Popis projektu

Povídka

Napsáno 1872. Vydáno poprvé ve Světozoru 1872, poté v Povídkách z hor 1878 a ve sv. 50 Sebraných spisů III

Ohodnoťte

Zatím bez hlasování.

Zajímavost: Název povídky “Dvorský” si Jirásek vypůjčil z pojmenování hospodáře na zemanském statku, z větve tzv. dvorských Jirásků, kterému se říkalo “Dvorský”. Když byla povídka otištěna, rozneslo se to po Hronově a Jirásek z toho měl nepříjemnosti – ač “Dvorského” neměl za předlohu.

Dvorský, šedesátník, je dobrý člověk. V mládí se podvolil naléhání otce a místo milované chudé Johanky si vzal za ženu jinou, s věnem, která si oblíbila jeho. Manželství zůstalo bezdětné, v domě však vládne pohoda a velkorysá štědrost, které se mladší sedláci až posmívají. Trvalý stesk po Johance, která však již zemřela, vyrovnává Dvorský ve svém jednání obětavou pomocí každému, kdo se octl v tísni a koho ohrožuje podobná ztráta, jakou zakusil on sám. Tak se ujme záhadného cizince, který pod jeho stropem zemře, své neteři vyplatí z vojny milého, synovci, jehož se ujal, sjedná sňatek s dívkou, kterou si vyvolil. Dvojí šťastná svatba těchto dvojic oživí ve Dvorském ozvěnu vlastního stesku.

Zažité hoře si dle Jiráska člověk nese až k hrobu. Jedinec takto poraněný se stává silným, když se žalu nepoddá, naopak mu vzdoruje a také svoje bližní chrání před neštěstím, jaké postihlo jeho. Tklivá vzpomínka titulního hrdiny, která se v povídce několikrát vrací, se v konfrontaci s ušlechtilým jednáním a štědrostí Dvorského jeví jako ztajený rozměr jeho dobré povahy a motiv jejího jednání.
V Dvorském Jirásek uplatnil taktiku důvěrného srozumění mezi vypravěčem a čtenářem – jenom ti dva znají utajené motivy v jednání hrdiny, ostatní postavy v příběhu berou rozšafného dobráka, aniž by se tázali, proč jedná tak velkomyslně, nanejvýš se mu zlomyslně ušklibují.

Jednání v čase několikrát lomeném a dlouhém, střídání pohledů na titulní postavu, napětí mezi zjizvenou duší a rázným až jakoby lehkomyslně velkorysým jednáním bylo zkouškou talentu; Jirásek v ní více než obstál.

Od základního pásma odbočují zpětné pohledy vypravěče a vzpomínky postavy. Švy mezi časem vyprávění a časem vyprávěným bývají zvýrazněny, podobně také švy mezi míněním jiných a míněním vypravěče. Vznikají tak efekty, které připomínají filmový střih a příběh působivě dynamizují.

(Jaroslava Janáčková)

Zapomenutá, avšak mimořádná hodnota nejen Jiráskova povídkářského umění.