Revue č. 1/2022

Dále píše: “pozdravil sem se trochu a jako chudý dělnik vstoupil sem se ženou do továrny P.B.Spieglera ale teť je zde velká nouze o byty, v tom domě co jsme je 35 najemniku a my ostavame u mé sestřenice o jedné světnici a ta má malého chlapce a to je pěkné naděleni je to moc nečistá osoba a víc se nedá zde napsat” (1902); “tak sem raději vistoupil z práce neb mě nebila jiná pomoc. Nechali sme se se ženou po třitidní době z továrny viplatit kvuli bytu což teď velice mrzí” (1902).

Jirásek mu prokazatelně něco občas daroval – z Bydelského dopisů je patrné, že jeho “informování” Jiráska nebylo nezištné. Zřejmě i jeho nátlak, který je v dopisech Jiráskovi citelný (“ktomu co jsem byl v nemocnici mě doma ukradli nejaky tulaci manžestrovi kabát klobouk a perka takže sem byl jako chuďas svlečen do naha a tak rána za ránou a teť ten byt nás doďál že nemáme co dělat ani kde byt na nové byty máme 1/4 roku čekát… člověk chudy když příde do ciziny neví kudy kam zadného nikde nemáme tak všecko musime takřka si modlit a oni zhury si daji na kdy audienci často nedavaji… tak sem si zpoměl na ně jesli maji nějakou známost v továrně p.Spiglera aby nás opět vzali do byvale práce by se oni za nas u p Reverse naddozorce přimluvu dali a tak by sme to přece nejak do té doby protloukli co zde bude byt” a “dovoluji si jich take optati jak brzo vijde něco z těch deju co jsem pro ně psal”), způsobil, že na pozdější dotazy ohledně pramenů své nové kroniky “U nás”, a zvláště ohledně Bydelského, reagoval Jirásek podrážděně (viz studie Jaroslavy Janáčkové “Živé prameny”).

Přesto je beze vších pochybností zřejmé, že Bydelský přispěl svými vzpomínkami k Jiráskovu zpracování pašerácké tématiky v “U nás”. Navíc jsou jeho dochované vzpomínky cenným dokumentem o reálném životě skutečných pašeráků. Bydelský je sepsal do objemného svazku nazvaného “Pašerova zpověď aneb Děje podloudníků na Náchodsku” (rukopis čítá 226 stran). Rukopis je částečně zveřejněn v již zmíněné knize Jaroslavy Janáčkové. Bydelský ještě napsal “Pláč a nářek chudého lidu”, “Sebrané starší pověsti a památky z okolí Náchodského” a “Rok života lidu na Náchodsku”.

Roku 1904 Bydelský zaslal Jiráskovi “Dodatek dějů pašerů na Náchodsku”. Tento zajímavý rukopis jako celek je zde zveřejněn zřejmě vůbec poprvé (Jaroslava Janáčková uvedla ve své knize pouze části z objemného textu “Pašerovy zpovědi”). Jedná se o pokus o víceméně doslovný přepis původního rukopisu, který odpovídá lidové mluvě a stylu Bydelského, nedodržuje tedy pravopisné normy českého jazyka (tako jako citace z Bydelského dopisů zde uvedené) – originál rukopisu naleznete zcela dole.

Dopisuju děj a rád bych něco veděl ptám onoho prvního z prvních takle kdyby tak žil ještě nejstarší pašerak z minuleho stoleti totiž 18ho povída když byl jeho dedek v Novém Dvoře že tam přijeli pani a ptali se jesli tam je někde na okoli hodně starý člověk, poslali jej na Nový Ples nebo na Starej. Tam byli tři tata, syn a vnůk, přídou do toho statku potkali na záspi starečka mračil ptali seho co mu je a on pouda že mu dal táta doma pohlavek že neumí mlatit mislili si že si znich děla blazna a kde pak je tata ale doma boliho hlava a já s dedečkem v stodole mlatim a kolik vám je let mě? 80 tatoj přes sto a dědečkoj 136 let.

Co nini je železničnej most Hejlkuv v Vel Pořiči totiž most přes železnici tam dolej na panských lukách stala take Forota velika kulně zrušena při stavbe drahy 1874

Takových bylo víc co byly na panstvi dal v těch přespavali pašeři, a vte na hranicích zas auseři. Na Roskoši je posud taková forota.

IV.část “Pašerové z dávných dob”

Sněhulka z Předmeřic u Hradce Kralove v letech 1850 byl již stařec. Chodival jednou za tejden. Ten vipravovaval o Císaři Jozefovi znal ho viděl ho dvakrát. Jeho rodiče vostavali v Hradci a tam měly dům ale musely ho prodat a měly v Předmeřicích statek měl kolik bratři znich starši take pašoval a jednou někde na labi se zepral auseřima a ty ho roztloukli a hodili do labe vice domu nepřišel jenom jeho nosiči to přišli domu řict, mladši jeho bratr jim to splacel ale musil do tech frankrajskejch vojen přišel domu neměl žádnýho ani jmění to mu zatim vzali že prej vickrat nepříde, přišel a šel zas pašovat neb tenkrat jich chodilo mnoho zkraje nosili tabák rulovi a cukr nejvíc zmohl se měl kolik nosiču ale vice jak dvacet let chodil sám až jako stařec někde v Plotíšti u kamarada umřel Malek jako kamarad mu byl na funuse.

Prouza a Tomeš dva kamaradi ze Starkoče sadaři ty jezdivali do Vratislavi a jinejch měst svovocem a když jeli zpátky tak formana poslali na před aby naně někde za Nachodem čekal šli do Slanýho nakoupili zboži a najali nosiču kerejch kolikrát u Kopáčku bylo do foroty a stěma to do nesli na misto kde jejich forman čekal a tam to složili bylo to v hospodě Visokově neb na Čertovině a homulce (Turkovna) tenkrat tam byl Hejzlar dej před r 1840.

