Popis projektu
Povídka
Napsáno 1883. Vydáno poprvé v Květech 1883, poté v Povídkách 1885, ve sv. 11 Sebraných spisů I a ve sv. 2 Sebraných spisů II
Zajímavost: Postavou Jana Talafúse z Ostrova se Jirásek znovu zabýval, když psal trilogii “Bratrstvo”.
Jirásek se zabývá slavným hejtmanem Jana Jiskry z Brandýsa, jagerským vítězem, někdy velitelem Košic, Rychnavy a Šarišského potoka, Janem Talafúsem z Ostrova. Jeho šťastných let se však dotýká jen retrospektivně, hlavním předmětem jeho vypravování je Talafúsův pád po prohrané bitvě u Šarišského potoka.
Zrazen svou milenkou, krásnou Uherkou Esterou, vrací se raněn s jediným vozatajem, Maďarem Baláněm. Vrací se chudý, do cizího, kde dříve byl pánem, neboť svou tvrz Ostrov daroval své ovdovělé sestře Marušce. Její manžel ho přijme velmi nevlídně, jakmile pozná, že nepřivezl žádné bohatství. Neustále ho ustrkuje, až ho nakonec vypudí.
Talafús tak začne chodit po tvrzích, kde ho všude rádi vidí.
Roku 1469 ocitne se pan Talafús opět ve svém živlu. Uherský král Matyáš vtrhl do Čech na krále Jiřího. Talafús se uzavře na opuštěné tvrzi Ostrově, kterou jeho sestra se svým mužem narychlo opustili. Maďary do tvrze nepustí, brání se do poslední chvíle, i když musí ustoupit do horní části a zatarasit schody. Vše je marno. Baláň padá mrtev, Talafús je smrtelně raněn. Slovák Blažej Podmanický, někdy hejtman českých rot, teď ve službách Matyášových, který jel kolem, zadrží vojáky svým rozkazem, avšak pozdě. Ještě příteli Talafúsovi na jeho smrtelné posteli vypoví osudy jeho milenky Estery, která se stala královou milenkou.
Události rychle nabraly na obrátkách. Matyášovo vojsko prchlo ze země.
Talafús měl pěknou smrt – mnoho sice vytrpěl, ale dozvěděl se, že byl král Matyáš poražen.
Jirásek líčením smutného návratu Talafúsova a rozkladu Bratrstva blíží se byronovské básni Jana Bohumila Jandy Cidlinského (1864), vyslovující stesk Talafúsův nad marností slávy vojenské.
(Jaromír Borecký)
Jirásek obdařil duši Talafúsovu citovostí přebohatou. Příklady: Talafús v kostele svém klečící a se modlící; Talafús se hněvající pro jízdného koně; Talafús leže v koutku svém nuzném podivně žalostně zpívá. Toto zpívání Talafúsovo je vnuknutí geniální. A jaká pravda! Jaký to znamenitý výklad celé Talafúsovy “bědnosti”. Jiní hejtmané, i sám pan Jiskra, byli střízliví praktikové. Talafús byl rek, ale ne pro zisk. Byl příliš snivý, vášnivý, šlechetný a důvěřivý, a tím padl. Miloval nehodnou a byl jí zrazen. A on miluje dosud, milost mu jediná tu hořkou bídu vzpomínkou snivě ozařuje. Zpívá uprchlé lásky sen. Kdo dobře četl, na zpěv Talafúsův nezapomene.
(Jan Voborník)
Co uměním na síle, živosti děje, na povahopisech dokonalých, detailu době přiměřeném, na elegicky básnickém, líčení psychologickém, při vroucnosti a plastičnosti docíliti možno, vše u míře vrchovaté se Jiráskovi při této, poněkud tónem na Beneše-Třebízského upomínající povídce, povedlo. Želeti téměř, že nepodána veršem, byl by to zpěv krásy neobyčejné.
(dobová kritika)
Jaký to žalostný výsledek slavného hejtmana, že po všech těch jízdách vrací se domů na prostém voze, chud, nemaje vlastně, kam by hlavy složil. Sám ovšem nepřestal být tím hrdinou, jímž byl kdysi. Tak také padne, jako nezlomený hrdina husitské síly, při obraně své tvrze. Ale smutno je tu nad tím opuštěným a marným hrdinstvím, z něhož již nikdo nemá užitku. Dvojnásob pak smutné jest, že někteří z těch hrdinů přinášeli zpět do vlasti dokonce i zhoubu. Tak i zde ten, kdo plení okolí Talafúsovy tvrze a jehož vojsko Talafúse zabije, není nikdo jiný než Blažej Podmanický, sám kdysi hejtman bratříků!
(Zdeněk Nejedlý)
Tenkráte jsem netušil, že se s Janem Talafúsem z Ostrova ještě jednou shledám a že se jím budu po léta zabývat.
(Alois Jirásek)
Jemná elegičnost, pronikavá psychologie bývalého válečníka, dramatický spád a obyčejná heroičnost činí z povídky čtenářský klenot, který čeká na objevení dnešními čtenáři.