Popis projektu

Bitva u Lučence, Mária, Žebráci

Trilogie

Ohodnoťte dílo

4.5/5 (2)

Napsáno: 1899-1908

První vydání: 1900, 1905, 1909

Věnováno: 1.díl „Příteli Adolfu Heydukovi“, 2.díl „Památce Pavla Křížka, šlechetného vlastence slovenského“, 3.díl bez věnování

Motto: 1.dílu „A Jiskra bude zde skoro; et ille est praecursor, qui praeparae debet vias domini“ (Z listu Kašpara Šlika z Holiče p. Oldřichovi z Rosenberka r. 1446)”, 2.dílu bez motta, 3.dílu „Čechové pod praporem – to místo drželi s takovou urputností, že, ač viděli vedle sebe hynout soudruhy, přece raději chtěli zemřít, než odtud pryč ustoupit. Opovržená za našeho věku třída lidí ani sama ze smrti strach neměla, ani svou záhubou ve vůdcích lítost nebudila“ (Aeneas Sylvius: Životopis Fridricha III. Císaře)

Průměrně stran: 1.díl cca 400, 2.díl cc 420, 3.díl cca 480

Kapitol: 1.díl 54, 2.díl 55, 3.díl 63

Charakteristika: Historický román

Doba: 15.století, po husitských válkách

Hlavní témata: Zrada, vášeň, láska, nenávist, boj, statečnost

Zfilmováno: Ne

Zajímavost: Bratrstvo je budováno tak, že lineárně rozvíjené cesty bratřických rot, jejich nepřátel, spojek a poslů protíná kompoziční princip kruhu, spojený s tajemstvím. Tomuto mýtickému principu vládne žena – démonická, vládkyně vášní i jejich zajatkyně. Mezi válčícími stranami představuje toho třetího, toho, kdo se pohybuje na rozhraní obou táborů ve snaze jejich vztah potají ovlivňovat. Osy lineární a kruhová se v jistém rytmu střídají a propojují. V závěru třetí knihy se cesty změní v bezcestí a v bludný kruh se začne měnit každý pohyb.

