Bohaté Jiráskovo dílo, ač mnohokrát důkladně prozkoumáno, stále překvapuje něčím neznámým, zapomenutým.
Alois Jirásek začínal svou literární činnost tak jako každý nadaný mladík své doby – psaním básní. Ačkoliv si jich sám příliš necenil a považoval je za “hříchy” svého mládí, vyšly několikrát v souborném vydání i samostatně. Upoutávají svou svěžestí, mladickou energií, opravdovostí a vnímavostí.
Dvě básně z pozůstalosti, které zůstaly zapomenuté ležet v archivu a zřejmě nikde zveřejněny dosud nebyly, přispívají k poznání Jiráskovy mladické básnické tvorby a dotvářejí obraz Jiráskovy osobnosti, která se v jeho dílech odráží od prvních děl až po ty poslední.
Ostatně i průvodní slova na rukopisu básně “Na kraji háje” říkají o Jiráskovi mnohé:
“Tadyhle máš ty “připakovaný verše”.
Bude-li ti po nich “nedobře”, pošli si do Prahy pro hofmanský kapky “vod lekárníka Tersche” (na Perštejně)”
NA KRAJI HÁJE (?)
Úval stlaný měkce travou
a dvě bílé, útlé břízy
šeptající nade hlavou –
oh, jak se to blaze dívá
vzhůru, plna jarní mízy
jak se listů kadeř kývá,
jak se nebe v modro stmívá
a jak jeho plání smavou
zticha čisté mráčky plavou…
*
Kolem hlavy rozesněné
bzučí čmel a zlatá včela,
potok zurčí u kamene,
sasanka se v drnu bělá,
sněžnokřídlí motýlové
v zářícím si vzduchu hrají,
a mé touhy, a mí snové
jejich křídel na okraji
vznášejí se tiše vzhůru
k Pánu Bohu do azuru!
DO ALBUM DÍVKY (?)
Tak jak svého hnízda vínek
ptáče tká si z ratolestí –
z mládí svatých vzpomínek
setkej si své dítě štěstí!
Třebas kdys i rázem jedním
osud nitky snů tvých zmate –
neboj se, a jenom před ním
chraň své malé srdce zlaté.
Tak jak růže květ svých puků
střež je v čisté jeho zdobě,
leč když zavzní ve svém tluku –
věř, ó věř mu víc než sobě!
Pak ti vždycky bude známo,
který směr je vystlán květem,
a tvé zlaté srdce samo
najde si svou cestu světem!
