Revue č. 10/2022

Ludvík Domečka:

ZÁHADNÝ NÁPIS NA HRADĚ POTŠTÝNĚ (k “Pokladu” Aloise Jiráska)

Na hradě Potštýně zbudovaném na vysokém zalesněném vrchu zachovaly se kolem nádvoří zbytky paláce v podobě podkovy, jehož konce spojuje silná zeď. Východní roh levého křídla paláce, v jehož prvním poschodí bývala velká síň s dvěma arkýři na krakorcích, obložen je pískovcovými dlouhými kvádry. Dva z nich zvláště liší se od ostatních tím, že vytesány jsou na nich žlábky, jež ohraničují obdélníky. Na vyšším kvádru je jeden obdélník, na nižším, asi 5 metrů nad zemí, dva obdélníky. V nich spatřuje se těžko čitelný vytesaný nápis v gotické minuskuli.

Nápis ten Karel Biener z Bienenberku uvádí ve svém spise “Versuch über einige merkwürdige Alterthümer im Königreiche Böhmen”, vydaném r.1778, v tomto znění:

“Signata instes, caritas extir(p)at hostes.”

F.J.Zoubek (vypsání hradu Potštejna na Hradecku z r.1879) praví, že přečetl z nápisu toho pouze slova:

“Signata – hostes”,

a že ostatek jeho je vypršalý a sotva kdy, byv nemotorně vytesán, heslo některého pána hradu správně oznamoval. Jak nápis Bienenberk vykládal, byl by jeho český překlad:

“Znamenaná stůj; láska potírá vrahy.”

Záhadný nápis na hradě Potštýně pokusil se znova přečísti Aug. Sedláček pomocí dalekohledu. Ve svých “Hradech a zámcích”, díle II. vydaném r.1883, uvádí nápis ten, jak jej přečetl:

“Signata juste securitas, evirat hostes”

a překládá jej:

“Znamenáš-li správně bezpečnost, seslabíš nepřátele.”

Záhadného nápisu na hradě Potštýně povšiml si i Al.Jirásek při návštěvách jeho a nápis ten stal se zárodkem děje jeho historického obrazu “Pokladu”, který původně vycházel ve “Světozoru” r.1881.

Jirásek sám v knize “Z mých pamětí” (v II.díle) o tom vypráví:

“Návštěvy hradu potštejnského, zprávy o hraběti Chamaré podnítily touhu napsati obraz z jeho času, z doby to, která mne zvláště vábila. Některé podrobnosti o hraběcí rodině, jakož i plán podzemních chodeb pod starým hradem, kdež hrabě hledal poklad, ochotně mi zaslal p. Primus Sobotka, tenkrát redaktor “Světozora”, předtím vychovatel v rodině barona Dobřenského na Potštýně. Jinak jsem leccos volně dle svého pojal, částečně i dějiště, jmenovitě “Modlivý důl”.

Jirásek překládá v “Pokladu” záhadný latinský nápis na hradě Potštýně takto:

“Na poznamenaném začni, láska vyhladí nepřátele”

a tento překlad, vlastně výklad, nápisu přičítá Janu Ant.Harbuvalovi hr. ze Chamaré, pánu na Potštýně, a na základě jeho osnuje děj svého historického obrazu.

Hrabě je pevně přesvědčen, že nápis označuje místo, kde má začít kopati, aby nalezl v hradě skrytý poklad. Děj “Pokladu” vyprávěti nebudu, je známý. Jen tolik z něho uvádím, že při kopání přišlo se na schody vedoucí hluboko do země a do chodby, na jejímž konci byly železné dveře. Když byly dveře vypáčeny, octli se všichni, kdo při kopání se zúčastnili, ve sklepení v Modlivém dole za Potštýnem, v tajné skrýši českých bratří.

Výklad o tom, jak vznikl “Poklad” Al.Jiráska, otevírá zajímavý pohled do duševní jeho dílny. Stačil mu krátký záhadný nápis a zprávy o tom, proč a jak hrabě Harbuval hledal poklad na hradě Potštýně, a ještě i pověst, že v Modlivém dolu scházeli se čeští bratři, aby ve své tvůrčí fantazii celý zajímavý děj k tomu si přibásnil.

