Vladislav Holeček (?) byl zřejmě literárně nadaný nadšený vlastenec, legionář a milovník díla Aloise Jiráska. Je autorem textu k dvěma melodramům Oldřicha Blechy (1892-1951), skladatele a sběratele lidových písní, taktéž legionáře, a sice k melodramům “Hold čsl. legionářů Al. Jiráskovi” a “Odkaz Aloise Jiráska”. Text, který Holeček k melodramu “Hold čsl. legionářů Al. Jiráskovi” v roce 1935 napsal, je nejen potvrzením nesmírné oblíbenosti a úcty, které se Jiráskovo dílo mezi legionáři těšilo, ale zároveň i prorockým varováním před Hitlerovým Německem a rozhodným vyjádřením odhodlání svou vlast bránit. A byli to právě legionáři, kteří za druhé světové války znovu statečně bojovali za svou vlast, v odvážném odboji, a pokládali své životy za naši svobodu mnohdy po krutých, nelidských útrapách. Jejich statečnost i ideály, díky nimž svobodně žijeme, byly rozhodnou měrou utvářeny milovaným a inspirujícím Jiráskovým dílem, kterému věřili a které promlouvalo k jejich duši. Ostatně slova melodramu to vyjadřují naprosto jasně. Památka našich legionářů nesmí být nikdy zapomenuta.
HOLD ČSL. LEGIONÁŘŮ AL. JIRÁSKOVI (1935)
Motto: Vetřelce, přijdou-li, zaženem od našich hranic,
dbalí slov, kterými národ Tebou byl varován:
“Ze svého dáme-li jenom píď, ztratíme celý lán.”
Matka Vlast v synech svých ožije, svaté své půdy
si bráníc.
Zelená tráva roste na Tvém hrobě,
opojnou vůní dýchá růží květ…
S horoucím srdcem putujeme k Tobě
pro oheň citů, ocel vůle, duše vzlet.
∴
V Hronově pro Tebe, mistře, celý byl svět…
Byla to maminka, otec, sestry a bratři.
Tam, kde ses zrodil, celé Tvé srdce na věky patří,
Hronov Tvůj – domov Tvůj, celý Tvůj svět
má tu svůj střed.
∴
Zde tedy je Tvůj Hronov, Tvé milé Padolí…
Co je tu, Bože, krásy!
Jaký tu dobrý a zdatný lid!
Vzpomínky z dětských i pozdních let na mnohou besedu,
strávenou v kruhu milých hronovských sousedů,
všechny ty dávné zkazky z místa i dálného okolí
duši Ti plnily. Vzrostlo z nich dílo Tvé,
dalo nám heslo spásy:
Chceme žít!
∴
Když Tebe “do Němec” poslali otec a matka,
srdce Tvé sevřela touha mučivě bolná a sladká,
tehdy jsi na desku knihy napsal, jedenáct Ti bylo let:
“Umru-li, doma mne pochovejte!”
V Hronově pro Tebe, mistře, svět měl svůj střed…
∴
V Hronově, v Litomyšli, v Praze rostla ta Tvoje díla,
v nichž se jak v zázračné lázni bojovná česká síla
pro nové zápasy, pro nová vítězství zázračně obrodila…
Stíny tam předků křísil jsi k novému žití,
života svíce v nich národu jasně zas svítí…
∴
Slova Tvá, památný květnový manifest,
mohutná dubnová přísaha národa,
zápas Tvůj za české státní právo, lidskou čest,
hesla Tvá: spravedlnost, demokracie, svoboda
mezi proudy různých hesel v temnu velké války
pronikly k nám věrným Čechům do sibiřské dálky.
∴
S Tyršem a Masarykem, buďtež vám vroucí za to díky,
dal jsi zas národu vítězné boží bojovníky.
To nové bratrstvo duch Tvůj vedl zas proti všem,
lid polem pracující i národ doma rád šel Tvým
za hlasem.
∴
Vojáci – bratři na Sibiři, na dálném východě,
v Dobrudži, ve Francii,
v Srbsku i v Itálii
po boku vítězné Dohodě
se zbraní v ruce sokolským pochodem
kupředu křepce šli, statně se bijí,
vedeni duchem Tvým, husitským nadšením,
lví silou
trhají pouta staleté poroby, jsou zase národem,
dovedou umírat za velké ideje,
pro vlast milou.
∴
Kol Tvého hrobu vane opojný růží dech…
Tvá víra, Tvá síla, Tvá láska k vlasti, mistře, plane
teď v našich zástupech.
Česká svíce ještě nedohořela. Měj za to, mistře, díky!
Budem dál zápasit za blaho národa, zdar naší republiky.
∴
Na svatém, poli, mistře, svatý máš klid…
Hranice vlasti zde tak blízké jsou,
divokou tuší bouři český náš lid
z německých temných mraků, jež sem jdou.
∴
Velebný kmete, klidně jen dál spi svůj věčný sen…
Zborovští hoši, z Doss´Alta, od Arrasu
nezradí vlast a mužnou boje krásu.
Tvrdý tak, jak Tvůj byl, náš je vzdor:
Nezhynem!
(melodram byl proveden na V. Jiráskově Hronovu 25.srpna 1935)