1.díl “Bitva u Lučence”
Je léto roku 1451. Janko Kozic Vlk se vrací z boje Slováků s Hunyadym s bohatou kořistí z válek domů do Zemanského Podhradí a je veselo. Ne tak docela – otec obdivovaného hrdiny je znepokojen starostí o další dva ze svých synů. Nejmladší Ondrejko je váben navrátivším se udatným bratrem opustit domov i milou Zuzku pro vidinu dobrodružství a kořisti. Janko se vrátil sám a nemá tušení, kde zůstal Štefan, s nímž před časem vytrhl do pole. Ten se vrací ještě během hlučného veselí, takže celá velká mužská společnost se stává strnulým svědkem toho, jak Štefan, oko vyťaté, objímá starého otce pahýly svých rukou. Vlna války unesla tohoto druhého Kozice na Moldavu, v jednom střetnutí upadl do zajetí. Hunyady dal všechny zajatce zmrzačit a Štefan patřil k nemnohým, kteří mučení přežili. Jak dříve hleděl Ondrejka od vojny odvrátit, tak nyní otec svého nejmladšího posílá, aby zmrzačeného bratra pomstil. Než Ondrejko s výpravou vyrazí do pole, zaznívá magie lásky, čarování milému a jeho ochrany v podobě masti na rány a čehosi, co je zašito v opasku, co zoufalé Zuzce poskytla bohyně.
Cestou výprava potká zemana Blažeje Bodorovského s krasavicí Máriou, kterou předtím získal v Uhrách a která putuje s vojáky s tajnou myšlenkou na milého Imricha, jemuž by chtěla pomoci z vězení. Oba tábory míří ke Zvolenu, kde toho času sídlí Jan Jiskra z Brandýsa. Tomu se Kozicovi lidé zapíší a on je přijme do svých služeb. Slavnostním přijetím, hoštěním a zprávami o Talafúsově hrdinném přepadení Jageru (dnešního Egeru) jsou všichni dobře naladěni; jenom Janko Kozic Vlk znepokojeně myslí na to, co se děje s Evou, kterou potkal mezi českými vystěhovalci a kterou si oblíbil.
Eva kamsi odešla s českými vystěhovalci, zato o Máriu, démonickou a přitažlivou ženu, příslušníci národa, s nímž bratříci vedou boje, se vede jednání a zápas. V hazardní hře ji sice získá Jan Pobera z Lomu, ale tomu ji tajně odvádí na Muráň Talafús z Ostrova. Než se tento úprk zdárně ukončí a než Mária dostane příležitost prosit Talafúse o mírnost vůči uherským zajatcům, část Jiskrových vojsk včetně Koziců jede k Lučenci bojovat proti Hunyadymu.
Na výpadech do Uher pronikne Poberova rota až k Pešti a opojena vědomím, kam až vstoupil český husita, pálí a plení a s kořistí se vrací k Lučenci. Rota Janka a Ondrejka Koziců se z podobné, ale skromnější a ne tak mstivé výpravy vrací v horším stavu – Ondrejko, vyslaný válčit, aby mstil svého zmrzačeného bratra Štefana, je vážně zraněn. Zůstává však na Lučenci, který mezitím obklíčilo veliké vojsko Jana Hunyadyho, zase krutě mstivé vůči zajatcům a připravené najít spojence v Němcích. Než pak dojde k bitvě u Lučence, ještě na Muráni přijme hejtman všeho bratrstva Aksamit nejvyššího kapitána Horní země Jana Jiskru, a radí se o dalším postupu.
Odražení Uhrů od Lučence se zúčastní oba Kozicové, každý na jiném místě: Ondrejko mezi obleženými – chrabrý mezi chrabrými, Janko mezi posilami, které přišly zvenku, se vyznamená tím, že zajme jagerského biskupa.
Při vítězné bitvě se dva sokové, kteří se nenáviděli – Pobera a Talafús – opět sejdou, ale svoje účty musí odložit až na čas po bitvě.
Zpráva o uherské porážce u Lučence rozruší Máriu na Muráni a vzbudí v ní odhodlání nastoupit do boje proti Hunyadyho nepřátelům, s pomocí Talafúse, který ji miluje.
2.díl “Mária”
Soudržnost Koziců zatím trvá. Zmrzačený Štefan se doma zamiloval do sousedovy Zuzy; leká se svého citu a těší se hovory s milou dívkou. Aby odolal pokušení, přivolává bratra Ondrejka domů.