Rejdák z Dubence

Starej vojak velyky silný človek toho se auseři bali čtiry rači se mu vihnuly a ten měl same velke chlapi nosiči. Hruza prej šla na každyho když viděl takovou tlupu chlapu s bejkovcema v ruce a ranec jako jarmara na zadech brucok na provázku s drahým zbožim a flašku s arakem kus chleba na cestu pro připad hladu jednou na brlence hořalo bylo to když se bandory vokopavali asi třeti hodinu vodpoledne, došky a šindele litali až do Slanyho, u Kopáčku právě bylo kolik pašeraku a tu Rejdák vzal někde v siní skotaku roh a tak na něj zatroubil že se lidi z hořejšiho konce zbihali dolu co se děje a roh celej roztrh. Říkali mu trubač ale již dřiv po tom take řváč. Na Slatinskem mostě ho jednou chitily auseři dva chítl za limec a tak jim křík či zahučel do ucha že oba ohluchli a bily radi že utekli zpátky a druhé dva hodil do Upi. Jednou ho postřelili ale brzo se vihojil ale vicekrat se mu do cesty nepletli, k staru chodil take sam a nebo šlo jich více ale bez nosiču zemřel kdesi v chlivě bez potomku řemeslo neměl komu odporučiti musel ho nechat jen tak odlitnout do světa aby take brzo zahynulo což se skoro za pul stoleti stalo aby více neobživlo.

Holeček z Jeleního za Opočnem

Starej vojak mislivec jednoruký nosil porat vojenskej mundůr žluté kuže tašku a flintu pitlák bubnovanej sam si flintu uďal rozdělavací zajci svolaval pískáňim v lesích měl skrejše pro flintu a rance, sám vim od pamětnika kde mival skrýš věru místa přihodna ač dávno je někde už pole luka neb jiný les přece je znát že tam dobrá skrejš bejvala. Zajice a srny daval auserum někdy aby mohl směle přejit. Mislivci a hajny ho nemohli ňikdy chitit když mu auseři přáli. Zameckej mislivec Premut a Podhajskej hajnej Ducháč ty ho chitili do vok ale i stěma jim utek a mislivcoj i prej flintu vzal od Opočna N.Město a Nachod to bili jeho revíri. Ale na Opočne rok viseďal když tam hajnýho a mislivce přivazal do brabenečňího kopce a to prej že byl jednoruky divili se mu jak to moh províst. Viřezaval take fajfky a hole. Někdy byl u Kopačku třeba kolik dňí. Co vipravoval bylo všechno ztěch francouských válek v boji byl kolikrat bodejt kdy pres dvacet let sloužil na vojně. Když se sešlo takhle třeba 40 pašeraku a vice samy starý vojáci ty takhle poslouchat a dělat poznámky to by byla kniha ale ne jedna vice jak sto to by dnes pravi čtenaři žasli. Škoda že sem mezi nima tenkrat nebil to bych poslouchal a doma psal a všecko jim to poslal stalo by to zato ale to sem jen chitil konečky jako dnešni medianti take vice nemaj než jen konečky od Media.

Hadove ze Sloupna

Hadove ze Sloupna bily nejdřiv tata asi r.1800 a po něm dva synove chlapi prej že by mohly ze svrchniho šáru jíst. Ty měly kolik nosiču chodivaly nejvíc ve středu den dva dni si u Kopačku vodpočali co se jim nosiči sešli a pak vitahly už chodivali jak se řiká na kopce pres Dobrošov Borové Jizbic neb až Mezlesi u Sendraži mezi Slavoňov přes NovoMěsko a tady do kraje. Nosival každy až dva centy tabáku neb cukru a soli. Jak kdy bylo co potřeba. Rvačky s auseřima vedli často a vždy auseři padli až přece v Čermenských lesích jednou padli Hadove bylo prej auseru mnoho, nosice Zelenýho zastřelili a Hada postřelili toho odnesli na nositkach do klaštera do špitalu pak když se uzdravil byl z nej chromec.

Zachariáš Pavel ze Skalice

Slovák ten mival nosiči sami slovaci chodili prej všecky tak ustrojeny jako ninejši sklenkaři, letniho času prej měli svůj logr nad Ratibořici co se dnes řiká u Smrčku bejval remizek a tam skoro cele leto ztravili žádný tam nesměl mislivcoj a spravcoj nosili zadarmo tabak prach cukr a všecko co potřebovali a tak tam bili krity v zejmě bili v leči a u dlouhe vody a kde se jen mohli ukrejt z ňich se pak mnohy sem tam usadil.

Hušek Libšan za Kral.Hradcem

Tež jeden ze starých prvních pašeraku obchod vedl velký mnoho nosiču a sam to potom rozvažel, ano i prej furu tabaku přivezl z prajska až domu řikavali staři pašeři že to kolikrát proved vodvedli ho na vojnu ale i na vojně pašoval byl to koželuh. Cestu od Kladska až do Hradce a dale dobře znal a všude měl dobré znamosti. Jeden z jeho přibuzných Hušek utekl do Ameriky neb by byl přišel skrze pašováňi ovšecko a tenle se prej vratil.

Machaň ze Slavětina

Tovariš Zachariaše Pavla roku 1840 co stařec kroj svůj podržel do smrti a pašováňi take usadil se v Slavětině potomci jeho jsou chude dělňici někde v Skalické fabrice.

Kašpar ze Slaného

To byl opilec ranec propil skoro dicky a pak když jiňi pašeři fasovali, kouřili pili a smali se on smuten seděl v kuchince na stoličce, kamaradi mu řikali no Kašpare Melichar a Baltazar maji nafasovano fasuj take, tu on se na ně utrhl a pozval je na p…. Starej Kopaček ho vihaněl ale on nešel. Když už všecky měli, tak Kopaček no Kašpare, ten se už usmal žebroňil no Karliku dej ješte dnes raneček ja ti to jistě dám, dašnejich ty vochlasto zlodejská že ti tak mám řict božeřichivodpust no tak ještě tě budu prosit co chceš? noviš jako jindy 40 ralovího pár šnupavího a homolku cukru no a víc né! né!

Ditrichove táta a syn

Tata se synem chodily nejdřiv arci starej ten umřel na choleru. A syn po něm chodil dlouho byli to němci nosil dlouhy plašt někde z vojny a ten měl vňitřku same kapsi do těch daval draši zboži nemival brucok a když tak šel v tom vicpanem plašti vipadal prej jako ňáka bouda za kloboukem míval samé sojáči pera utikat uměl dost velkej lutrista, nachodskýmu litristoj nosil tabak na sazku.