Co vlastně přimělo hraběte Harbuvala k hledání pokladu na hradě Potštýně, vypráví Zoubek ve “Vypsání hradu Potštejna”. Jan Ant.Harbuval hr. ze Chamaré slyšel jako chlapec od služebníků vypravovati, že na hradě Potštýně ukryt je velký poklad. Děvečka učitele v Sopotnici u Potštýna vyprávěla, že v hradní kuchyni byla nalezena bedna spisů, a jakýsi zedník nabízel se, že hraběti opatří spisy pokladu se týkající, ale mu jich neopatřil. Úmysl hraběte hledati ukrytého pokladu, jak vypráví Jirásek v V.díle Ottových “Čech”, vydaném roku 1887, utvrzen byl ještě viděním, které měl starý kostelník potštýnský po tři noci. Zjevila se mu ve snu bílá paní, řekla jen:

“Poklad”

a rukou ukázala k hradu. Hrabě dal se do kopání, a kde měl začíti, pověděl mu kámen, na němž četli:

“Signata instes, caritas extir(p)at hostes”,

jehož první části smysl si vyložil:

“Na poznamenaném začni!”

Je-li to pravděpodobná domněnka Jiráskova, nebo měl-li o tom zprávu od Pr.Sobotky ze zápisků Fr.Harbuvala o kopání na hradě Potštýně, jež chovají se v zámku potštýnském, pověděti nemohu.

Na hradě Potštýně i na blízkém hradě Velešově hrabě Harbuval dal kopati v letech 1747-1782. Bylo prokopáno mnoho peněz, a byly nalezeny pouze klíče, podkovy, ostruhy, kladiva, železné dveře, třmeny, pečetidlo městečka Potštýna aj., ale žádný poklad.

Nový pokus o přečtení záhadného nápisu na hradě Potštýně učinil roku 1910 univ.prof. dr. V.Tille. Byl tehdy na letním bytě v Potštýně a zajímaje se o onen záhadný nápis, vylezl po žebříku k němu, jak vypráví univ.prof. dr. Jan Urban Jarník v “Průvodci zátiším potštýnským” (1911), vyčistil jej kartáčem a oklepal do vlhkého pijáku. Univerzitní profesoři dr. Král a dr. Friedrich určili pak přesné čtení:

“Signata postes, deitas exterreat hostes.”

Toto správné čtení záhadného nápisu pověděl mi prof. dr. Tille již roku 1910, když při slavnosti odhalení pomníku Komenského v Kunvaldě jsem se s ním setkal.

Prof. dr. Jarník, rodák potštýnský, jehož jsem požádal o výklad ještě dále záhadného nápisu na potštýnském hradě i po správném konečném jeho přečtení, napsal mně, že o tom jednal s univerzitním profesorem dr. Robertem Novákem. Ten předpokládal, že nápis měl zníti:

“Signata ad postes deitas exterreat hostes”,

a že kameník ad zapomněl vysekati. Profesor Novák měl k tomu několik důvodů, mezi nimi i ten, že vzniká rým mezi signata ad a exterreat, což odpovídá rýmu mezi postes a hostes. Překlad nápisu byl by pak tento:

“Označené u veřejí (nebo dveří) božství nechť odstraší nepřátele.”

Prof. dr. Novák domníval se podle dopisu prof. dr. Jarníka, že slovem božství míněna je Nejsv. Trojice. Byl asi z kamene vytesaný obraz její ve zdi nad nadpražím dveří, které tvořil kámen s nápisem. Z postranních ostění dveří pochází jistě i kámen nad ním s vytesanými žlábky v podobě obdélníku. Tyto dveře byly nepochybně v hradě původním, po dobytí jeho Karlem IV. zpustlém, a při důkladné opravě jeho, provedené týmž panovníkem již před r. 1360, byly odstraněny a dva zmíněné kameny z nich na nynější své místo zasazeny.

Mezi oběma kameny vylámána je zeď, a nepochybně i tu pátralo se po pokladě. Slyšel jsem sice na hradě Potštýně pověst, že zeď nad nápisem byla před několika lety v noci vylámána, že v ní nalezena byla železná skříňka, a že odnesena byla do zámku. Ale prof. dr. Jarník i prof. Jiří V.Klíma, kteří každoročně o prázdninách v Potštýně pobývají, prohlásili mně, že pověsti té neslyšeli, a že jest smyšlena.

Třebas dnes záhadný nápis na hradě Potštýně, kdy známo je správné znění jeho, má jiný smysl, než jaký se mu následkem nesprávného čtení v 18.století v “Pokladě” Al.Jiráska přikládá, neubírá to nikterak umělecké ceny tomuto jeho historickému obrazu. Tak, jak vykládán je smysl nápisu toho v “Pokladě”, byl snad vykládán i v době, do níž děj jeho spadá, a v níž pánem na Potštýně byl Jan Ant.Harbuval hr. ze Chamaré.

A i kdyby nebyl býval tak vykládán, bylo by to právo Al.Jiráska, povídkáře a romanopisce, aby vyložil si pravděpodobně záhadný nápis na hradě Potštýně, jak toho pro děj svého “Pokladu” potřeboval.