mnou dělit o břemeno starostí. Jsou to dobré děti.

Musím končit, poštovní posel spěchá. Žij blaze, můj drahý, a piš mi brzy, zvláště kdybys mi mohl říci něco výhodného o lněném semínku. Pozdravuje tě a líbá tvůj otec Fr.Hek.

(Kounov, horská ves za Dobruškou. Riga, město v Livonsku. Libava a Vindava jsou města v Kuronsku.)

F.V.Hek píše synovi

sebral, přeložil, úvodem a poznámkami opatřil dr.Josef Dostál, vydal nakladatel Václav Petr v Praze o Novém roce 1940

Ohodnoťte

5/5 (1)