Nentvich z Havlovic

Veliky pan nobl si chodil četl noviny z každym nemluvil, nechal si řikat voňi. Nosil lehké rance, pačkory nešil. Nosil prej bufi a takoví kaloše, španihelku hul, čistou bilou košily, cilindrák, brejle, uměl hrát na housle a pištalu a zdravu musil take mit po pansku všecko akorat kafe musel mit v šálku. Ať ho jinym dala třeba do kvasaka Nentvich musel mit šalek a tu se jednou rozlobil Štüker fon Grafšvaic povidal když máš šalek tak take musiš mit ubrousek a vzal u kuchinky votiračku a prostřel ji Nentvichovi na stůl a nato dal šálek s kafem. Což ho velice urazil smichu bylo dost i auseři to na Amtě zvěděli a když Nentvicha chitily tak mu dali rano po pansku snidaňi což ho narámně potešilo že je nazval vzdělanci.

Rydl a Macháň z Krčína

Rydl Machaň Fejtek, to bila trojice krčinska ty šli ke každymu kupcoj co jich hranicich bylo ukaždeho udali mnoho dluhu a žádnymu nic nedali, a pak už nesměli aňi přes hranice, neb bi je bily auseři prajsky chitili a do Levina odvedli, tak si pořidili uměle fousi aby je nepoznali, ale v Levině je přec poznali. Starej Kopaček jim zkazal ať jen přidou za hotove dluh že dávno smazal, měl přec něco vejdělku víc. Přišli a chodili až do r 1860 v těch letech vimřeli někteři i dřive přestali.

Škalda z Vrchovin

Solař. Ten jak živ se na jiného nezmohl než na trochu dřeňi pitel soli, bily tři kamaradi z Volešnice Čarabar Vit, z Kramolny Kralik Vlček a ty tři take chodili mnoho let spolu a jiné zboži neznali než sůl a sůl a jinač jim žádny neřikal než tři kralove. Skaldoj řikali Solař, Vitoj Čarabar Sasa a Vlčkoj Kralik Solař. Roku 1857 když draha se stavěla tak po Sasoj Carabaroj Vitoj žena již co starena vice jak 70 let stara zažehnavala ubiti – po Solařoj Kralikoj Vlčkoj z Kramolny zemřel syn již co stařec as r 1880 bejval pacholkem na Lhotkách ve dvoře. – a někde na Novoměstsku je pri posud jmeno Škalda Solař take pri již stařec ptal jsem se jednoho z Vrchovin proč mu tak řikaj (ač sem veděl) a ten mi řek že jeho dedek chodil do prajska pro sůl.

Kuldman z Hradiště u KralDvoru

Nejprvnejši a nejstarši pašerák měl v Hradišti statek ten pri začal choditi nejdřiv z toho kraje měl mnoho nosiču a sám to pak vozil na voze s párem koňima do všech okolnich měst až ho přece v Jaromeři prozradili a chitily přišel vovšecko koně vuz a o 3 tisice vice se pak nezmoh dlouho seďal. Nosiči jeho bily Stupka, Benda, Palasmon, Friba Zeman. Medaček. Vonkove, Hasove Huškove, Ditrichove Lhotský. Fejtkove, Heplejš. Malek. Z Heřmanova Městce Nohač a Novák z Chlistova Vakavl (představený) rychtář a pak ze Slaneho, z Čermi z Dobrošova z Borového to bily všecky jeho nosiči a jejich synove učednici jeho a potomňi staři pašeraci kery chodili bud před vojnou i když domu přišli. Jeden ze starých pašeru jehož jmeno sem zapoměl take kdesi u Dobrošova byli přepadnuty a tu kolik auseru bylo na jednoho pašera ten pri popad čtiry auseři do naruči proti sobě uhodil snima proti sobě no tak kamaradi dejte si po přátelský a dali si až ze všech koutu jim krev tekla a ksichti měli jako mesic naběhlí, tři se dali na utěk a čtvrty povida že na sejití kanou slzi a jim že teče ze všech stran a co by si měly rukama potříst že se třesou celý.

Štüler fon graf Švaic

Štiler z Jizbice pašerak nosival cent soli na zadech a chlubival se ze je ze šlechtického rodu. Ač chuďas nemival ani na lb soli kera tenkrát stala 3 groše šajnu a v kraji ji za 6 grošu aneb jak moh prodaval. Ženu měl Brezovskeho kupce Hilmi dceru pretenci vodnosil v soli a dluhu měl všude dost řikaval až dostane zpatky to panstvi zkerého jsou jeho předkove že to všecko zaplati a pašeraci všecky co tenkrát chodily že uděla na svém panstvi služebňiky, kerej byl pitlak toho že uděla mislivcem a jiny zas direktorem, sladkem, pro všecky mival dobrou službu uchystanou. Svaický panstvi měl tak prodluženy že ho měli skoro pašeraci, když neměl penize co bylo skoro porat tak si vipučoval od kamaradu a zastavoval jim zato na bivalem panstvi svem dvory, lesi, a zámky. Namluvil si ňákou Barku u Hradce kera sňim pak choďila ta měla dobrou známost v Hradci mezi vojáky a tu se mu vedlo drobet lip ale dlouho to netrvalo Barka vzala za své ten Hradec ji svedl – jsa vdovcem po druhe panstvi zpatky nedostal a tu jednou někde nad Peklem v lese usnul v zejmě až ho rano Gendrožsky tkalci našli tuhého odvezli ho na jeho jiste panstvi a tak vimřel šlechticky rod Stüler fon Grafšvaic na věky.

Hochman kovář ze Slaného

Dej z roku 1830. Take jeden zprvnich pašeru, chitili ho s celym houfem bylo prej tenkrat přes padesat auseru řez ukrutný v Radove lese za vojenským krchovem, mnohi auseru bilo raněno a pašeru take všecky utekli jen Hochmana chitily vodvedli na zamek a tam seděl rok ale co pan Vrchňi ten ho pustil ať chodí pašovat jen ať si dá pozor aby ho nechitili že by sňim bylo zle. Hochman chodil pašovat rok a nosil pro pani do zámku a kam mohl akdyž rok minul přišli do zámku tři auseři Hochmana propustit z arestu, a ten chudas seděl v ňáký díře měl tam kus chleba plesnivého a vodu schnilou jistě to co mu tam před rokem dali. Byl hodně zarostli pár neděl nemitý nečesaný auseři mu povidali no tak mate váš trest viseďaty teť vás přejde chut chodit pašovat děte domu (nevěděly že tam byl jen první a poslední den a vic nic) a takovich trestu si vodbilo na zámku mnoho pašeru.