Když Jan Jiskra z Brandýsa poslechne krále Ladislava a rozpouští svoje vojsko, Ondrejko s pocitem splacené odplaty za bratra opouští vojenský život. Do roty Janka Kozice Vlka, která táhne k Aksamitovi, nově přibyde Štefan, který doufá, že zde nalezne zapomnění na štěstí, které už minulo.
Janko Kozic Vlk se několikrát od bitvy u Lučence setkal s Evou, sestrou bratrského kněze Lukáše, jednou dokonce ji a její blízké vyvedl z uherského ohrožení. Když se on a další členové jeho roty uzdravovali ze svých zranění, Eva jim předčítala z Bible a všemožně se o ně starala. Komickému Slimáčkovi, který se do obětavé dívky zamiluje, dá Eva na srozuměnou, že jeho nebude. Nicméně Janko Kozic s ní i po všem sblížení zachází jako se sestrou a tak ji i zanechá, když sbírá rotu na cestu k Aksamitovi.
Zato druhá žena, Mária, rozvine aktivitu ve prospěch Uhrů, dosáhne toho, že jí složí poklonu jagerský biskup a že se o ní dozví sám velký Hunyady. Nejen to. Všichni tři uchazeči o ni, počínaje Bodorovským, se v jednu chvíli setkají v její blízkosti a Talafús s Poberou se o žádoucí ženu bijí navzdory tomu, že se tím zlehčují v očích Jana Jiskry, o Aksamitovi nemluvě. I když se děsí představy, že musí z Košic do hor, kde bude sama mezi „loupežníky“, jak bratry v duchu přezdívá, přesto svolí doprovázet i nadále Talafúse, který se po rozpuštění Jiskrova vojska rozhodl bojovat po boku Aksamita. Márii vede idea přispět svým dílem k úplné likvidaci bratrstva.
Mária jedná a je úspěšná díky tomu, že po porážce u Lučence začíná uherská strana nově útočit a nově jednat; získává převahu nad Janem Jiskrou z Brandýsa a politickými jednáními dosáhne toho, že Jiskra Horní zemi opustí. Než dojde k tomuto aktu, jenž znamená roztržku s Petrem Aksamitem, vyslancem Tábora, odhodlaným budovat nový Tábor ve slovenských horách, daleko od Tábora původního, Jan Hunyady velí dobýt českou tvrz Drjenčany. Po zkušenostech u Lučence volí jiné metody než přímý boj. Tentokrát dokáže zastavit tok řeky a obléhanou tvrz zaplavit.
3.díl “Žebráci”
Roty, které se přidaly k Petru Aksamitovi, putují na Spišský hrad. Mnozí z roty Janka Kozice Vlka a Pobery z Lomu přivykli vojenskému životu za žold, s vidinou holdů, dobrodružství a obohacování. Nechtějí odejít za vojenskou službou do jiných zemí.
První výpad ze Spiše na Bardejov (proti tamním německým měšťanům, spojencům Hunyadyho) však neskončí úplným pobitím bratříků jen díky vojenskému umění a chrabré soudržnosti oddílů, které se ho zúčastnily. Poberu, svého věčného soka, zachrání Talafús a sám přitom utrpí vážné zranění. Bratřický vyzvědač Žáček si je už téměř jistý, že výpravu bratříků vyzradila Bardejovským Mária, že Talafúsova „žena“ působí v uherských službách nepřetržitě a čím dál úspěšněji. Podezření na Márii vůbec sílí i z jiných stran, jenom Talafús každou podobnou myšlenku ještě zahání.
Mária nechá svými lidmi zabít zmrzačeného Štefana Kozice, aby nepřekážel v proniknutí Uhrů na Spiš. Ale Janko Kozic Vlk, jeho přátelé a další bratříci včetně Talafúse se o všech Máriiných úkladných činech dozví prostřednictvím lechnického faráře s pověstí mága. K němu kdysi Mária hodlala putovat v tajné naději, že jí umožní slyšet hlas mrtvého milence Imricha. Nyní je sem přivedena Kozicovými lidmi proti své vůli. Naladěna z minulosti věřit farářovi, který vyvolává duchy, sklíčena vším, co prožila i ztratila, pokořena autoritou Boha, přizná se v tom divném výslechu ke všemu, co konala proti bratříkům, a vyzná se také z lásky k Talafúsovi. Ten stačí přijet na místo usvědčení pozdě na to, aby zabránil Máriině smrti, a ještě včas, aby milé ženě ty poslední chvíle svou účastí ulehčil.

