Václav Beneš Třebízský (1849-1884) byl v počátcích Jiráskovy umělecké tvorby respektovaný a uznávaný autor historické prózy. K Jiráskovi měl spíše rezervovaný vztah – přece jen pro něj znamenal vážnou konkurenci. Ač k sobě oba moc blízko neměli, dokázali se spolu alespoň na chvíli v těžké situaci sblížit.
A to, co je sblížilo, byly finanční problémy – lépe řečeno chování vydavatelů, kteří se zdráhali platit oprávněné honoráře.
Vydavatel Šašek nechtěl Jiráskovi doplatit honorář s velmi chabým odůvodněním:
“… že prý utrpěl ztrátu pro tu “kritiku”, již trvám brněnský Hlas přinesl a jež proto rozsápala mou knihu, že tam tištěno bůh a ne Bůh. Učil jsem se ve škole, že to obojí dobře – a proto jsem strnul, když ten pan “kritik” napsal, že já se nad boha vyvyšuju!!, že své jméno píšu velkým písmenem! Této nesmyslnosti se ujal pan Šašek, a ač kniha jinde příznivě byla přijata, chtěl mně ostatní honorář strhnout.”
Ale Jirásek se – jak bylo v jeho povaze – nedal. Pohrozil vydavateli advokátem a své peníze dostal.
Těžce nemocný Třebízský dopadl podobně – místo honoráře mu vydavatel Šašek poslal pár výtisků vydaného díla. A tak v největší zoufalosti (“člověk pracuje až do úpadu a jiní – z toho mají”) požádal Třebízský Jiráska o radu a pomoc. Peníze nutně potřeboval i kvůli své nemoci.
Tento bolestný dopis se zachoval v Jiráskově pozůstalosti a v tomto příspěvku je poprvé představen veřejnosti.
A Jirásek bez otálení podal nemocnému konkurentu pomocnou ruku:
“Ty časy nejsou, aby nakladatelé měli z našich knih škodu. Jsou to bezohlední, až na čestné výjimky, lidé, kteří kšeftují s naším duchem a mozkem i srdcem. Máte-li smlouvu, pohrozte mu žalobou a odvolejte se přímo na mne – ať vědí, že se také nedáme. A kdybyste i smlouvu neměl, musí Vám zaplatit.”
A dodal o Šaškovi, že by si “nejraději tropil sobě šašky ze spisovatelů, literatury i z obecenstva!”
Bohužel se Třebízský evidentně tolik potřebných peněz už nedočkal – krátce po obdržení Jiráskova dopisu předčasně zemřel… A vztah, který tak krásně začínal Jiráskovou nabídnutou pomocí, neměl čas se dále rozvinout.
Zůstal však další z mnoha krásných důkazů ryzích charakterů velkých osobností.