Škoda z Mezlesiho

Take měl sedět na Zámku pro pašováňi to ho p Vrchňi take pouštěl zas pitlačit na Opočenský panství tam ho chitily a rok měl sedět na Opočne a seděl ale kdyš se dosejpal poslední jeho část trestu v Náchodě aby nebilo tam zle tak utekl kominem na pudu a po provaze se pustil dolu a tak černej přiběh na zámek do Nachoda kde se kněmu nechtěli ani hlasit a vihnali ho že voni tam vožádnym Škodoj ňic nevědi.

Mozik z Blešna

Nosil kabat auserskej se žlutejma vejložky a doma měl Čaku auserskou jako ninejši hulaňi. Řikali mu Cranckordon tomu se auseři zdaleka vihejbali nebo prej bylo se naň hruza podivat velkej silnej vokatej.

Opatrný dva bratři ze Lhoty u Nahoran

Starý vojaci nosili vojenskej mundur zelený lampasi aufšloky. Vypravěly si často se Starým Kopačkem vo těch francouzskejch jak byly v Benijancu a v Lamoru. A Buh vi kde když ty jmena žadný nepamatuje.

Poslední mlečka v Podborním mlejně 1900

Když Šotola prodal židům mlejn a již domilal posledni obili aby verky boural a do Bosny posilal tu přijela strakarem z Radechovi Klimška a prosila aby ji to semlel ale již nechtěl ji to zasejpat až přece když tak prosila povida panimamo vodkadpak ste, a ona ale jejej pantato co pak neznate Radechovskou starou zvoňici inu znám starou zvonici ponocnej máslo spálil a teť maji kamenou. Tak posledni tam mlela, Radechovská stara zvoňice.

Kupci bejvali samí auseři a pak židi v Chvalkovicích žid Šik. V Studnicich žid Šišla po něm Steidler.

O nachodskejch židech víme již dřiv. Starej Kopaček když tak už dluhu na tramě přibejvalo řikal no kdyby se už poklizelo abych smazal dluhy na reště když byl cely rešt popsán tak malo chodily pašeraci chililo se k podzimku tak to aňi tak nešlo až přišlo to kížené posvíceňi po sv Havlu stara poklizela starej zas něco na sednici škroudal v podlikači, rejžny kalhoty jednu nohavici po koleno vihrnutou a druhou niže na hlavě placku košili polorejžnou po lokti rukavi ohrnuté a v ruce šatek a pikalu kapka tabaku u nosu, stara má poklidino omejvá okna stěny trámy došla nařesť ten plný klikuhaku starech virudlejch. Karle co pak to je tuhle na kraji tovíš že dluhy! Vono to už neňi znát té starý malo viděl utřel si kápku dlanej zhuru otřel o kalhoty podiva se nahoru pouda hm z Kral.Dvoru Vonka Kilisar 500 šajnu a jeho tata třista sajnu e smažto beztoho h… dostanu, tuhle dal máš take takoví Kouka z Krčina Rydl 500 šajnu e smaš to taky Koukvi dal 2.3.5 a viceset šajnu ten onen skoro 5000 šajnu dohromady eee smažto ke všem čertum všecko beztoho h… dostanu jen kdyby zas brzi přišli viž stara v ponděli přidou placek na pec to víš každej rad. Šak tabaku plná puda a jiného nono šlo to dal.

Auseři do r 1830 a něco dele

Palasdorf auser veliky silný člověk tak hned se take nedal pašeři před ňim take se nesmali hruza je obchazela když o něm mluvili.

Šraif. Šlaif Šrait? Kdo ví jak? take silak

Estner obrauser velký člověk take se hned nedal

Astr auser kupec potom v Skalici: v Nachodě bil co auser pašeři hoňil ale pak ho vihnali usadil se v Skalici a tam kupčil pašeraci mu nosili

Bauchtl rešpeciant zvaný obr když pořiďil pašerakoj vzit hůl tak ji v rukách zlamal

Praus auser z Nového Města n/M take silak

Holeček auser zvaný Jezovec

Šmíd auser ty prej honili každyho do koho se pustili ten jim neutek

Jmena všech prej nelze pamatovat když jich bylo v Nachodě 12 v Bilovci 6 v Pořiči 6 v Čermi M. 6 Čermi Čes 8, v Zdarkách 6 Hronově a porat až k Teplicum aneb dolu za N.Hradek. A ty všecky chodily někdy na patrolu v jednom mistě a tu byl řez přišli li jim paseři do tenat