Hrdinové Bratrstva už nejsou až na výjimky lidé dějinné myšlenky, prahnoucí po nadosobním poslání a platnosti. Spíš je láká dobrodružství a nespoutaný život vojenských táborů a ležení. Do takového života dobře zapadá milostná vášeň a drama žárlivosti, sázek a dokonce soubojů o ženu, tajných přísah, zrad a msty.
Tři rapsodie se na první pohled vzdalují představě mýtu. Na rozdíl od Zeyera Jirásek nenahlíží slovenský osud subjektivně nebo prostřednictvím pohádky. V prologu k Bratrstvu se vypravěč představuje jako znalec dějin, rozumějící živému odkazu minulosti a horoucně přející slovenské zemi volnější zítřky. Proto mluví slavnostně a vznešeně.
Bratrstvo je nabité událostmi a vášněmi. To ještě vynikne, když si uvědomíme, že např. v prvním dílu jde o pouhé tři měsíce v létě roku 1451, přičemž nejdéle trvající akce (obležení Lučence a bitva) zaujímá z více než 50 kapitol pouze tři. Kapitoly jsou relativně krátké, dojem bystrého spádu pomáhá vyvolávat kontrastování krátkých vět a dlouhých splývavých souvětí.
Hlavní a epizodické postavy obrazu, který byl autorem označen jako rapsodie, jsou modelovány také se zřetelem k rozdílům mezi národnostmi. České bratřické roty vedou lidé, kteří ještě cítí odpovědnost ke králi a k odkazu husitství, ale to všecko v nich ohrožuje radost z válčení, z moci a z kořisti v nádherné pohostinné zemi s lidem obdobného jazyka a snadného srozumění. Představitelé Maďarů v postavení nepřátel si v tomto Jiráskově díle vedou panovačně, uplatňujíce nárok, kde na něj novou situací právo pozbývají. Jak dovedou být ohniví, budit a ukájet vášeň, tak neváhají krutě mstít každý odpor proti vlastní vůli. V postavě zajaté Márii je kromě podmanivé krásy zdůrazněna také hrdost a schopnost chytré lsti, vedenou obranou vlastní osobnosti před muži, kteří ji berou jako kořist smyslů.
Pásmo kozicovské a akce bratrstva se rozvíjejí lineárně, sledují chronotyp cesty a bitvy uprostřed cest a v jejich zájmu – ve jménu volného pohybu v zemi, osidlování krajin a tvrzí. Cesty a výjezdy se postupně zkracují a omezují, jak jsou bratříci zatlačováni uherskou přesilou a posléze v bitvě u Šarišského Potoka a Kostolan téměř zlikvidováni. Cesty nejdelší potom míří už jen do Zemanského Podhradí. Tam roste mladá šťastná rodina, nicméně ubývá svědků, kteří tak vděčně dokázali naslouchat zprávám z bojišť a obdivovat vojenské výkony. Ubývá také dobrých zpráv od bratříků. V roli auditoria a ozvěny se Zemanské Podhradí uplatňuje u vstupu do Bratrstva i v jeho závěru. Zatímco na počátku to byla ozvěna povzbuzující k boji, v závěru lidé usedlí stranou světa ve starých domovech mohou zprávy o porážkách zbylých rot, o smrti Janka Kozice a dalších jeho druhů přijímat již jen jako varování. Sumarizující sdělení o bitvách,které proběhly jinde, jsou takto podána prostřednictvím fiktivních postav, předtím v rapsódiích angažovaných, a tedy s citovým přízvukem, a takto na ně reagují lidé doma, jakýsi chór.
Čeští bratříci jsou idealizováni leda tím, že vina za jejich prohry padá z jisté části na chytré zrádcovství – umožněné ovšem Talafúsovou zamilovaností. Když už jsou v defenzívě, začnou se chovat navzdory starým nepřátelstvím a směšným sokovstvím družně a navzájem obětavě – nezdary a společné ohrožení je semknou a dají dohromady. Je však už pozdě.
Uherské straně je přisouzena schopnost jednat krutě vůči nepřátelům a zajatcům – ale připisuje se jí také politická obratnost, umění zvolit taktiku, která nejlíp odpovídá situaci a nese největší zisky. Při epické prezentaci těchto poloh respektu byl Jirásek poučen nejen studiem pramenů a příslušné odborné literatury, ale také naladěn trpkým vědomím, že Češi nejsou s to se domluvit. Tím více je záhodno přiznat českému romanopisci snahu po objektivnosti a kritice českého postupu. Jak jinak vysvětlit, že neskončil u bitev vyhraných, ale dovedl bratřické roty až k nejtrpčím koncům vyhlazení?
Propojenost a rytmizace eposu a románu činí z Bratrstva románovou epopej zvláštní vyváženosti a čtenářské atraktivnosti.
Jaroslava Janáčková

