Popis projektu
Povídka
Napsáno 1891. Vydáno poprvé v Květech 1891, poté ve sv. 12 Sebraných spisů I a ve sv. 23 Sebraných spisů II
Zajímavost: Povídka zaujala i v Polsku a dočkala se v roce 2022 reprezentativního vydání v polštině a s novými ilustracemi – viz ZDE.
Roku 1432 vyjel pan Jan Čapek ze Sán se sirotky do Polska na pomoc proti německým rytířům. Král Vladislav byl spojenec Čechů. Tažení bylo vítězné, pouze Chojnice nedobyli, a tak táhli dál. Zadní voj kryl hejtman Matěj Salava z Lípy na Skalách a jeho soused a přítel Mikuláš z Rokytníka, věrný husita a žižkovec, řečený Vrtimák.
Vrtimákův syn Jiří patřil se svým otcem mezi sirotky, když Vrtimákův bratr Jan znechucen od nich odešel. Za poslední jízdy do Rakous byl na zpáteční cestě Jiří těžce zraněn, a tak se nemohl vydat s otcem proti německým křižovníkům. Otec Mikuláš z Rokytníka se domníval, že se za ním syn vydá, jakmile bude toho schopen.
Ale syna se nedočkal. Dozvěděl se, že se dal do Slezska proti Němcům raději s Hradeckými, aby nemusel být s otcem, jehož věčné komandování a náboženský fanatismus už nechtěl dále snášet. To poctivého vladyku velmi rozzlobilo.
Cestou se Vrtimákovi při pronásledování Němců dostal do rukou tajný dopis, který oznamoval místním Němcům, že jim brzy přijde posila – vedle lupičů a mořských loupežníků i houf českých žoldnéřů! To Vrtimáka hluboce zasáhlo. A hned od počátku začal mít neblahé pocity, že mezi nimi, zrádci, bude i jeho syn.
Vojsko přitáhlo ke strategickému Tčevu, které úspěšně dobylo. Mezi zajatými byli i Češi – Vrtimák s hrůzou poznal svého bratra Jana, který byl náčelníkem českého houfu pomáhajícího Němcům, a svého těžce zraněného, umírajícího syna. Nemilosrdně souhlasil s krutým trestem pro svého bratra Jana – upálením na hranici, na kterou nakonec odnesli i tělo Vrtimákova mrtvého syna…
Ku přednostem této velmi cenné práce náleží z podrobností názorné vypsání husitského vojenského řadění za pochodu, v ležení a v boji, ale především nálady krajinné – tuchelská lada, západ slunce nad vřesovišti, ohně v noci a pátrání po pronásledovatelích – a úchvatné vylíčení požáru a dobytí Tčeva. Život, kterým prodchnul spisovatel skrovnou zprávu dějepisců, ukazuje na dramatika.
(Jaromír Borecký)
Český Taras Bulba! Charakteristika jen stručná, ale živá, scény názorné a úchvatné. Viděti tu zřízení celého tábora sirotčího, jeho vnitřní život a ruch; divý hon za Němci ve vřesoviskách; sirotčího hejtmana, jak v záři měsíce sochou stojí a dumá… Povídka slavná a zase hejtmanská.
(Jan Voborník)
Neprávem opomíjená, mistrná povídka, o jejíž kvalitě svědčí přirovnání “český Taras Bulba”! Její evidentně úmyslná hutnost korespondující s dokonalým gradačním obloukem rozhodně nepatří mezi lehké čtení, poskytne však čtenářům nevšední literární zážitek.