Ptáček a Houser. Starý Amt. před r 1830

Dokud byl ješte starý Amt v Náchodě před r 1830. Dole v přízemi byla hospoda a na hoře byl komisar a auseři bylo jich až 12-15 jak kdy. Za Kelnera v té hospodě byl z Dobrošova Ptáček narger a ten si tuze rad auseři dobíral jen kde jak mohl, a dlouho mu to nemohli odplatit, a pašovat chodil neustale, chitit ho nemohli, chodil s Vaclavem Houserem z Nahořan a tu se jednou spolu řádně napili a šli do Březové. Ptáček měl Březovského kupce Hilmi dceru (Bili se Štülerem švakrove) a tu nad Bilovcem u sv Jana oba usnuli bylo to v letě když se sena sušili měsic tu noc svitil jako ve dne. A co si tak vizpavaj přišli na ně dva auseři z Amtu. Obrauser Estner a Šrajt auseři viděli jak jejich nepřatele si hovi a že je maj ve své moci zvlaště Ptáčka, začali do nich holema bušit, ty ovšem brzo procejtli a vistřizlivěli ale neměli než holé ruce ale přece v minutě byl velky řez že bily brzo ty a zas oňi na vrchu krev střikala auseři prohravali ale tu jim od valšpiče přišel třeti na pomoc, a votrok Ptáček se toho bál ňák se viklouz a utikal k Bilovci a Houser vostal sam a tři auseři na něj ale přece tak daleko že je vošklubal jako husi, kveri a šavle i hole jim rozlamal a zahazel a přece se take na utěk dal ale ke Březové a ty za ňim kamenovali ho tak a stihali že již Estner mu dal kamenem v ruce do zad až se Houser převalil, ale hbitě vstal chitil kamen a Estneroj dal take až ostal nadobro ležet a volal opomoc ale druhy dva již se bali nebo nemohli a tak dlouho ležal a Houser šel do Březoví a tam byl asi dva dňi dali mu nové šaty a když se s Ptačkem sešel tak ho notně viplatil proč utekl co nedali mu auseři to dostal od nej uši a noc měl ohodně vetši: ale auseři doma si taky davali na pamětnou jeden druhemu ať podruhe nechaj Housera bejt že je mohl všecky pobit Estner zvlášť jim poudal rači se mu na tisic honu vihněte; stalo se že za nedlouho šel Estner ozbrojen v Březovi za humny atu několik pašeraku sedělo u Kuřátku povídaj Houseroj Venco vidiš de tu Estner ten viběhl zastoupil cestu Estneroj tak teť tě tu mam poď pudeš k rychtařoj a dál (tenkrat žádný auser nesměl ve zbroji a v komisnem obleku jit přes hranice) ale Estner začal prosit vida že je zle že by třeba za kolik let nepřišel do Čech. Prosil na kolena klek, až se Houser obměkčil (ovšem neměl umislu ho odvest k rychtařoj to rozuměl co by bylo ale ňakou mu vlepit to bylo jeho přáňi, než velká prosba Estnerova obmekčila starého Kilisara vzláště když se mu svato svatě zapřisahal kdyby prej celý prajsko táhl do Čech že on i jeho kamaradi siho aňi nevšimnou a tu ho Houser pustil a ješte mu vokazal cestu ať se da k Borovímu mezi Čermu né jak měl namířino Estner tam staly prajský a ty by mu pardon nedali a vzali byho odvedli do Klatzka. Stastně že Estner stastne unikl prajským ač ho přece zblikli ale byl daleko a ten si pak prej nikdy Housera nevšiml. Stalo se jednou že šli pašeraci ze Březové a tu sliší střelbu křik a co to přec veděli že to pašeři přepadeňi nejsou znali se atak co to poznali cisařskou střelbu i prajskou pospišili v ta mista a voňi auseři se mazali. Císařský auseři zbloudily vnoci a přišli z Borovskejch lesu až kus za prajský hranice a vlezli do prajskejch auseru tech bylo více, a ty se chtěly bavit a vodvíst do Kladska nastal boj až konečně Rakouský podlehli a hnaný byly do zajeti nato jim do cesty přišla tlupa pašeraku Českých v čele s Vac Houser z Nahořán řeč uměl kolikerou pta se co to a Prajzi scelou slávou mu to povidaj že teť bude moct choďit hodně pašovat že budou hodně dlouho auseři v Kladsku bručet. Ale co Houser dal povel svem kamaradum a povida přísně po vojensku prajzům, zbraň dejte císařským, ale ty že né chapali se sve zbraně aže bude boj prvně ještě kořistnejší, ale starý Kilisar zdvihl svoji pravici a vní svoji sukovici za ňim všecky jeho kamaradi rovnež kirisnici zahřměl svým hlubokým hlasem “rumtyboty sec himlmajlant” Rejdak zase Basamarentete. Škalda z Vrchovin “Jebal tě turek železnou rukavici. I Havlovsky Nentvich vzadu zakvičal alavanty šupito. Tisic chuti měly do prajzu kery přece byli na rozmiškách, než stary Kirisar jim dal tři věci na vibranou buď tedy se vratit a snima do Čech, anebo dat cisařskym zbraň jit si tedy kam kery patři, posledně tedy boj, prajzi obklopený stali tlupou pašeru nevedeli si rady vihrožovali pašerum že se nemusej v prajsku vickrat okazovat, ale Houser povida vrazimeli jeden z nás do vás houfu veta, vrazite-li jeden zvás do nás tak veta bude mord na mord co z toho, prajzi ale že ne skoro se brzo rozhodli pro boj. Začali se chapat zbraně stary Kirisar zařval rumtyboty kamaradi Šnerfair ale než se kdo nadal prajzi zahodili zbraň cisařskou i svou i plaště a utikali prič v běhu každy přes hřbet přece dostali, Češi zvitezili Cisařsky si vzali svou zbraň a prajskym jen střelivo zbraň nechali ležet a plašte taky volali na ně at si proto dou zpátky než kus cesty uběhli prajzi si pro to přišli svitalo naši je viděli a šli tak po hromadě domu až nad Bilovcem se rozešli auseři dolu k městu a pašeři přes rozkoš a na Branku a dale…

Nesměli dlouho pašeři do prajzka. Prajzi měli neustale hranice obsaděny, český zase aňi nevykročily protože nebilo koho chitat a za druhe aňi nechytaly svých zastancu, tak to vázlo v prajsku byly plný sklady tabaku a soly aňi lot ničeho nešlo vazlo to všude po celejch hranicich Češi jako raubiři byly po prajsku rozkřičeny ale co platno fabrikanti neměli komu zboži posilat, atu pohraničný kupci to poslali fabrikantům a ty zas k vládě tam se věc viřidila brzi v prajsku potřeba peníze a v Čechach zboži, honem bylo polovička auseru ztahnutá do lantu a ty co tu zbily nesměli si aňi Českych pašeraku všimnout a začalo se pašovat dal. Šlo to cisařsky se ani neokazali take ukazali vdečnost, no ňáky čas to trvalo ale brzi se to i v rakousku dozvěděly český auseři byly přeložený přišly sem jiny ale i ty dostali echo od svich předku tak to šlo asi ňaký čas až zřizeny nové financi vše se změnilo a šlo to zas jako před tim chitali hoňili atd.