Bratrstvo je hrdinským zpěvem, mají v něm výrazné místo poetické prvky. Soustřeďují se především kolem dramatického milostného vztahu Uherky Márie a bratřického hejtmana Talafúse. Tento vztah se v Bratrstvu rozvíjí takovým vnitřním napětím, psychologickou hloubkou a věrojatností, jak snad v žádném jiném Jiráskově díle. Přitom nestojí mimo vlastní historii nebo dokonce proti ní – naopak se stává jedním z podstatných motivů pádu bratřické moci na Slovensku. V Bratrstvu se Jiráskovo umění historických románových cyklů dovršuje, protože tu spisovatel dospěl k nejvyváženějšímu vztahu mezi historií a jejím uměleckým zpracováním. V Bitvě u Lučence se děj zprvu rozbíhá jen jedním soustředěným proudem, výpravou Koziců, k němuž se až začas přidává druhý, když do děje vstupuje Mária se svým mužem, s Poberou a nakonec i s Talafúsem. Nakrátko se obě linie setkávají ve Zvolenu u Jiskry, aby se poté znovu rozdělily – tentokrát na válečné události včetně bitvy u Lučence a na život na Muráni s rozvíjejícím se vztahem mezi Talafúsem a Máriou. Tato soustředěnost svědčí o odhodlání vytvořit nový, v plném smyslu historický román.
V druhém díle je patrný autorův odklon od vlastní historické stránky dějů. Historie ustupuje kresbě individuálních dějů, autorova pozornost se zaměřuje k románové fabulaci a osudům jednotlivců, jejichž jednání ovšem rovněž nabývá – i když ne vždy bezprostředně – nového dosahu i pro vlastní průběh historie. Základní rys této dějové linie má kořeny v jedné z Jiráskových charakteristik bratříků rozesetých „po dalekých končinách“, kteří „za žold prodali vlastní kůži, pro chléb i kořist krev prolévali“. Při takovémto způsobu života se stává pochopitelná role, kterou v životě bratříků hrají jejich lásky a milostné vášně. Podstatně zasahují nejen do života starých válečníků Talafúse a Pobery, ale do značné míry splétají i nitky vedlejšího děje, v němž figurují slovenská rodina Koziců a Ondris Slimáček. Máriin portrét je zpracován jinou metodou než dosavadní Jiráskovy ženské typy v jeho velkých románových dílech. Je bohatší, mnohostrannější, viděný jak z hlediska jejího vnitřního života, tak z hlediska vnějšího působení. Tedy psychologická studie a přitom studie postavy, pro niž v historii neexistoval žádný ověřený podklad. Mária postupně dorůstá v postavu, v níž se bolest nad nenadálou ztrátou milovaného člověka, hořkost z vlastního osudu, z hlubokého ponížení člověka a ženy, strach z budoucnosti a vášnivá nenávist ke všemu kacířskému, tedy českému i bratřickému, spojují v jedinou metu: pomstít se za všechna životní příkoří na těch, kdo jsou podle jejího mínění hlavními strůjci jejího neštěstí. Není to manžel Bodorovský, kterého si vzala, až když ztratila ve válce milého, a jenž nestojí za vášnivou nenávist. Jím jen z hloubi duše pohrdá. Ale jsou to ti, kdo jí Imricha zabili, ten, kdo ji vyhrál v kartách, i ten, kdo ji unesl. Zároveň se však nemůže ubránit ani klíčícím zárodkům vděčnosti k Talafúsovi za to, že se k ní chová jinak než Bodorovský, jinak než Pobera, byť sebe sama stále ujišťuje, že vztah k Talafúsovi je motivován jen a jen touhou po pomstě. Z těchto pohnutek je utkán její vnitřní svět, zatímco navenek se jeví jako hrdá, sebevědomá Uherka, pevně a cílevědomě ovládající svoje city, svůdná natolik, že je schopná vyvolat ty nejsilnější vášně, vést k nepřátelství dva přední Jiskrovy spolubojovníky a dokonce před jejich očima rafinovaně připravovat zradu. Jirásek druhým dílem upevnil románový charakter svého díla, který prohloubil i psychologickou kresbou hlavní hrdinky, aniž by přitom rezignoval na jeho základní znaky – vyprávěčskou epičnost a historičnost.
Třetí část Bratrstva zabírá časově největší časový úsek. Zatímco historické dění má svou tragickou, přímočaře sestupnou linii, románové vyprávění se vyznačuje neméně tragickou, ale prudce vzestupnou dramatickou gradací. Poslední díl vrcholí spisovatelovým překvapivým, ale vnitřně pravdivým, nenásilným dotvořením psychologické kresby Márii, jejím nečekaným obratem. Jirásek vědomě rozpojil románový příběh a historické dění, složky, které dosud držel pevně vzájemně propojeny. Tento románově neobvyklý postup má své hluboké důvody – nechtěl-li Jirásek dosáhnout toho, aby pád bratřické moci na Slovensku byl jednoznačně spojován s Máriinou zradou, a nechtěl-li ji při vší psychologické složitosti a rozpornost romanticky démonizovat, nezbývalo mu než omezit dosah její zrady. Obě složky však mají své účinné dramatické vrcholy – oba jsou přesvědčivou ukázkou umění dramatizace komorních scén i plastického líčení bitevních střetnutí. Projevil se tu v plné síle Jiráskův smysl pro historickou pravdivost jeho literárních děl, jeho celistvé a přitom koncepční historické vidění, které svědomitě váží klady a zápory každého jevu, sleduje je ve vzájemném napětí i ve výsledném významu. A tak spisovatel může až do samého konce obdivovat sílu a statečnost bratříků, jejich válečnického umění, ocenit i roli jejich bojů pro sblížení obou národů a přitom shledávat v zápase bratříků už jen doznívání bývalé mravní a vojenské síly husitských vojsk. V Žebrácích nejsou však jen místa dramatického vývoje hlavní hrdinky a scény bojových výjezdů, obléhání hradů a rozhodných bitev. Znovu se zde otvírá značná šíře života od vojáckých žertů a pitek až po táborsky strohé pohřby. Historické události se střídají s lyrickými, barevně viděnými obrazy slovenské přírody. Vše splývá v epický tok autorova vyprávění, které tu plyne prakticky bez přerušení.
Zdeněk Pešat

