Gabriela Preissová (1862-1946), rozená Sekerová, patří se svými vrcholnými hrami spolu s Aloisem Jiráskem, bratry Mrštíky či Ladislavem Stroupežnickým k dodnes hraným repertoárovým autorům. Její drama “Její pastorkyňa” z roku 1890 proslavil Leoš Janáček, když podle něj složil operu, která se úspěšně rozletěla do celého světa. Ale i její další mistrovské drama, “Gazdina roba” z roku 1889, posloužilo jako předloha pro operu “Eva” skladatele Josefa Bohuslava Foerstra.
Preissová vstoupila svými realistickými venkovskými dramaty na česká jeviště v době, kdy i Alois Jirásek slavil úspěchy se svými realistickými hrami “Vojnarka” (1889) a “Otec” (1894), taktéž z venkovského prostředí.
O divadelní tvorbě napsala do pamětní knihy Malostranské besedy:
“Jste mi, moji roztomilí herečtí nadšenci, ze všech mých spolubližních nejpříbuznější. Vás i mne vodí vášnivá touha, abychom našemu obecenstvu s toho námi nastokráte osvědčeného jeviště něco záludně krásného pověděli. Chvějeme se často trémou, ale ty naše vyplněné sny, že jsme se vůbec na tom jevišti octli, stojí již za to přehryznuté utrpení nejistého pocitu, abychom to co nejlépe představili.”
Nejen dochovaná korespondence prokazuje, že si Preissová Jiráska velmi vážila, a to i přesto, že si v dramatické tvorbě vlastně konkurovali. Preissová byla jednou z prvních, která roku 1917 podepsala slavný “Manifest českých spisovatelů”, zaštítěný právě Aloisem Jiráskem.
V nečetné korespondenci měla hlavně potřebu popřát Jiráskovi k významným kulatým narozeninám. K jeho padesátinám v roce 1901 mu 18.8. napsala:
Vysokoctěný pane.
Ráda bych trochu předešla celý ten nekonečný zástup, který se v blízkých dnech k Vašemu prahu přihrne, aby Vám z něho každý ten poutníček pověděl, jak Vás má rád!
Jsme zde daleko Vás odváty, ale budeme si vzpomínat Vás v památný den svátečním pocitem a s vroucí vděčností k tomu našemu dobrému českému Pánubohu, který Vás našemu národu k hrdosti poslal, a poprosíme Jej, aby Vám připojil ještě 50 zdravých, krásných let, aby Vaše dobré oči uzřely všecko to, proč Jste snil, doufal a neúnavně pracoval – celou tu naši zaslíbenou zem…
S oddaným pozdravem na Vaši líbeznou paní a dcerušku, trvám Vaše upřímná ctitelka Gabriela Preissová
K šedesátinám v roce 1911 poslala Jiráskovi krátkou navštívenku:
Slavíc vděčně a oddaně v duchu významný svátek Vašich narozenin, Gabriela Halbaerthová-Preissová poroučí se do Vaší milé paměti.
A k Jiráskovým sedmdesátinám mu v roce 1921 poslala vroucí vzpomínku na dobu první světové války, kdy prožívala těžké období, ve kterém jí bylo Jiráskovo dílo skutečnou útěchou a podporou.
U vojska, ve kterém sloužil její manžel, byla totiž svědkem vraždy, kdy vojáci ubodali nemocného zajatce – Rusa, což ji velice rozhořčilo. Dala veřejně najevo svoje opovržení k rakouské armádě a byla udána. V udání mimo jiné stálo, že podporuje Rusy (což byla pravda, neboť se snažila zajatým Rusům co nejvíce pomáhat) a spolupracuje s nepřáteli. Její manžel byl z trestu přeložen do Šamorína, Preissová byla obviněna ze zločinu pobuřování a byl na ni uvalen policejní dozor. Naštěstí případ vyšetřoval český vlastenec a obžaloba byla zastavena pro nedostatek důkazů.
Milovaný Mistře,
když jsem se navrátila z jihu, spěchala jsem k Vašim dveřím, zazvonila nadarmo…
Potom jsem přišla podruhé, ale zase mi spis. paní Červinková na chodbě řekla, že dlíte dosud tam ve svém rodném koutku na venkově.
A v zástupu těch nesčíslných, přece bych Vám tak ráda řekla, jak mi byla Vaše kronika “U nás” v bezesných nocích tam v Šamoryně v Uhrách útěchou. Byla jsem tou dobou ve vyšetřování “Verbrechen § 65 – 138” St. a bývalo mi úzko – ale Vaše knihy jako by mne hladily a šeptaly, že jsem zažila poměrně tolik krásného a nadějného oproti těm dřívějším poutníkům – co záleží na jednom životě, kdyby se utýral? Byla jsem statečnější…
Celý národ Vám pověděl tolik díků a žehnání, dovolte, aby Vám také vděčně stiskla Vaše drahé ruce Vaše Gabriela Preissová.
Ani Alois Jirásek na Preissovou nezapomněl, jak o tom svědčí další dochovaný dopis Gabriely Preissové Jiráskovi z dubna 1912:
Slovutný pane, přijměte srdečné díky za Vaší vzpomínku k mým 50.narozeninám. Říká se, že v té chvíli koně se obrací a jedou domu. Tak rychle, tak rychle…
Ale ta jízda do toho nejjistějšího domova je také utěšlivá, když má nás někdo rád a když v nás věří, že jsme nežili tak nadarmo, chtěli být dobrými božími dělníky – i dobrými lidmi…
Proto mi ta písnička blízkého podzimu hude hezkou notu a já vlastně věřím, že teď máme jaro, a ohlížím se po něm tak trochu všetečně i šťastně..
Tiskne Vám a milé Vaší paní oddaně ruce, Vaše věrná, Gabriela Preissová.
Dochovalo se sice jen pár dopisů, zato plných slov, která šla od srdce. Něco tak upřímného je opravdovou vzácností.