Málek

Malka posledně chitil asi na rok před smrti četňik u Kašova byl zavřen v Kralovich Dvořich v ňáký díře vlchké a tam oslepl byl starý r 1876 co stařec přes 90 let. Auseři ho nechitili skoro ňikdy jednou ho chytil četnik v Dol Radechové šel po straňi za představenýma Dvořáčkovi. Četnik seděl u stolu a představená Dvořákova pouda vidite tamle de Malek pašerak, on pouda te žebrák ale ne i když je ale nic na plat musel jit a chitit ho ač nerad přivedl ho pouda tak tu ho máte, dělate to prej ze msty na něj abych ho chytil tu leste od něj kupovala sul a chtěla set aby vám přidal kudlu a že vám ji nepřidal tak ste ho vizradila a vona se vomejvala vy utracenej dědku pašeracká jak živa sem sváma aňi nemluvila, četňik nato a jak ho znáte? Ste ze Slanýho! rezená, a tam ho jiste zna každej, ale já né! Ale malej kluk z pece se ozve a povyda jo maminko víste tenkrát poudaja ze se na Majkoj musite pomstit kdyz vám tudju nedaj. Tu byla pravda ven co se to tak pouda, představenej richtoval bričku měl někam jet a pacholek měl kidat hnůj zablo ho to že nemoh take jet tak to nejlepši proved ranec Malku ve sednici vzal a vodevřeným oknem ho dal na dřivi žádný to aňi nevěděl, ovšem četnik i Malek mrknutim, veděli že se něco chitrého kuje co hloupi lidi neviděli, ven jako bi nic ranec popad a psoj do pelecha, atet co zavedli protokol a vobecňi posel měl Malka s rancem dovest do Nachoda (četnik sišel po své předepsané patrole) Malka sice měly ale ranec byl prič, teť kde je žadný tady nebyl ranec se nezpropad představený se dušovali jak se to stalo bez rance ho poslat nemohli protokol mel již četnik sebou ale nic četnik přišel zpět Malka musite dodat s rancem do Nachoda vemte kde vemte já sem ho musel chytit tak ho take musim odevzdat služba je služba jak prve vaše paňi poudala že by dnes spravedliveho služebňika aňi s rosvícenou svíčkou o polednách nenašel. Ale mě u mate dostojim si své službi když chci vidim! Když nechci nevidim! Prohledali cely staveňi psa čert bral v pelechu ven nesměl aby někoho neukous hospodář přísně nařidil pacholkoj ať je u pelecha (ten i četnik i Malek se asi v duchu notně smaly) nenašli a nenašli připsalo co se stalo že se ranec ztratil Malka dovedli do Nachoda ale Soudňi ho pustil co sňím četňik při soudu nemohl jinak mluvit s rancem sem ho chitil tam přived co to bylo nevim, Malek konečně ať tak neb tak konec to mit muselo – no měl to kabat v žoku a tam si ho voblik a tak se to tedy stalo zrance nic inu když to byl kabat? – ? Co to znova psali douka šla skošem na travu do březiny tam vzala do koše ranec zahrabala pod starej pařez Malek to do ucha dostal a když se na večír vracel z Nachoda zašel si za Radechovské humny do březiny ranec vzal polima přič a tám dole ve statku hlidali celou noc a i kolik ale nic. Na posvíceňi pacholek měl co kouřit Malek mu dal paklik Švajckejch douce kus čokolady už u Dvořáčku nebyly bylo po práci tak by že sedlák měl celou zejmu živit zadarmo uďal sedlak před časem vánoce bilo posvíceňi. Sedlak se selkou pekli kolače, douka kidala hnůj a pacholek ho vozil mohlo to počkat ozvala se douka že ona má bejt s hospodiňi u pece a pacholek že zas ma čistit postroj na koně sedlak se selkou zhurta když se vám to neliby možete jit vodkodste přišli sebrali se a šli koláč aňi jeden mzdu né celou rači nechali spalit kolače a šli hledat okolo stavěni staletý střepi co pri rozbila půcláku srazili ji to na mzdě a pacholek co potrhal řetězu a rozlamal náčiňi a to to vono, s pláčem o zbitku mzdy ubirali se kam kerý moh, na zimu bez peněz práce domu mamě na krk jen když jí měly byly z Boudašina a tu u Kostelce na Čermaka potkali Málka domluvili se Malek je litoval no bylo to na tejden před Boudašinskym posviceňim Malek pouda ňic si nestejskejte já mám v Pořiči ve fabrice jednoho znamiho Špůlmaistra jeho otec s tim sloužil Malek sloužili sme spolu na Nachodsku ve vojne sme spolu byli já se u něj přimluvim von vam dá práci za tejden přiťte do Kostelce k Hronovu jistě tam se sejdem a stalo se ten den před Boudašinským posvíceňim i Malo Pořickým sešli se v Kostelci u Hronu s Malkem a ten jim radostnou novinu nes pouda chaso po nouzi jen s chutí do toho stavěj noví mašiny ve středu přiďte ráno ja vás u Lodru budu čekat dovedu vemou vás ve fabrice, a tule mate pacholkoj dal paklik Švajckých ať má ba posviceni co kouřit a devečce dal paklik čokolady ač to vzít nechtěly přece ale vzali vesele ztravili posviceni doma a ve středu přišli Malek je zavedl do práce a byly tam až co se fabrika zastavila a pak zas onen pacholek žije posud co stařec ale děvečka již pět roku je v Starem Městě vzal si jí potom za ženu stalo se že Dvořáček měl vozit ze jam uhli do fabriky ale byvaly jeho čeledín mu to zpravil tak že nevozil koně musel na podzim prodat lacino a z jara draho kupovat. Skutečný děj smutné poměry až posud.