Jirásek se v Bratrstvu chová k Hunyadymu s uměleckou objektivností – jeho majestátní zjev imponuje Ondrejkovi Kozicovi, přestože stále hoří touhou po pomstě za svého bratra. I pro Maďary má Jirásek slova uznání – s úctou líčí jejich neohroženou statečnost v podobě jejich velitele Štěpána Sarköze a bojovníků Jiřího Bathora a Ladislava Rozgoně.
Motiv wallenrodský a juditovský nabývá v Bratrstvu zvláštního charakteru tím, jak Mária sama uvázne v hlavní kličce. Zrada i láska jsou u ní v těžkém rozporu a boji. Psychologické umění Jiráskovo dostupuje v tomto díle svého vrcholu.
Rudolf Urbánek
Viděl jsem mnoho krásného v přírodě, dost smutného v lidech a leckde jsem se obdivoval našim předkům husitským, jejich odvaze a síle.
Alois Jirásek

Jsem rád, že Ti mohu připsat dílo jednající na půdě slovenské, na Slovensku, dnes ubohém, jež Tvůj zpěv nám znovu přiblížil, živě a dojímavě na ně upomenul a ochablé svazky k němu pomohl utužit. Kéž by mé dílo jen zčásti alespoň dosáhlo takového ohlasu
Jirásek Adolfu Heydukovi

Není jistě v Čechách epika, který by se mohl postavit proti autoru Bratrstva: není nikde tolik schopností a nedostatků soustředěno v jedné osobě. Jsou výšiny i nížiny v jeho produkci, ba i v jednotlivých dílech nejsou části rovně cenné; ale všechny, i ty slabší mají ten široký dech, onu epickou sílu, která nehloubá, nýbrž mocně a nerušeně proudí vždy dál a dál. Neklidná krev vře v žilách vůdců a žoldnéřů, vše je jediný pohyb a vír, který se šíří od vesnice k vesnici, z domova na cizí půdu. Toto rozvíření charakterizuje práce p. Jiráska, i tím fatálním koloritem, který leží na všech těch měnivých a neklidných scénách s tou předtuchou ponurého konce trpké tragédie, v kterou se toto drama promění.
Viktor Dyk

Jedná se o strhující román se vzrušujícím dějem, výborně vystihující dobu a život tehdejších lidí. Je nabitý událostmi, bojem, vášněmi, tajemstvím a dobrodružstvím. Ten, kdo se dostane přes úvodní kapitoly, bude románem uchvácen a bude hltat každou stránku, každou kapitolu, a nebude mu vůbec vadit rozsah celé trilogie – naopak bude smutný, když už dočte do konce. Bude překvapen dramatickým spádem, excelentním vypravěčským uměním i barvitým líčením bitev, přírody a hlavně psychologie hlavních hrdinů, tedy hlavně vášnivé krasavice Márie. Zaujmou ho i originálně vystižené vedlejší příběhy a postřehy z tehdejšího života.
Jedná se o jedno z nejlepších Jiráskových děl, troufám si tvrdit, že i v evropském kontextu. Kdo si jej přečte, nebude věřit, že Jirásek napsal něco tak úžasného, životného a dramatického. Něco, co chytne za srdce a rozvine čtenářovu fantazii na maximum.
Doporučuji všem, kdo Jiráska odsuzují či jím opovrhují, aniž by ovšem od něj něco skutečně četli. Svůj názor jistě přehodnotí a pochopí, že Jirásek byl skutečně velký umělec a že jeho současná čtenářská „mrtvost“ je naprosto neoprávněná a vychází pouze ze zbytečných předsudků (za které ovšem Jirásek nemůže). Troufám si tvrdit, že po přečtení Bratrstva získá tento neobvyklý, mimořádně strhující a barvitý román mnoho upřímných obdivovatelů.