Popis projektu
Historická povídka
Napsáno 1895. Vydáno poprvé ve Zlaté Praze 1900, poté ve sv. 33 Sebraných spisů I, sv. 27 Sebraných spisů II, samostatně 1926
Zajímavost: Nádhernou baladu napsal Jirásek na základě vypravování svého přítele Mikoláše Alše. Povídka vyšla ve Zlaté Praze roku 1900.
Odehrává se na jaře roku 1742 v době obležení Písku Francouzi.
Válečná vichřice zavála tři koketní Francouzky, Mimi, Lucille a Therese, na neútulný zámeček. S lehkou myslí šly za svými galantními rytíři. Drsné podnebí, temný zarostlý parčík, to vše je děsí než těší, ale jakmile dorazí důstojníci, švitoří, smějí se a zpívají. Jen pošmurný mušketýr u brány po nich zle pokukuje a dychtivě naslouchá hajnému, co viděl u nich peněz, zlata, dukátů.
Idyla dlouho netrvá.
Se zkrvavenými hlavami utíkají Francouzi od Písku. Důstojníci ani nemají čas se pro své grácie vrátit. Jen plukovník pošle dragouna se smutnou zprávou. A ony chystaly svým galánům pastýřskou hru! Rychle pryč!
Pacholek, kterého Mimi před chvílí viděla z oken v důvěrném rozhovoru s mušketýrem a hajným, zapřahá do starého kočáru. Do Lucille a Therese vjede energie, jen Mimi se v předtuše chvěje o svůj další osud. Vskočí do kočáru, jedou, nevědí kam, jen doufají, že do Prahy.
Setmí se, kočár zastaví. Z kozlíku se ozvou hrubé hlasy, mušketýr nahlédne do vozu, který se opět dává do pohybu, ale jede směrem do polí. Grácie se začnou bát. Mimi vyndá karty a vytáhne pikové eso – smrt. Již se na ně zloději vrhají tesákem a šavlí. Lucille vystřelí z bambitky, ale mine…
V cerhoňských lesích ochraňují zapadlé hroby Francouzek tři kříže.
Ale vrahové nezůstali bez trestu – sedlák byl postižen chromotou, hajný byl zabit zkáceným stromem, mušketýr zešílel…
Látku z lidového podání poskytl zase Mikoláš Aleš, náhodou současně s podkladem pro Husary. Jirásek se jí chopil tak, aby sobě milé a známé rokoko nahlédl v několikrát zalomeném odstupu.
V baladickém střetnutí Francouzů a Čechů mimo frontu jsou soudu vystavěni muži (čeští stejně jako francouzští) zacházející s ženami jako s kořistí. Do poetického světa naivních obětí je postavena trojice lehkomyslnic, jejichž očima se zklamaně a pak s úděsem nazírají zpustlé a ponuré prostory, kam jsou odvedeny a vlečeny. Glorifikována je anonymní česká pieta k nešťastným cizinkám, vyznačená trojicí hrobů a pověstí.
Balada z rokoka, napsaná s nevšedním smyslem pro dynamiku, zkratku a tragickou ironii, má také nabádavé zakončení, dokonce trojité. Tam ovšem Jirásek vědomě navazoval na postupy balady kramářské.
(Jaroslava Janáčková)
Balada je ve své stručnosti kabinetním kouskem Jiráskova vypravovatelského umění.
(Jaromír Borecký)
Z válečného rámce se vyděluje sled galantních scén se třemi krásnými dámami a jejich ctiteli, jakoby provedených v pastelových barvách, jež začínají šednout v úzkostech z přibližujícího se vojska, až se nakonec jakoby zality černou tuší mění v temný krvavý výjev násilí motivovaného chamtivostí, podaný místy ironicky účastným, místy v duchu balady moralizujícím vypravěčským hlasem.
(Alice Jedličková)
Tři krásné Francouzky, milenky francouzských důstojníků, při tažení francouzské armády do Čech r.1741, přijdou o život surovostí českých lidí, mušketýra, hajného a pacholka. Jak tu jest zločin neuvědomělých lidí hrozný právě tím, že jest spáchán na půvabných ženách rozkošného, hravého, jemného rokoka!
(Zdeněk Nejedlý)
Snad Vás bude zajímat, povím-li, jak Balada vznikla. Před léty mluvili jsme s milým Vaším tatínkem o Francouzích, když v 18.století opanovali část jižních Čech. A tu mně tatínek vypravoval o třech křížích v cerhoňských lesích, že pod těmi kříži pochovány jsou tři Francouzky, které tu za onoho času zavraždili. Z toho vznikla má Balada.
(Jirásek Alšovým dětem)
Dokonalá ukázka Jiráskova vypravěčského umění a schopnosti navodit správnou atmosféru. Jedna z nejlepších prozaických balad české literatury!