Z prvních první  a poslední

Je to teť v zejmě a tu jsem bez práce a vídělku často vemu knihu do ruky čtu kroniku U nas octnu se v Slaným mezi pašeraky předky to mého řemesla vidim že to v té knize je skutečně věrně podane že jsou jmena přeměněná to nevadí u mě. Jdu tak po kopcich u Jizbice po bránce od Turkovny revírem Trubějovským a tu neustale vidim ty krajiny po kerých se děly ty hruzodejné činy více jak skoro 150 let vidim tlupi pašeráku ruzně oděných s velykyma ranci na zadech ano i toho dopilkubu a neb kerého kolikrat přesipali že si to nesl v kapse neb i nic a zas ty auseři ty vipady boje ta střelba jako v šestašedesatým. Vím že se tu předělali divné a divné děje, a co ty hranice ta Kopáčkova chalupa, kera před 1 1/2 stol postavená byla v dolíku kolem hráze jako u ribňika by přival vody ji nezatopil břehu toho po žebříčku se chodilo do sedničky male nizke ruznyma kůlňičkami obroubené a ty plné zboží a vňí rod po rodě Kopačkovi až tenle to zvelebil mnoho pole přikoupil ateť chuďas to nemá komu dát rad se podivam budu-li živ jako že jo, jak to tam přece dopadne pašováňi má odzvoněno jen ho pochovat jesli zdanlivě nespí. Zda se mě že to místo hraje větši historickou ulohu než ono místo co se troje hranice Německa Rakouska a Ruska schazejí: čtu kroniku dal “Starý Houser z Nahořan nini ve Zliči” stařec 75 roku velký silný hlava jak mleko (v chaloupce jako nebožtika Plška) na Vostaši u Vody za potokem v lese a lukách a tam ten stařec prvňi z prvních a posledňi nabitek žádný stul dvě židle bez lenocha police ležeňi a dost, za kamny na peci stara bible černá očůzena nejspíš po Žalmanoj! V srdci svém chova dobu pobělohorskou víru tajnou ač se nemusi bát, potomek po římanej evandelik a přece se modli chodival před lety s pašem na Kraledvorsko zpátky se pod Větrňíkem modlik u Panenky Marie děkoval jí nebo komupak? za štastný navrat. A nebo chodival-li na Hradec neb Josefov jednu noc z prajska druhou noc do kraje a tu k pul noci přichazival k Novemu Dvoru u Jesenice zpoměl si jak tu jeho dědek Matej Houser syn schudlého sedlaka z Nahořan sloužil za pacholka potom pomahal vařit cukr cukrmajstroj němcoj pak vařili Rollcukr (Já povidam ale to nebilo v tomhle dvoře to bylo v Šperlinkově dvoře u Kutné Hory Odtud Sl.ma pravdu to se jen Šrámu snad chlubý aby oslavil své rodné místo) ten se mě směje povida můj dedek tu pomahal vařit Rollcukr ješte kolik recepisu pamatuji od svého táty Rollcukr vizradil jednou komusi tajemství byl za to odveden na vojnu ale vibojoval uhrách visekal hejtmana dostal se domu víš a hejtman byl Šperlinkuv švagr a přišel zpět bil tu pak šafařem já sem to slišel od taty kolikrát. Cukr se přestal vařit a Šperling dvur najal ujel přic. Parkrat prej byl s dětkem na Roskoši na forotě hlídali a vipravoval jak jeden ruskej hrabě tady jel a co je Nový dvůr a nahoru k sv Františku ztratil tu bednu peněz a obecňi pastucha je našel hoňil ho ale nic ten tam a vic ho neviděl v Jaroměři ho prej zabili pastucha zakopal tu bednu a když po čase prodavali tu starej ovčin a pastucha dostal svůj deputat poudaj mu rychtář ten si ten vovčin s tou pastvinou kup a rychtik pastucha uhodil na kup a koupil ovčin postavil N Dvur vzdělal pole a po mnoha letech dělal v poli a tady jel pán na kočáře a v těch místech kde onen pastucha penize našel si rozlamal kolo u kočáru ale majitel Dvorce spěchá mu pomoct ale pán mluví rusky domluvili se s ním kam jede a ten mu povidal že před mnoha lety tady ujižděl jeho nebožtik otec hrabě z Ruska a v techto místech že ztratil penize a přijel do Jaroměře tam ho zabili on že byl jeste maly doma u matky. Otec v dalné cizině že zabit tam v tom řimským hňizdě. A tak že když už je že je statný de se podivat na hrob otcův a tu v tech místech že se mu stalo neštesti a že již je taková mlha ptá se jak daleko majitel dvorce mu povidá že již Jaroměř že ne aňi 2 hodiny vzdalena že on mu povoz puči a teť že je večír ať si de k němu odpočinout a že mu poví duležitou věc. Mladý hrabě šel a tu večer po večeři mu onen majitel dvorce povídla jak tu před mnoha lety co chudý pastucha ovce pasl a že tady jel na kočáře starý pán a zde bednu s penezi a listinamy ztratil a jak páňi onen ovčin prodavali jak s ušklebkem mu ho nabizeli a že on ho koupil maje onu bednu s penezi v lese zakopanou viplatil sem ho neptali se tak tuze jde sem penize vzal onu bednu a listiny mam zde a penize take ty sem pak už ušetřil šak sem měl načem a tak vám drahy pane ty penize i s ourokem se všim vracim hrabě bednu poznal a v ňí oni listiny s erbi svých předku zajasal ” Pambgo vzal Pambgo dal budi meno gvali geho.” Penize arci dostal zpět ale otce né ale pravil šlechetníče nech si ty penize jen onu bednu a listiny si vemu a druhy den šli do Jaromeře aby tam u hrobu svého otce se pomodlil a matčin pozdrav přednesl tot vipravoval Šperling staremu Houserovi. Nový Dvůr potom vihořel a pak teprv se přestalo vařiti cukr. To mi vše vipravěl letos starý Houser ze Vostaše. A co se tyče jeho pašováni za jeho života pouda to by bylo pár bibli velkejch kdybych měl vždy papír a oluvko po ruce abych si to jentak poznamenal tak bych nato teť při poudáňi lehčej zpoměl. Já mu poudam jak to bylo tenkrat na těch Ždareckejch polích pane to byla divna mela jdeme ze Slanýho hned před pulnoci přes brlenku bylo to z jara tu a tam sníh, tu všude ticho tma středňí, šlo nás as 12 mě se to nelibilo vidim čerstvou panskou šlopu to prej je vedne udělano ale pes na hoře v Martincově statku štekal někdy a zas nic přídem vejš za statek k borku tu ze třech strán halt bac pac a mě zrovna chitne auser jako hora a pane s tim sem měl pataliji ranec sem měl odhoděný on take plášt i kver, šavli držel jednou rukou a druhou mě za ruku sholej a valeli sme se jako kutata po zemi měkota byla jako humno ale přece se mě podařilo mu šavli zlamati a zahoditi ale on mě chitil tak mocně že mě jiného nezbejvalo buď ho …. a jinak bych se ho nezbavil a to přece sem mu nechtěl dělat schromit aňi to posledni a tak sme se drželi více jak hodinu, nebilo mě ho možno uhodit o zem a utect tak se mé hole držel a druhy mu na pomoc nemohli přít měli tu samou praci jako von, až přece dva přišli a tahly sebou v kožichu stareho Jirouška z Ribniku a tu již jiná pomoc nebila než jako beranci sme klapali na amt a za nějaky čas byl pul rok navalenej zato že se auseroj ruka smekla a já mu notně palec prokousl. Asi za mesic jel Zličsky sedlák Boudaskej se Skalickyma kramáři do Broumova na jarmark v M Pořiči krmili a tu seděky auseři tyto zoné rvačky dohovořili se ale pouda respecient pantato přes dvacet let sem u financu zakusil sem ruzných rvaček ale takovoule ne von byto byl pořiďil mě skolit ale ja jeho ne zbraň mě platná nic nebila jen pravě sila že sem ho udržel co mě přišli na pomoc ač život muj byl v moci jeho a tim sem mu byl milostiv že měl tak malej trest. Půl roku!

