Vedle rozsáhlého Jiráskova rukopisu jeho vrcholného románu Temno, který začal vycházet časopisecky v roce 1912, a souvisejících Jiráskových poznámek a výpisů se do dnešních dnů dochoval zlomek konceptu Jiráskovy historické studie z jeho bádání v archívech, která se vázala k “Temnu”, respektive k jedné z důležitých, tragických postav románu, k myslivci Svobodovi.
Studii zřejmě plánoval Jirásek uveřejnit v některém z časopisů, se kterými spolupracoval, jak to často činíval. Pravděpodobně ji začal psát v době první světové války či těsně před ní, a závažné válečné okolnosti znemožnily Jiráskovi její dokončení, kdy později na text evidentně zapomněl. Ač se jedná o krátké torzo, je jistě zajímavé minimálně tím, čím vším se Alois Jirásek zabýval a co poutalo jeho pozornost.
Myslivec Svoboda je důležitou postavou Jiráskova románu “Temno”. Jeho tragický osud líčí Jirásek sugestivně, přímo i jaksi zpovzdálí, očima osob románu, kterých se přímo osobně nedotýká. Tímto pohledem tak Jirásek dociluje mimořádného účinku – navozuje přesně ten pocit, který obyčejní lidé žijící v útlaku a nesvobodě mají, když se jich perzekuce sice přímo netýká, ale vědí, že je všude kolem, a tím se vytváří všeobecný strach, obava a ostražitost.
Ostatně stačí krátký úryvek z románu:
Za poslední návštěvy Jiříkovy, bylo jednou v květnu odpoledne, začal ihned, jen Jiřík vstoupil, o deklamátorovi.
„Pan soused zmizel,“ hlásil Hubátius.
„Zmizel?“ žasl Jiří. „Snad –“
„Utekl, myslíte. Ne, to ne. Před pěti dny odpoledne jsem ho viděl naposledy. To přišel odpoledne domů a již nevykročil; večer nebyl ani “u Vorlíčků”, a ráno odešel. Kdy, nevím, já ho neviděl odcházet, ale podruhyně dole povídala, že ho zahlídla časně ráno, hůl v jedné a uzlík v druhé ruce. Hospodáři prý ohlásil, že jde na nějaký den z Prahy, do čtrnácti dnů však že se navrátí.“
Jiříkovi převanulo pomyšlení, vrátí-li se opravdu, hned však je zamítl a řekl jen:
„To je divné. Kam by se to vypravil –“
„Já vám, Jiříčku, povím; mně to, pravda, neřekl, ale myslím, že se nemýlím. Do Kopidlna šel.“
„Za bratrem!“ zvolal Jiří, překvapen. „Za tím myslivcem.“
„Tak.“
„Navštívit ho.“
„A snad rozloučit se s ním, a snad navždycky.“
“Myslíte –“
„Jak teď jsou zákony,“ Hubátius, juris licenciát, nadobyčej zvážněl, „a patenty proti nekatolíkům. To bludařství a kacířství, a kdo by je nějak fedroval, pokládá se pro crimine contra statum. Všechny patenty proti heretikům jsou tuze ostré, obzvláště poslední, předloni vydaný. To jsou tresty, a jaké, samá těžká práce obecní, na rok je nejmenší, galeje…”
„Ale tak starý člověk byl by na veslování na galejích nedostatečný.“
„Tak je tu ještě mrskání a vypovězení ze země. A hůř ještě s těmi, kdož kacířským učitelům a predikantům zdržování a doupě dávali a je skrejvali, nebo kdo tajná conventicula drželi a kacířské knihy vevláčeli. O těch se vejslovně v tom patentu rozkazuje, že musejí být na hrdle mečem trestáni.“
„Musejí,“ tiše opakoval žasnoucí Jiří.
„Tak je to vejslovně v tom patentu, nu, a ten myslivec takového kacířského vyslance či emissarium skrejval, sám jste to vypravoval…”
(kapitola LXVIII)
V ARCHIVU MĚSTA KOPIDLNA (?)
V archivu města Kopidlna mají sešit nevázaný, na jehož první straně je nadpis:
“Počet obecní městys Kopidlna, příjem a vydání peněz, obilí v slámě a na zrní a všelikterých materiálních věci vztahujíce se na r. 1728 –“
Na ukázku několik zápisů:
“Za 1/2 libry svíček na věž proti mrakům při zvonění 5 gr. 3 d. – Kováři od spravení mříže do šatlavy 20 gr. – Za plátno k smrti popravní Kubíčkovi, též od šití spodků 25 gr. 3 d. – Od vymlácení 66 mandel 1 snopu 5 kop 32 g. – Za 14 pometel pro vojáka do maštale, též kuchařce k metení 14 gr. – Za 35 vozů mrvy po 4 1/2 gr. – Kopa hřebíků podlažních.”
Mezi takovými zápisy také tento:
“Za 6 prken k popravě Tomáše Svobody do důchodu 33 gr.”
Tomáš Svoboda, myslivec, je znám z Jiráskova “Temna”.
