Jiráskovo odvážné politické angažování za první světové války bylo pro domácí odboj a vůbec pro český národ, který prožíval těžké časy, zásadní. Svou nesmírnou autoritu a mimořádnou oblibu, které se těšil jako nejmilovanější český spisovatel, autor čerstvého dobového hitu, románu “Temno”, využil Jirásek v kritických chvílích pro ty nejušlechtilejší myšlenky každého vlastence – aby národ v trýzni světové války povzbudil a pomohl mu k samostatnosti.
Díky Jiráskovi měl mimořádný ohlas nejen “Manifest českých spisovatelů” z roku 1917, ale i národní přísaha z 13.dubna 1918, kterou v Obecním domě Jirásek osobně přednesl.
Nikdo tehdy nemohl ještě vědět, jak válka dopadne, situace se naopak velmi zostřovala, takže jakékoliv politické vystoupení znamenalo velkou odvahu, protože riziko stíhání bylo stále značné.
Jak velký ohlas zaznamenala Jiráskova aktivita za první světové války, ale i jak mimořádně bylo Jiráskovo dílo tehdy oblíbeno, dosvědčuje i vzpomínka Vladimíra Síse (1889-1958), novináře a spisovatele, obdivuhodně statečného účastníka prvního i druhého odboje, znalce Balkánu a bulharštiny. Za první světové války působil v Bulharsku, kde bojoval za budoucí samostatný stát. Za druhé světové války byl vězněn a mučen, zatčen a tvrdě mučen byl i komunisty – roku 1950 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 25 letům vězení za velezradu. Zemřel na následky krutého věznění, kdy mu byla dokonce odepřena lékařská péče, kterou nutně potřeboval.
Občané rodného Maršova na významného a statečného rodáka nezapomněla – v roce 2018 mu i jeho bratrovi odhalili pamětní desku.
Čest jejich památce!
OHLAS JIRÁSKOVY NÁRODNÍ PŘÍSAHY V BULHARSKU (1930)
*
Bylo i v české kolonii v Sofii neveselo za války.
Nastalo rozdvojení, utvořily se tábory austrofilský a rusofilský. Abych očistil spolek “Čech”, reprezentující a soustřeďující naši kolonii v Bulharsku, dal jsem prostě z něho austrofily vyloučiti a spolek, v jehož čelo postaven jako předseda Jos.Komeštík a jako místopředseda inž. Fr.Král, zaujal frontu vysloveně protirakouskou. Rakousko-uherskému vyslanectví jsem pak ohlásil, že spolek “Čech” přerušuje s ním jakékoli styky.
Za velkolepých oslav 500. výročí smrti Mistra Jana Husa, které jedině v Bulharsku nabyly rázu všestátního díky zakročení mému a prof. Iv.Mrkvičky u tehdejšího ministra národní osvěty Peševa, a vykonány byly ve všech bulharských středních i národních školách, vzal jsem ty nejoddanější národní myšlence krajany do první národní přísahy.
To stalo se ve Slovanské besedě 11. července 1915.
Ale už dávno předtím velmi mnozí ze sofijských Čechů náleželi k sofijské Maffii. Z jejích členů např. prof. Uměl. prům. školy Josl. Pitter litografoval první mapu příštího českého státu, knihař Došek vyvázal první české memorandum v dubnu 1915 zástupcům dohodových vlád odevzdané, prof. Iv.Mrkvička vyjednával s dohodovými vyslanci v Sofii, inž. Fr.Král byl důvěrníkem ruského přidělence pluk. Tatarinova a musil jsem ho pak v září 1915 zachraňovati, když byl z naléhání rakouského vyslanectví zatčen, aby byl vydán Rakousku. Zachránil jsem mu tehdy život, aby ho pak ztratil v Rusku!
Pak ale Bulharsko vstoupilo do války.
Zastavil jsem spolkovou činnost, poněvadž jsem se musil sám na čas uchýliti z dosahu moci rakouského vyslance. Tak někdy počátkem října 1915 měli jsme poslední výborovou schůzi. A tehdy starý krajan Fr.Došek učinil návrh:
skoupiti kde jen možno ve více exemplářích Jiráskovy spisy, aby naši lidé měli četbu vhodnou pro nastávající těžké doby!
Návrh byl nadšeně schválen.
Jako by si všichni uvědomili, co mohou a budou znamenat Jiráskovy spisy v dobách těžkých zkoušek. Spolek zastavil pak činnost, fungovala jen knihovna.
“Jiráskovy spisy po celou dobu v knihovně se nezastavily”, tak mi pravidelně hlásíval knihovník Jos.Pospíšil.
*
Znovu ožila spolková činnost počátkem roku 1918. Scházívali jsme se již předtím k důvěrným schůzím v domě předsedy tov. J.Komeštíka. První řádná výborová schůze konala se 8. ledna – dva dny po tříkrálové deklaraci.
Pak před koncem dubna přišla zpráva o pražských jubilejních slavnostech a o složení národní přísahy dne 13. dubna.
Svolal jsem ihned výbor a oznámil všem členům, co se v Praze děje. Promluvil jsem jim o velkém činu Jiráskově. A bylo radostno hleděti do očí přítomných, vesměs dobrých českých řemeslníků a živnostníků. Byl tu vedle Komeštíka zámečník Diviš, knihaři Došek a Glos, stolaři Pospíšilové a jiní.
A tehdy zopakovali jsme si všichni Jiráskovu národní přísahu. Byla to tichá přísaha v důvěrném kruhu.
*
Doba šla rychle a nezadržitelně kupředu a dala nám 28. říjen. Na neděli 10. listopadu 1918 dal jsem svolati do Sofie zástupce všech českých i slovenských kolonií po Bulharsku roztroušených. V přeplněném sále “U Batembergra” sešlo se přes 500 Čechů a Slováků, přišli i čeští a slovenští sedláci z Vojvodova, Gor. Metropolje i odjinud.
Promluvil jsem o významu obnovení naší samostatnosti a promluvil jsem tehdy znovu o významu Jiráskově pro českou věc. A pak znovu přečetl jsem jim jeho národní přísahu a doplnil ji přísahou věrnosti republice.
Bylo ticho v sále.
Z mnohých očí kanuly slzy. Byli tu velmi mnozí, kteří před mnoha lety nuceni byli opustiti svou nesvobodnou vlast.
A to byla třetí přísaha české kolonie v Bulharsku: přísaha Jiráskova a přísaha veřejná.
