Popis projektu
Povídka
Napsáno 1872. Vydáno poprvé ve Světozoru 1872, poté v Povídkách z hor 1878 a ve sv. 50 Sebraných spisů III
Zajímavost: Název povídky “Dvorský” si Jirásek vypůjčil z pojmenování hospodáře na zemanském statku, z větve tzv. dvorských Jirásků, kterému se říkalo “Dvorský”. Když byla povídka otištěna, rozneslo se to po Hronově a Jirásek z toho měl nepříjemnosti – ač “Dvorského” neměl za předlohu.
Dvorský, šedesátník, je dobrý člověk. V mládí se podvolil naléhání otce a místo milované chudé Johanky si vzal za ženu jinou, s věnem, která si oblíbila jeho. Manželství zůstalo bezdětné, v domě však vládne pohoda a velkorysá štědrost, které se mladší sedláci až posmívají. Trvalý stesk po Johance, která však již zemřela, vyrovnává Dvorský ve svém jednání obětavou pomocí každému, kdo se octl v tísni a koho ohrožuje podobná ztráta, jakou zakusil on sám. Tak se ujme záhadného cizince, který pod jeho stropem zemře, své neteři vyplatí z vojny milého, synovci, jehož se ujal, sjedná sňatek s dívkou, kterou si vyvolil. Dvojí šťastná svatba těchto dvojic oživí ve Dvorském ozvěnu vlastního stesku.
Zažité hoře si dle Jiráska člověk nese až k hrobu. Jedinec takto poraněný se stává silným, když se žalu nepoddá, naopak mu vzdoruje a také svoje bližní chrání před neštěstím, jaké postihlo jeho. Tklivá vzpomínka titulního hrdiny, která se v povídce několikrát vrací, se v konfrontaci s ušlechtilým jednáním a štědrostí Dvorského jeví jako ztajený rozměr jeho dobré povahy a motiv jejího jednání.
V Dvorském Jirásek uplatnil taktiku důvěrného srozumění mezi vypravěčem a čtenářem – jenom ti dva znají utajené motivy v jednání hrdiny, ostatní postavy v příběhu berou rozšafného dobráka, aniž by se tázali, proč jedná tak velkomyslně, nanejvýš se mu zlomyslně ušklibují.
Jednání v čase několikrát lomeném a dlouhém, střídání pohledů na titulní postavu, napětí mezi zjizvenou duší a rázným až jakoby lehkomyslně velkorysým jednáním bylo zkouškou talentu; Jirásek v ní více než obstál.
Od základního pásma odbočují zpětné pohledy vypravěče a vzpomínky postavy. Švy mezi časem vyprávění a časem vyprávěným bývají zvýrazněny, podobně také švy mezi míněním jiných a míněním vypravěče. Vznikají tak efekty, které připomínají filmový střih a příběh působivě dynamizují.
(Jaroslava Janáčková)
Navzdory nepříliš šťastnému osudu, kdy se v mládí kvůli záchraně rodičů a sourozenců musel vzdát milované Johanky a bohatě se oženit s jinou, hrdina povídky nezatrpkl… Nezahořkl, nerezignoval, naopak zmoudřel, působí vyrovnaně, je štědrý, ochotný kdykoliv pomoci, v jeho domácnosti panuje pohoda a vřelost. Nikdo z jeho okolí netuší, ale čtenář ví, jak se mu však stále stýská po ztracené lásce, která brzy po jejich rozchodu zemřela. “Nestal by se z něho rozervanec, i kdyby z města byl”, píše o něm Jirásek, jako kdyby naznačoval, že rozervanectví potkává spíše lidi z města. A tak i když ve Dvorském zůstává bolestná vzpomínka, svému žalu se nepoddává a snaží se vyrovnávat se s ním péčí o druhé. Přesto však, když se v jeho statku konala dvojí svatba, vytratil se ven, aby zavzpomínal. A když zemřel, oplakáván všemi ve svém okolí, vypravěč Jirásek napsal, že šel za svou Johankou. Dvorský je raná povídka, z prvního roku autorovy prozaické tvorby, přesto je překvapivě zralá. Vypravěč tu střídá přítomné děje s průhledy do minulosti, od vlastních komentářů přechází ke komentářům jiných, k jakémusi hlasu lidu, vícehlasému chóru, jemuž dává prostor i jinde. Tady je však střídání mluvčích funkční, posouvá a dramatizuje děj.
(Eva Koudelková)
Zapomenutá, avšak mimořádná hodnota nejen Jiráskova povídkářského umění.