Popis projektu
Povídka
Napsáno 1889. Vydáno poprvé v Hlasu národa 1889, poté ve sv. 9 Sebraných spisů I a sv. 5 Sebraných spisů II
Povídka je vzpomínkou na druhy abiturienty.
V pohorské vesnici hostí farář spisovatele; bývalí spolužáci nejvíce vzpomínají na Prahu. Po večeři přinese z ložnice obraz maturantů. Podobizny jsou seřazeny abecedně. Na každého vzpomenou, nad prvním mrtvým se zamyslí. Až dojdou na Adolfa Pavlíka – smutný příběh. Byl synem znamenitého advokáta, který všem v okolí pomáhal. I vyprávějící farář se na něj obrátil, když již žil v Praze. Adolf byl bledý, zádumčivý hoch, který se bál svého přísného otce. Náhle začal vynechávat přednášky, něco tajil. Jednou se ve Spálené ulici smekl drožkářský kůň a upadl. Zlomil si nohu. Otec, který byl náhodou poblíž, uviděl, jak z kočáru vystoupil jeho syn Adolf a poté štíhlá slečna, která žádala Adolfa o doprovod – ten ji však ze strachu před otcem nechal odejít samotnou.
Než ani přes domácí výslechy Adolf nic neprozradil. Od té doby byla doma nesnesitelná atmosféra. Tu dostal Adolf dopis, po jehož přečtení se rozbrečel. Jednou před večerem řekl otci, že jde do divadla. Ale už se nevrátil. Našli ho utopeného, ústa zacpaná dámskými rukavičkami. V jeho pokoji objevili onen dopis – dívčí, v němž ho žádala, aby jí už nikdy nepsal.
Starý Pavlík od té doby scházel, až zemřel.
Vypravující si přátelé jsou s abecedou brzy hotovi. Od P až do Z samí se všedním osudem…
Povídka je vypravována velmi svěže, uměleji než jiné, což snad velkoměstské prostředí přineslo i zvláštní chorobná psychologie utlačovaného, nesmělého a nesdílného hocha.
(Jaromír Borecký)