Jiráskovo bohaté dílo stále přináší nové objevy, a to i přesto, že se mu intenzívně věnovaly celé generace literárních historiků. Je to samozřejmě dáno především rozsáhlostí Jiráskova díla – vždyť Alois Jirásek neúnavně tvořil po celý svůj život.
To, že se Alois Jirásek svou jednoznačně pozitivní recenzí románu “Mistr Kampanus” plnou vahou své osobnosti postavil za svého přítele Zikmunda Wintra (1846-1912), je dostatečně známo. Mnozí se je snažili poštvat proti sobě, oni však byli velkými přáteli, navzájem se podporovali a z pověstí o své vzájemné rivalitě a nevraživosti si dělali legraci.
Znovuobjevenou recenzi významného díla Zikmunda Wintra, vědecko-popularizačního “Kulturního obrazu českých měst”, který vyšel v letech 1890-1892, napsal Jirásek okolo roku 1890. Nepodařilo se mi však dohledat, zda a kde byla recenze otištěna. Z dnešního pohledu recenze dotváří nejen Jiráskův vztah k dílu svého přítele, ale i samotný Jiráskův charakter – sotva který spisovatel by dokázal tak upřímnými slovy vyzdvihnout práci svého kolegy.
KULTURNÍ OBRAZ ČESKÝCH MĚST (cca 1890)
(Život veřejný v XV. a XVI. věku. Díl I. Napsal Zikmund Winter. V Praze nákladem Matice České 1890)
Svazek velkého oktavu o osmi stech bez malička stranách, jenž na pohled svou mohutností zarazí snad mnohého neodborníka. Ale jen na chvilku, nežli se začne v něm probírati a čísti. Pak již knihy té tak snadno neodloží a sáhne po ní opět a opět, aby stopoval přerozmanitý obraz staročeského, veřejného života v našich městech 15. a 16.století.
Autority vědecké, odborná i neodborná kritika přijaly Wintrův spis s plným uznáním a vzdaly mu upřímnou a nemalou chválu. U širšího pak obecenstva došel “Kulturní obraz” tak živého účastenství, jakéhož se u nás poslední dobou dostalo málokterému spisu vědeckému.
A právem.
Jeť kniha Wintrova bohata rozmanitou, zajímavou a namnoze novou látkou, nad to zpracování tak jasného a přehledného, vypravování tak živého, že zajímati musí každého, kdo má špetku smyslu pro naši minulost.
Veliké dílo Wintrovo obsahuje, jak řečeno, množství nové látky. Probádalť autor za třinácte let několik set foliantů z archivů měst pražských a skoro všech měst českých a někdy českých v království a založil tak dílo své na pevných a jistých základech.
Obsah jeho možná tuto jenom zhruba naznačiti:
Dovídáme se v “Kult. obraze” o původu našich měst a jejich druzích, o jejich zevnějšku a opevnění, o domech a chrámech, o výzdobě umělecké staveb, o radnicích, ulicích a tržištích, o dílnách, krámech i trzích, o městském obyvatelstvu sousedském, erbovním i šlechtickém, o jeho jménech a národnosti, o jeho povinnostech vojenských, o městské správě, o soudnictví a úřednictvu městském.
Všecka ta bohatá látka živě vylíčená, případně je doložena slovnými doklady ze starých památek archiválních z oněch dob.
Vážné s veselým se tu střídá a vše zajímavě; mnohý pak odstavec mluví k nám i vážným připomenutím a poučením, jako Knihy I., kap. 8. “Němec a Čech”.
Zvláštního pak uznání zasluhuje jazyk díla svrchu psaného. Jeť osvědčeného mistra “Rakovnických obrázků”. Kdo má smysl pro jadrnou, svéráznou řeč, neporušenou žádnou cizotou, bude Wintrovo dílo čísti s potěšením ještě větším.
“Kulturní obraz”, práce ceny trvalé, je prvním toliko dílem. Kéž by ostatní částky, dokončení tohoto dílu a pak obraz českých domácností, jejich rodinného života se všemi vztahy a změnami, mohly co nejdříve vyjíti.
Kulturní dějiny české, kterým již tento první díl výborně posloužil, získají prací Wintrovou znamenitě.
(podle rukopisu, drobně upravené)
