Vrcholný Jiráskův román “Temno” začal vycházet na pokračování těsně před začátkem první světové války. Ve vypjaté politické a poté válečné situaci si získal nesmírnou popularitu jako málokterá jiná česká kniha.
Není divu, že se přední český vydavatel Jan Otto chopil obchodní příležitosti a rozhodl se vydat Jiráskovo veledílo, po kterém byla mimořádná poptávka, znovu i za první světové války.
Jenže ouha – za války cenzura radikálně zpřísnila! A již tištěnému “Temnu” slovutného spisovatele a školního rady Jiráska hrozila konfiskace!
Jak to tehdy s konfiskací bylo, prozrazuje jedna z důležitých postav naší novodobé historie, statečný Přemysl Šámal (1867-1941), jeden ze zakladatelů a také i vůdce nikdy neodhalené protirakouské odbojové organizace Maffie, později kancléř prezidenta T.G.Masaryka a Edvarda Beneše a na sklonku svého života odvážný účastník protinacistického odboje, kdy opět stál v čele odbojové organizace, tentokrát pod názvem “Politické ústředí”, která však byla gestapem záhy odhalena.
O chystané konfiskaci “Temna” do památečního spisku “Konfiskace u Ottů ve válečných letech 1914 až 1918” z roku 1928 napsal:
“Za války jsem se denně scházel s dr. Zdeňkem Vorlem, nyní sekčním šéfem v ministerském presidiu a tehdy státním zástupcem, jenž byl členem naší Maffie. Účelem těchto schůzek bylo míti v evidenci všechno, co se děje u státního zastupitelství, abychom nebyli ničím překvapeni. Jednoho večera upozornil mne dr. Vorel, že přišel důvěrný dopis policie o zabavení Jiráskova “Temna”. Zjistil, který státní zástupce je touto záležitostí pověřen, podal jeho charakteristiku a naznačil prostředky, jakými snad by bylo lze konfiskaci předejíti. Věděli jsme, jak zázračně “Temno” působí na náš lid, a považovali jsme za svou povinnost, za každou cenu je zachrániti. Napsal jsem proto nakladateli Ottovi oba dopisy, jež máte z archivu nakladatelství a jež chcete otisknouti; dávám k tomu ochotně svůj souhlas.”
První dopis je tento:
Obálka: Slovutný pán pan cís.r. Jan Otto, Praesident Živn.banky, ryt. žel. kor. etc. etc., Praha II., Karlovo náměstí.
Po straně: Soukromé!
V Praze, 24.IV.1916
Slovutný pane praesidente!
Před nějakým časem doslechl jsem se soukromě, že mezi knihami, jež policie dává zkoumat a jimž eventuelně hrozí zabavení, nalézá se i Jiráskovo “Temno”.
Nečinil jsem tehdy žádných kroků, ba neupozornil jsem také nikoho, poněvadž mně při bližším informování se na příslušném úřadě bylo důvěrně sděleno, že není radno na věc příliš upozorňovati, že snad tím spíše kniha při posuzování proklouzne.
Přes to nepustil jsem věc se zřetele a poněvadž dostala se nyní do stadia dalšího, kde snad bude možno přiměřenou intervencí zabavení zabrániti, dovoluji si Vaši Slovutnost na následující zjištěné okolnosti upozorniti: U policejního ředitelství kniha, bohužel, pozornosti neušla a policie navrhla státnímu zastupitelství zabavení knihy. U státního zastupitelství, kamž návrh policie 22.t.m. došel, má referát v rukou p. státní zástupce dr. Ullmann, Čech, úředník objektivní, který prý po svátcích hodlá předložiti věc vrchnímu státnímu zastupitelství s návrhem, aby kniha zabavována nebyla, poněvadž zakládá se na historickém bádání a s válkou nikterak nesouvisí.
Nebezpečí hrozí však u vrchního státního zastupitelství, kde – podle zkušeností, které máme – jest směr rozhodně nepříznivý. Ráčíte-li míti na dvorního radu Merhauta vliv, bylo by dobře, zavčas ho použít.
Rovněž dostalo se mně pokynu, že by bylo dobře i u dozorčího úřadu válečného přiměřené kroky učinit, poněvadž jistě i tento úřad bude tázán o náhled.
Tam snad by bylo snáze možno docílit příznivého vyřízení, poněvadž Temno s věcmi válečnými naprosto nemá souvislosti.
Prosím, abyste ráčil dopis tento laskavě považovati za důvěrný – jakmile se dovím něčeho dále, neopomenu o tom podati opětnou zprávu.
Trvám s obzvláštní úctou Vám, slovutný pane praesidente, oddaný
Dr. Šámal.
Na počátku dopisu rukou Ottovou: odp. 26.4.1916.
Z této odpovědi zachován Ottův koncept, psaný tužkou:
Slovutný pane doktore!
Za lask. upozornění vzdávám díky nejvřelejší a budu povděčen, když byste mi oznámil, dozvěděl-li jste se něco nového. Jsem churav již mnoho neděl a nemohu sám návštěvy vykonat, prosil jsem však p. vládního radu Jiráska, který slíbil, že dnes ty dva pány sám navštíví. Zprávu dosud nemám.
Nemám nikoho, kdo by u dozorčího úřadu v. mohl nějak působiti.
Druhý dopis je bez obálky:
V Praze, 28.IV.16
Slovutný pane praesidente!
Pozdě večer včera zvěděl jsem zcela důvěrně, že záležitost Jiráskova Temna nalézá se na cestě velmi dobré, byl jsem ale požádán, aby se prozatím se všemi intervencemi sečkalo.
Ráčil-li jste tedy buď sám, aneb p. školní rada Jirásek učiniti opatření, aby se někde intervenovalo, prosím snažně, račte ihned všechny kroky zastaviti.
Časem dovolím si podati osobně důvěrnou zprávu, kdo měl zásluhu o to, že se věc dostala do dobrých kolejí.
Přeje Vaší Slovutnosti brzkého pozdravení trvám s obzvláštní úctou oddaný
Dr.Šámal
Na počátku dopisu rukou Ottovou: odp. 1.5.1916.
Doleji tužkou: Děkuji, a při větě o zastavení intervence v druhém odstavci: Stalo se!
Jiráskovo “Temno” přece jen vyšlo. Za první světové války dokonce několikrát. Tato válečná vydání jsou nejen důkazem mimořádné obliby díla, ale i odvážného úsilí v těžkých válečných časech. Dodnes navíc patří k vzácným sběratelským exemplářům.