Druhy řez zakusil u Přibislavi a poprve né až po druhé to tenkrat jdou ze Slaného bylo to před vánoci bez sněhu jako letos jen poprašek šlo nás 14 ale poudám když dnes přejdem tak dicky dem na kopce k Jizbici dolu k Peklu tam panská šlopa již sem chtěl k Lipi a přes Stare Město na Branku a odtut do kraje jako sme mnohokrat jindy šli ale druhy nechtěli, vizita prohlídla lavku a okolo mlejnu v Pekle a dem zhůru k Přibislavě přídem podel lesa na pole nad ouvoz a tu z pěti strán halt bac pac učinený voheň a my v kole 15 auseru a komisar cukr sme nesly samej 4-5 homoli každej a brucok na knofliku špičku cukru pod paži v šátku (homole 25 stary vahy a špička to bejvala skoro celá homole kousek dule uražen) a to sme svoje rance složili na hromadu zrovna jen jednym mistem byla prolina a tou sme skoro všecky utekli. Beze všeho jen s brucoky. Jen jeden měl dvě (Zelený z Dobrošova) homole a ten utekl takle pod ouvoz a tam byl v doliku velky husty smrček a ten se pod nej otočil ale i tam přišli hledat nenašli ho vuz přijel cukr naložili a my sme přiběhly na Vaclavice k Houserovi do chalpi zatlučem žena jeho rozcuchaná babice odevře vidí nás vikřikla Ježiš Marja krava prič a muž jeji jojo mamo kráva prič. Před tim kravu prodal a všecky penize za ni pochoval byl nářek šli sme pak každy domu. Pouda to bylo po druhe mimo jinejch padu. A tenkrat když mě chitili zase v těch místech tu sem ovšem měl take se třema praci kuple sem jim potrhal šavle zahazel kveri take plášte na nudle tloukl sem s nima jako z homulkama střelivo museli zahazet jineho bi mě nemohli udělat než jen zastřelit a to neměli čim a tak sem je trochu vodhodil a prič co potom vime soud za soudem v Hradci u komisi rok pul roku to bylo neustale až přece že President byl muj bejvaly hejtman od kumpanie tak nejmin pul roku stary škvary k tomu a byl skoro rok. Kdy ho chitili poprve? R.1829 rozený a 1839 šel po prve sá a do Slanýho Kopačkom a tam bylo asi 40 pašeraku jako trámu a vite co kluk dobrej učedňik šibenice mu kouká z oka vzal sem si 4 pakli šnupavého tabáku a du sám v Nachodě u Amtu u mostu (co nini hostinec Italie kery tam nebival hospoda ta stalo vlevo níže za potokem nini přibitek Cejnaruv po ruce k pivovaru) a tam mě dva auseři chitli vizitovali sebrali a zavřeli na 8 dni co je dnes ouřad, ale starej Janák vratnej ten mě nezavřel ale přadl sem mu já uměl tenkou přizi příst, a ráno sem česal aninku byla to hezka švihlá blondynka asi v mém stáři a tu sem vodil do školi kousek dál aby ji husi nepoštípali a pak ji chodil na proti a večír k nám vipravoval starej Janak poudačky nejvic z vojny byl to starej vojak votcat z Nachoda. A když po letech sem já z vojny přišel ona chudas panna jako květ jen že blázen v kostele zpívala a jak me zblikla o rinku ojej ke mě a ukazovala na horu že tam už nemá tátu a tak přívětivě že sem nad ni až slzel aji nekolik krošu dal a lidi se divili znala a pamatovala si mne. Za těch 8 dni sem dostal od Janaka 40 grošu a zas rovnou do Slanýho a tu mě už nechitili tak hned r 1848 v konstituci du ze Slaného k Nachodu a tu sem se stavil v hospodě u Díťetu (co nini Cejnar) u pivovaru a vipiju holbu piva du po parkaně domu přídu ke kutlofu a tam zastup lidu a chitej mě že sem zloděj přide půlmistr poznal mě co sem zač prič prič toho pustit tomu ne nic dělat až pak mě odvedli sloužil sem skoro 14 let na vojně jen že sem byl třikrat po 3 letech doma tam sem visloužil jen pět plných dicky mě vzali do času války. Take sem přezačil kupoval přízi okolo Něm Heřmanic a Kral Dvoru a v Náchodě prodaval. Ovšem prvňi podsíň měly přezaci Šenovský Rydlove najatou a ja prodaval dal i len za 22 kr sem koupil a 32 prodal a v Kavči rinku u Ditetu sem měl vždy vo polednách snídani pobělky a kořavku, se starym sme i numera studirovali měl pěkný betlem ale starý a rad by byl měl nový a nemohl vihrat mnoho až jednou před Vanoci se mu zdálo že k nim přijeli sv tři krále pěkný seštudoval numera sadil vihral něco jen volumero a měl by mnoho a ztoho si pak koupil zrovna nový pěkný sv tři krále. Potkal sem ho letos právě na tři krále že jako stařec se plahočil městem chtěl sem se ho optat kam ony tři krale dal…

Tak se časi meňí jen oni posledni zbitky starcu tady dodelavaji. Jako vloňi v lete zemřel na Lhotkách starý Řezniček dvaadevadesatku na štedrý den nedoďal. Mejlil se matrika ukazala jen 87.

ORIGINÁL RUKOPISU ZDE – PAŠERÁCI