Nechvalně proslulá tzv. “jiráskovská akce” sice proběhla pod záštitou prezidenta Klementa Gottwalda, ale jejím hlavním tvůrcem byl historik a politik Zdeněk Nejedlý (1878-1962), který se kdysi dostal do blízkosti Aloise Jiráska a vydobyl si Jiráskův respekt a uznání. Je bez jakýchkoliv pochybností, že dílo Aloise Jiráska měl Nejedlý upřímně rád. Ale jakmile se Nejedlý dostal do politiky, respektive jakmile dostal téměř neomezenou možnost ovlivňovat českou kulturu a obyvatele země, začal všem zcela bezohledně vnucovat pouze své oblíbence.
Ovšem láska vnucovaná lásku v srdci nevyvolá! Kdo by byl rád, že se mu něco/někdo státem vnucuje, zvláště za doby temného diktátu jedné strany!
A tak lidmi upřímně milovaný autor, jakým Alois Jirásek do té doby byl, dostal za “jiráskovské akce” (hlavně v padesátých letech 20.století) nálepku oficiálního státního a stranického autora. Z miláčka národa se stal autorem zprofanovaným, neoblíbeným a propojeným s komunistickou mocí. Ještě dnes v mnohých lidech vyvolává Jiráskovo dílo nevoli a neschopnost posuzovat jej objektivně. Naštěstí pro své nesporné nadčasové kvality získává Jiráskovo dílo i dnes svoje upřímné příznivce, i když se přirozeně nemůže již jednat o oblibu masového rozsahu.
Nejedlého prosazování Aloise Jiráska nebylo však zcela po chuti ani některým tehdejším mocným.
Svědčí o tom skutečnosti, které zjistil a ve své objevné knize “ZDENĚK NEJEDLÝ, POLITIK A VĚDEC V OSAMĚNÍ” (nakladatelství Paseka, 2012) zveřejnil její autor Jiří Křesťan:
Radikálové v KSČ nechápali, proč strana věnuje takovou pozornost Aloisu Jiráskovi jako bývalému národnědemokratickému senátorovi (Alois Jirásek nikdy komunistou nebyl!). “Jiráskovská akce” jim ležela v žaludku, což dávali na jednáních dost najevo.
Podle sdělení Alexeje Kusáka autoru knihy v dopise z 14.6.2006, kdy se odvolal na svědectví Jiřího Bendy, jehož bratr Bohdan Benda byl branným tajemníkem Krajského výboru KSČ v Praze, častovali Jiráska hanlivou přezdívkou – mezi sebou jej překřtili na “Čuráska”.
“Jiráskovská akce” pak byla jimi nazývána “Čuráskova akce”, což vždy vyvolávalo bujné veselí.
“Jiráskovské akci” sice nezabránili, ale podařilo se jim zmařit práci na chystaném sborníku textů o Jiráskovi, který měl být vydán v roce 1951.
Starý a vážný Zdeněk Nejedlý nesl taková urážlivá slova velmi těžce. Vždyť se tak snažil zkulturnit národ! Nejenže zařídil obrovské náklady knih, které byly distribuovány do každé sebemenší vesnické knihovny, ke každé knize napsal doslov, na kterém si dával obzvláště záležet. Ale ani tyto doslovy nikdo neocenil. Odborníkům i čtenářům vadila absence objektivity a deformovaná, politicky motivovaná hodnocení.
Autor zmíněné knihy cituje záznam Jana Zábrany, jemuž pražský kožešník Rudolf Š., s nímž se v roce 1952 setkal ve smíchovské Tatrovce, odůvodnil, proč si kupuje knihy z “jiráskovské akce”:
“Co bych si to nekupoval, když mám Jiráska rád… A podívej… ten list s těma jejich kecama, ten já vždycky vezmu žiletkou a vyříznu, perfektně, čistá práce, pohraju si s tím, aby se mi to nerozešlo ve hřbetě… No a vzadu to taky vyříznu… ty kydy vo podmětu, na to jim seru… No a mám doma v knihovně bezvadně vázanýho Jiráska na bezvadným papíru, kterýho mi ty svině komunistický způlky zaplatily.”
Zdeněk Nejedlý je dnes řazen mezi negativní postavy české historie, ač značná část jeho života a díla zasluhuje pozornost i uznání. Vše dobré však přemohla nesoudnost staříka, kterému spadla moc do klína a kterou sobecky zneužil.
Ovšem nedá se říci, že by takový soud dějin byl nespravedlivý…
(volně podle knihy Jiřího Křesťana: Zdeněk Nejedlý, politik a vědec v osamění, str. 371-372)
